Vydavatelé časopisů zažívali za první republiky zlaté časy

V roce 1920 vycházelo na území Československa přes dva tisíce časopisů, z toho dvě třetiny v češtině a slovenštině a necelá třetina v němčině.

V dobách habsburské monarchie se přesná a podrobná statistika časopisů neprováděla. Existovaly jen stručné přehledy periodického tisku, od roku 1872 pravidelně zveřejňované v oficiálních statistických ročenkách a příručkách. Z porovnání jejich údajů vyplývalo, že od revoluce v roce 1848 počet časopisů v českých zemích nepřetržitě stoupal. V desetiletém průměru za období let 1851–1860 u nás vycházelo 55,7 časopisu, z toho 25,7 % v češtině a 71,6 % v němčině. V posledních letech existence Rakouska-Uherska (1911–1918) to bylo 1745,8 časopisu, z toho 65,1 % česky a 31,9 % německy.

Patrný byl značný rozdíl v intenzitě kulturního vývoje české národnosti v Čechách na jedné straně, a na Moravě a ve Slezsku na straně druhé. Zatímco v Čechách se procento česky psaných časopisů vyrovnalo procentu obyvatel české národnosti již v desetiletí 1891–1900, na Moravě se až do roku 1918 takové rovnováhy docílit nepodařilo. Ve Slezsku byla disproporce v posledních letech monarchie ještě větší, když na 47,6 % českého obyvatelstva připadalo pouze 13,6 % českých časopisů. Němci přitom měli v té době na Moravě a ve Slezsku o polovinu více časopisů, než by se dalo očekávat podle poměru národnosti.

Třetina vycházela v Praze

Dva roky po vzniku Československa proběhlo na celém území statistické šetření organizované Státním úřadem statistickým (SÚS), které mělo poskytnout podrobné informace o vydávaných časopisech. Analýzu výsledků zveřejnil v roce 1923 Jan Náhlovský v časopise Československý statistický věstník v článku „Časopisy v Československé republice“. Šetření se zaměřilo na zjištění přesného počtu časopisů a na jejich rozdělení dle jazykového hlediska. Věcný obsah byl bohužel podružný.

Ke konci roku 1920 v celém Československu vycházelo 2 060 časopisů. Politických časopisů bylo 615, nepolitických 1 445. V Čechách bylo publikováno 70,4 % ze všech časopisů, na Moravě 17,4 %, ve Slezsku 2,3 %, na Slovensku 8,8 % a na Podkarpatskou Rus připadalo 1,1 %.

„Přebytek časopisů v Čechách plyne ovšem z té okolnosti, že v Čechách leží hlavní město říše a hlavní středisko kulturní, zejména pokud jde o národnost československou,“ vysvětloval Náhlovský. Konkrétně v Praze se tisklo 34,5 % všech časopisů.

Podle jazykového členění vycházelo 65,6 % časopisů v češtině a slovenštině, 29,1 % v němčině, 3,6 % v maďarštině, 0,7 % v ruštině nebo rusínštině a 0,3 % v polštině. V republice v té době přitom žilo 65,5 % Čechoslováků, 23,4 % Němců, 5,6 % Maďarů, 3,4 % Rusů a Rusínů a 0,6 % Poláků. „Jsou tedy poměrně nejlépe opatřeni časopisy Němci, kteří mají v poměru k obyvatelstvu nadbytek časopisů, u Čechoslováků jest poměr časopisů a národnosti vyrovnán.

Ostatní národnosti mají méně časopisů, než by jim dle národnostního procenta příslušelo, nejhůře jsou na tom Rusové a Rusíni,“ konstatoval autor analýzy.

Jen několik časopisů mělo průměrný náklad vyšší než 50 tisíc exemplářů. Politicky zaměřených jich v češtině vycházelo 8 a v němčině jeden. Z nepolitických to bylo 13 v češtině a 3 v němčině. Celkem 6 časopisů mělo náklad vyšší než 100 tisíc, z toho jen jediný byl politický.

Nejúspěšnější jsou televizní programy

Podle údajů Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) vycházelo v roce 2022 v Česku 3 427 časopisů, z toho široké veřejnosti jich bylo určených 1 892 a specifickým skupinám čtenářů 1 535. V roce 2001 to bylo celkem 2 667 titulů. Časopisy s nejvyššími průměrnými prodanými náklady přesahujícími 100 tisíc výtisků byly v roce 2023 podle statistik Unie vydavatelů TV Max, TV mini a TV expres.

Aktuální údaje po počtech novin, časopisů a jejich nákladech naleznete na webu ČSÚ zde.