Výroba a zaměstnanost jako spojité nádoby

Hrubý domácí produkt a zaměstnanost jsou považovány za spojité nádoby – pohybují se stejným směrem. V ekonomické teorii lze tento vztah vysvětlit přes fungování trhů – jakmile roste výroba, je zapojováno více výrobních faktorů včetně pracovní síly. Tento vztah není lineární a nemusí se odehrávat souběžně, protože je ovlivňován vývojem produktivity práce, například zlepšováním technologií či procesů. Důležitou roli také hrají demografické faktory, protože ovlivňují množství disponibilní pracovní síly. To hraje významnou roli i při aktuálním snižování míry nezaměstnanosti, které je rychlejší než v období před poslední globální ekonomickou krizí, přestože hrubý domácí produkt tehdy rostl v průměru rychleji.
Nejznámější teorií, která vysvětluje vztah ekonomického růstu a zaměstnanosti, je tzv. Okunův zákon. Ten, zjednodušeně řečeno, říká, že na každé 2 až 3 % růstu HDP připadá pokles míry nezaměstnanosti o 1 procentní bod. Přestože byl tento vztah formulován již před více než padesáti lety, má relativně stabilní platnost. Pokud se podíváme na poslední údaje za Českou republiku, meziročně došlo ke zvýšení hrubého domácího produktu o 3 % a míra nezaměstnanosti se snížila o 1,5 p. b. V letech 2005–2006, kdy byl ekonomický růst více než dvojnásobný, se míra nezaměstnanosti snižovala výrazně pomaleji a nejnižší úrovně dosáhla až v polovině roku 2008, kdy dynamika HDP již prudce zpomalovala.
Významným faktorem při určení vztahu zaměstnanosti a ekonomického růstu hraje i jeho struktura. Například v první polovině devadesátých let se po transformační recesi udržela nízká míra nezaměstnanosti i díky silné absorpční schopnosti sektoru služeb, který byl v té době málo rozvinutý. Přestože od té doby došlo k výraznému zvýšení podílu služeb na tvorbě HDP, stále existuje znatelná mezera mezi ČR a vyspělými ekonomikami. Postupné posilování jeho váhy, které lze s růstem vyspělosti ČR očekávat, by tak mohlo představovat pozitivní stabilizující prvek pro udržení zaměstnanosti.