Využije oficiální statistika Big Data?

Tématem březnového vydání je globalizace. Jak se liší názor statistika od názoru filozofa na tento fenomén?

Statistici nemají ten pohled tak široký. Cílem statistiky je pouze podat co nejvěrnější obraz reality, což je určitě v souvislosti s globalizací významné téma. Není ale naším cílem hodnotit na škále dobré-špatné. To už je role uživatelů a filozofů.

A máte k tomu ty správné nástroje?

V souvislosti s globalizací právě teď celosvětově probíhá dost horečnatá příprava metodik, postupů a konceptů, díky nimž může být globalizace postižena.
Prvky této snahy lze pozorovat i na aktivách Eurostatu, ať jde o sjednocující nařízení pro podnikové statistiky, nebo tzv. Vizi 2020. Spíš jde ale o obohacení současných nástrojů o další poměrně odvážné prvky, jako je například sdílení mikrodat mezi zeměmi. Nástroje jsou vcelku standardní – přímá šetření u respondentů nebo administrativní data, která již existují, a není tedy třeba respondenty obtěžovat. Novinku představuje problematika Big Data, která by teoreticky také mohla statistice přispět, i když tady asi nejde o řešení problému globalizace jako takové, ale spíš o využití dat, která v globálním světě díky moderním technologiím vznikají.

Máme pro termín Big Data nějaký jednoduchý český název?

Zatím ne. Termín pochází z oblasti informačních technologií a tam se české ekvivalenty objevují zřídka.

Mohl byste našim čtenářům vysvětlit, o co se tedy jedná?

Stručně řečeno: dnešní společnost produkuje velké množství dat, například na sociálních sítích nebo při využívání různých moderních technologií. Tyto zdroje se dají vytěžovat. Dnes to tak běžně dělá Google. Otázka pro statistiku zní, zda by nebylo možné využít tyto zdroje i pro účely oficiální statistiky. Obecně jde o zdroj s obrovským potenciálem. Praktických aplikací ale zase tolik není. A bude třeba vyřešit spoustu problémů, například ochranu osobních údajů. V tomto směru má statistika hodně svázané ruce.

Jestliže má statistika svázané ruce kvůli ochraně osobních údajů, jak potom může těžit z Big Data

Spousta věcí se dá získat z dat, kde identita respondenta není známa. Jsou například metody, jak lze pomocí mobilních telefonů vytvářet statistiku cestovního ruchu apod. Tam v podstatě nikomu nezáleží na tom, kdo konkrétní za tím mobilním telefonem je. Ale je pravda, že to omezuje propojování dat – k anonymizovaným datům už nikdy nepřipojíte další charakteristiky pro ještě hlubší analýzy.

Až začne statistika využívat Big Data, podniky pak nebudou muset vyplňovat výkazy?

To rozhodně ne. Tyto zdroje jsou spíše doplňkové. Protože nenásledují statistické koncepty, existuje spíš snaha vytvořit metody, jak provést smysluplné odhady těchto statistických konceptů. Big Data představují obrovskou příležitost pro všechny, ale také znamenají úplně jiný styl práce. Odhaduje se, že mohou představovat stejný fenomén, jako když se objevil internet.

Znamená to tedy, že statistici začnou pracovat s virtuální realitou?

Těžko říct, bavíme se o hodně vzdálené budoucnosti. Ale ta myšlenka využít Big Data tu je. Avšak zatím všechny tyto nové technologie figurují pořád jako doplněk. Hrubý domácí produkt jimi nespočteme a neuděláme tím strukturální podnikovou statistiku. Síla oficiální statistiky je v podstatě v tom, že má v určité míře monopol na sběr dat a dostane se i k údajům, které z jiných zdrojů nejsou dostupné. Nové technologie k tomu ale mohou vytvořit určitý doplněk.

Proč jste si jako statistik vybral zrovna šetření v podnicích ? Zajímají vás více firmy než lidi?

Tak jsem o tom neuvažoval. Je to spíše o tom, že jsem se řízením osudu ocitl ve statistickém úřadě zrovna v této části, kde jsem potkal řadu inspirativních kolegů. Až poté jsem zjistil, jak je to téma neuvěřitelně zajímavé a začalo mě to bavit. Když rozkrýváte různé problémy, tak si uvědomujete různé vztahy, které mezi podniky fungují.

