Z čeho vychází demografická projekce obyvatelstva

Populační vývoj obyvatelstva v příštích letech bude záviset na celé řadě faktorů. Před zpracováním projekce je nezbytné odhadnout budoucí průběh demografických procesů ovlivňujících velikost a složení obyvatelstva podle pohlaví a věku.

Po pěti letech Český statistický úřad vypracoval nový dlouhodobý výhled populačního vývoje Česka do roku 2100. Ukazuje, jak by se vyvíjel počet a složení naší populace podle pohlaví a věku, kdyby se naplnily všechny předpoklady o budoucím vývoji plodnosti, úmrtnosti a migrace.

Scénáře vývoje jednotlivých složek populačního vývoje vycházejí zejména z analýzy trendů v předchozích letech a demografického vývoje v jiných evropských zemích. Budoucí vývoj projekce předpokládá „hladký“, neboť není možné předvídat větší či menší kolísání hodnot demografických ukazatelů v konkrétním čase způsobené vnějšími vlivy. Těmi bývají například zhoršená epidemická situace, fáze hospodářského cyklu, větší migrační vlny vyvolané náhlou změnou podmínek v potenciálně zdrojových zemích, úprava legislativy apod. V dlouhodobějším horizontu mohou odklon reálného vývoje od projektovaného stavu způsobit mj. nové objevy v lékařské vědě, větší a déletrvající změny v systému sociálních opatření či v jiných oblastech zasahujících do demografického vývoje země, např. v oblasti migrace.

Odrazem nejistoty budoucího vývoje je i běžná praxe zpracovávat projekce obyvatelstva variantně. Český statistický úřad kromě střední varianty, která má reprezentovat z pohledu autorů nejpravděpodobnější scénář budoucího vývoje populace, připravuje také tzv. nízkou a vysokou variantu. Ty dávají mantinely očekávanému vývoji početní velikosti a věkového složení obyvatelstva. Nízká varianta je z pohledu budoucího vývoje porodnosti, úmrtnosti a migrace oproti variantě střední ve všech ohledech pesimističtější, vysoká varianta naopak optimističtější.

Až pětina žen bezdětných

V případě plodnosti byly základním vstupem do projekce očekávané míry plodnosti žen v jednotlivých věcích a kalendářních letech, tedy počty živě narozených dětí na tisíc žen daného věku. Součet těchto měr, tzv. úhrnná plodnost, pak charakterizuje celkovou úroveň plodnosti žen, neboť vypovídá o průměrném počtu živě narozených dětí, který by připadl na jednu ženu při zachování měr plodnosti daného roku.

Úroveň plodnosti měla v Česku v letech 2000–2018 rostoucí trend (z 1,13 v roce 1999 na 1,71 v roce 2018). Ten vystřídala tříletá stagnace (do roku 2020) na úrovni 1,71 dítěte na jednu ženu. Poslední předprojekční období charakterizovaly nemalé meziroční změny: v roce 2021 se úroveň plodnosti skokově zvýšila na 1,83 (šlo o druhou nejvyšší hodnotu mezi evropskými zeměmi), v roce 2022 klesla na 1,62 a průběžná data za rok 2023 ukazují na další pokles na úroveň okolo 1,50 dítěte na jednu ženu. Klesající je aktuálně trend úrovně plodnosti také ve většině evropských zemí, přičemž úhrnná plodnost nad 1,6 je spíše výjimečná.

Míry plodnosti (počet narozených dětí na tisíc žen)