Když přitom vidíte, že se děje něco nekalého, můžete na to upozornit?

Na to statistika přímo upozornit nemůže. Nemůže ukázat prstem na konkrétní případ. Existují principy, které podporují naši nezávislost a mají za cíl zajistit důvěru respondentů. Jedná se v podstatě o jednosměrný tok mikrodat. Námi získané údaje jsou využívány pouze a jen pro statistické účely.

Co vám v práci statistika umožnila nová pozice vrchního ředitele?

Jakákoli byrokratická organizace, a to teď nemyslím negativně, když říkám byrokratická, spíš mám na mysli, že se jedná o formální strukturu, má tendenci se uzavírat do sebe. S tím je třeba bojovat. Mně připadá atraktivní mít na této pozici možnost koordinovat lidskou činnost, budovat společné vědomí a sunout věci kupředu. Aby cokoli fungovalo, včetně statistiky, tak lidé musí kráčet jedním směrem, musí o sobě vědět. Nejhorší je, když někdo dělá nějaký kousek práce a neví, k čemu to je. Když jsme hovořili o té globalizaci, tak to je pro statistiky tak široké téma, že to nemůže padnout na jednu hlavu.

Takže je nutné, aby lidé ve státní organizaci pracovali spíše v týmech?

Nejen v týmech, ale i mezi jednotlivými odděleními nebo dokonce mezi sekcemi. I když – pokud srovnám úřad před 17 lety, kdy jsem do něho nastoupil, a dnes, tak je určitě dynamičtější, než byl. Souvisí to i s požadavky, které přicházejí z venku, a je nutné na ně mnohem rychleji reagovat, než tomu bylo dříve. Rychlost ale může vést i k povrchnosti. Je důležité si uvědomit, že pokud nedodáváte do uzavřeného systému energii, tak entropie vzrůstá a svět spěje k chaosu. Tu energii by měl svým lidem dodávat manažer. Například tím, že má vizi a ví, kam kráčí. A tím směrem vede ostatní.

Vaším předchůdcem byl Josef Vlášek, moudrý člověk. Myslíte si, že statistika přitahuje moudré lidi?

Josefa Vláška si obrovsky vážím. Léta jsem pod ním dělal, leccos jsem se od něj naučil. Má neuvěřitelně široký přehled. Zajímá se o svět a čísla.
Vzpomínám si, že jednou jsme pro vrchního ředitele Josefa Vláška vybírali dárek k narozeninám a shodli jsme se na tom, že by ho nejvíce potěšila nějaká pěkná ročenka. Tenhle rozhled a snahu o pochopení světa bych po něm rád převzal. Jestli se to podaří, to nevím. Myslím si, že se člověk celý život učí.

Která oblast ve statistice je podle vašeho názoru nejméně zmapovaná?

Relativně málo zmapovaná je ekonomická globalizace a jevy s ní související. To je krásně vidět na případu globálních skupin, které operují v České republice. Často u nás pozorujeme jen výrobní závod, který je řízen úplně odjinud. V rámci skupin dochází k internímu outsourcingu, což se projevuje třeba tím, že firmy přecházejí pouze na práci ve mzdě, dochází k externímu outsourcingu, kdy vznikají velké skupiny specializovaných subdodavatelů a podobně. My často pozorujeme jen nesamostatné části těchto složitých řetězců a kontext, co to všechno znamená, mizí.

Ing. Jan Ernest

Titul inženýra získal na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze v roce 1999. V té době již dva roky pracoval v Českém statistickém úřadě v oblasti statistiky průmyslu. Podílel se na přípravě metodiky a zpracování statistiky produkce PRODCOM. V roce 2005 se stal vedoucím oddělení statistiky průmyslu. V listopadu loňského roku ho jmenovala předsedkyně ČSÚ Iva Ritschelová ředitelem sekce produkčních statistik.Jan Ernest  již od roku 2003 zastupuje ČSÚ na jednáních pracovní skupiny ředitelů podnikových statistik. Byl dlouholetým členem pracovní skupiny ke statistice PRODCOM.