Vzhledem k neurčitosti dalšího vývoje a s přihlédnutím k situaci v jiných evropských zemích nepředpokládá střední varianta nové projekce obyvatelstva Česka oproti současné situaci významnou změnu v úrovni plodnosti. Pro každý projekční rok počítá s úhrnnou plodností 1,5 dítěte na jednu ženu – tuto hodnotu je však třeba považovat za očekávaný dlouhodobý průměr. Do roku 2050 se předpokládá další mírný posun těžiště plodnosti do vyššího věku. Stejně jako dnes bude relativně nejvíce dětí připadat na ženy ve věkové skupině 30–34 let. Jejich váha na celkové úrovni plodnosti ovšem mírně stoupne z 33 na 36 %, a posílí se tak dominance této skupiny. Podíl žen ve věku 25–29 let na celkové plodnosti, který je druhý nejvyšší, by měl totiž klesnout z 32 % na 27 %. Snížení se očekává i u mladších věkových skupin, naopak u žen starších 35 let by měla plodnost růst, váha skupiny 35–39 let vzroste z 16 % na 20 %. To se projeví růstem průměrného věku žen při narození dítěte ze současných 30,4 let na 31,3 let v roce 2050. Týž průměrný věk vykazovala v roce 2021 populace rodiček v Německu. V dalších evropských zemích (Švýcarsko, Itálie, Španělsko, Irsko) přesahuje již nyní i hranici 32 let. Úroveň třiceti let by podle projekce měl překonat také průměrný věk žen při narození prvního dítěte. Ze současných 28,8 let má do roku 2050 dosáhnout 30,2 let. Od roku 2051 do konce projekčního období zůstávají veškeré míry plodnosti podle věku ukotveny na úrovni roku 2050, průměrný věk matek při narození dítěte se tak již dále nemění.

Předpokládaný vývoj plodnosti se v dlouhodobém horizontu odrazí i v úrovni konečné plodnosti, tj. v průměrném počtu živě narozených dětí ženám daného ročníku narození. Konečná plodnost budoucích (ještě nenarozených) generací žen bude ve střední variantě konvergovat k hodnotě 1,5 dítěte na jednu ženu. Bude tak nižší než plodnost generací žen dnes žijících. V nejsilnější generaci „Husákových dětí“ narozených v roce 1974 připadlo na jednu ženu ještě 1,81 dítěte, v generaci žen narozených roku 1978 to bude jen 1,71 dítěte (vzhledem k věku žen 44 let v roce 2022 již navýšení plodnosti nelze očekávat). U žen narozených v letech 1979–1984 se očekává (se sestupnou tendencí) výsledná plodnost 1,69 až 1,65 dítěte, u generací narozených od poloviny 80. do poloviny 90. let 20. století by se měla pohybovat v rozmezí 1,62 až 1,65 dítěte narozených jedné ženě. U mladších ročníků však bude dle projekce dále klesat až ke zmíněným 1,5. Zároveň se předpokládá změna ve složení ženské populace podle počtu dětí. Tradiční model dvoudětné rodiny bude postupně slábnout, sníží se i podíl žen se třemi či více dětmi. Naopak v budoucnu posílí zastoupení žen bezdětných a mírně i žen s jedním dítětem. Pro srovnání: ženy narozené v roce 1974 měly z 52 % dvě děti, z 22 % jedno dítě, z 16 % tři či více dětí a 10 % zůstalo bezdětných, zatímco v generaci žen narozených v roce 2000 se očekává 42% podíl dvoudětných, 23% podíl jednodětných, 20% bezdětných a 14 % žen se třemi či více dětmi.

Další růst střední délky života

Základní premisou scénáře vývoje úmrtnosti je pokračování trendu snižování úmrtnosti. Zvýšená úmrtnost v období epidemie covidu-19 se jeví jako dočasná. Střední délka života neboli naděje dožití udávající průměrný počet let života, které má před sebou osoba narozená v daném roce, pokud by zůstaly zachovány úmrtnostní podmínky z roku jejího narození, by se tak měla dále zvyšovat a zároveň se přibližovat demograficky vyspělejším evropským zemím. Projekce úmrtnosti pracuje s modelem tzv. evropského úmrtnostního potenciálu, který byl sestaven z nejnižších (v rámci 17 sledovaných evropských zemí) zaznamenaných měr úmrtnosti podle pohlaví a věku před rokem 2020. Budoucí vývoj úmrtnosti Česka byl modelován tak, že vývoj úmrtnosti v České republice bude sledovat projektovanou trajektorii vývoje úmrtnosti tohoto potenciálu, přičemž v čase dojde ke zmenšení rozdílu naděje dožití při narození v Česku oproti potenciálu.

Dostupné údaje za uplynulou část roku 2023 naznačují, že naděje dožití při narození by v roce 2023 měla o 0,7 roku u mužů a o 0,9 u žen překonat dosud nejvyšší hodnoty z roku 2019, a dosáhnout tak u mužů na 77 let a u žen na 83 let. Do roku 2050 se očekává růst na 82 let pro muže a na 87 let pro ženy. Podobné hodnoty zaznamenaly některé evropské země (např. Španělsko, Švýcarsko, Itálie) již v roce 2019. Do konce století by se naděje dožití při narození měla zvýšit až na 89 let u mužů a téměř 93 let u žen. Předpokládá se, že tento růst bude zejména odrazem poklesu úmrtnosti ve starších věcích – v posledních dvaceti letech projektovaného období hlavně ve věkových skupinách 80–84, resp. 85–89 let. Počty zemřelých se tak budou stále více koncentrovat kolem nejčastějšího věku úmrtí, který se zároveň bude pozvolna posouvat k vyšším hodnotám. Předpokládané mírně větší přírůstky naděje dožití na straně mužů povedou v čase ke sblížení úrovně úmrtnosti mužů a žen. Dnešní téměř šestiletý rozdíl průměrné délky života by se tak měl do poloviny 70. let postupně snížit na 4 roky, do konce století pak až na 3,2 roku.

Věkové složení zemřelých při úmrtnosti daného roku (%)

Přírůstky obyvatel zahraniční migrací

Česká republika dlouhodobě zaznamenává kladné saldo zahraničního stěhování a nejinak by tomu podle projekce mělo být i v dalších desetiletích. Střední varianta projekce předpokládá (pravidelně od roku 2028) roční saldo zahraniční migrace jen mírně nižší než průměr z let 2018–2021, a to 35 tisíc osob. Stejně jako v předchozích letech by největší zisky obyvatel zahraniční migrací měly nadále připadat na osoby ve věku 20–34 let (zhruba polovina celkového salda) s maximem ve věkové skupině 25–29 let. Nadpoloviční zastoupení by v saldu měli mít muži. I když, v souvislosti s rostoucími požadavky na pracovní místa v oblasti pečovatelských, sociálních a zdravotních služeb, které většinou zastávají ženy, se předpokládá mírný pokles podílu mužů mezi přistěhovalými, a tím i v saldu zahraniční migrace (z 60 % pro rok 2028 na 53 % v roce 2060).

Poslední předprojekční rok 2022 byl silně poznamenán válkou na Ukrajině a tím, že se Česko stalo jednou z hlavních cílových zemí osob odcházejících z Ukrajiny. Na počátku roku 2023 bylo v naší populaci téměř 300 tisíc osob s dočasnou ochranou. Příliv uprchlíků z Ukrajiny neustal ani v roce 2023, i když ve srovnání s rokem 2022 byl mírnější, a projekce tak očekává, že i v tomto roce budou většinu zisku zahraniční migrací tvořit osoby s udělenou dočasnou ochranou.

Se zvýšeným migračním objemem (úhrn přistěhovalých a vystěhovalých) a specifickou skladbou migrantů podle pohlaví a věku v důsledku uprchlické vlny z Ukrajiny je počítáno celkem v prvních pěti letech projekce. Ve vazbě na další novelizaci zákona (tzv. Lex Ukrajina) je očekáván příchod migrantů – potenciálních držitelů dočasné ochrany i v průběhu roku 2024. V letech 2024–2027 se pak předpokládá postupný odchod větší části (ve střední variantě 60 %) příchozích uprchlíků pryč z Česka. Projektovaný vyšší počet vystěhovalých na počátku projekce se tak stal důvodem výjimečně záporného salda zahraniční migrace pro roky 2025–2027.

Článek si můžete přečíst v prvním letošním vydání časopisu Statistika&My.