Více daní, ale i sociálních výdajů

Statistika vládního sektoru se sestavuje podle metodiky ESA2010. Na jedné straně je trend rostoucích příjmů, díky kterému vládními rozpočty protéká stále větší objem finančních prostředků, a to v absolutním i relativním vyjádření, na druhé straně dominuje a trvale posiluje význam výdajů na sociální zabezpečení.

Čtyři koruny z deseti vydělaných jdou do vládních rozpočtů

Příjmy vládního sektoru dosáhly v uplynulém roce 40 % hrubého domácího produktu (HDP), tj. čtyři koruny z deseti vydělaných jdou do vládních rozpočtů. Tím se podíl příjmů na HDP dostal nad svůj dlouhodobý průměr (od roku 1995 ve výši 38,7 %). Podíl výdajů vládního sektoru na HDP dosáhl ve stejném roce 42,1 %, čímž je naopak pod svým dlouhodobým průměrem (42,7 %), nicméně odmyslíme-li si jednorázové výdaje související s transformací, pohybuje se loňská úroveň výdajů na své dlouhodobé úrovni.
Přirozeně stále platí, že vládní instituce spoléhají hlavně na příjmy z daní a kvazi-daní. Jen každá desátá koruna, která je příjmem vládních institucí, nemá charakter povinné nenárokové platby (daně). Zpoplatnění služeb vládních institucí (poplatky, vstupné aj.) tvoří spíše okrajový zdroj financování s podílem 7 % HDP na celkových příjmech.

V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie posiluje příjem vlády ve formě investičních grantů z evropských fondů. Tvoří zhruba 2,5 % celkových příjmů, stejně jako příjmy z dividend či úroků.
Daňová zátěž si zaslouží bližší pozornost. Standardně je ukazatel konstruován jako součet daňových a kvazi-daňových příjmů. Při mírně rostoucím trendu se pohybuje kolem 33–34 % HDP. Nicméně je třeba poznamenat, že tento ukazatel je de facto založen na hotovostních příjmech a tím silně ovlivněn schopností státu daně vybírat. Ukazatel současně obsahuje platby vynucené vládním sektorem, jako např. příspěvky na obnovitelné zdroje energie, jež mají fakticky povahu daně, ve skutečnosti však rozpočty vládních institucí neprocházejí. Tato praxe „imputace“ daňových příjmů lépe odráží realitu, ovšem také komplikuje srovnatelnost ukazatele mezi zeměmi, neboť přístup zemí se může lišit.

Výdaje na sociální zabezpečení rostou

K zabezpečení své činnosti vládní sektor přirozeně nakupuje výrobní faktory a oběžné vstupy. Podíl výdajů na „provoz“ (mzdy a mezipostřeba) v čase stagnuje kolem 30 % veškerých výdajů vládních institucí. Podobný vývoj lze vysledovat i v oblasti investic vládních institucí, které dlouhodobě tvoří kolem 10 % jejich výdajů a 5 % celkového HDP. Ve srovnání s ostatními zeměmi jsou české vládní instituce vcelku aktivními investory. Ukazatel celkových výdajů nicméně neříká nic o efektivitě investic, přičemž nominální ukazatel je přirozeně ovlivněn i cenou investice. Současně je agregát investic ovlivněn změnami v organizacích veřejného sektoru, zejména převody aktiv mezi vládními subjekty a veřejnými korporacemi.

Naopak výrazně rostoucí trend lze vypozorovat u sociálních výdajů, jimž dominují výdaje na důchodové zabezpečení a na zdravotní zabezpečení, které jsou tvořeny zejména platbami zdravotních pojišťoven nemocnicím. Jejich podíl na celkových výdajích vlád vzrostl ve sledovaném období, tj. v letech 1995–2014, o 15 procentních bodů. I vývoj v posledních letech naznačuje spíše růstový trend, jenž je odrazem i demografického vývoje společnosti.
Skupinou výdajů, jež zaslouží zvláštní pozornost, jsou tzv. kapitálové transfery. V této skupině výdajů jsou obecně zahrnuty přesuny úspor a bohatství mezi sektorem vládních institucí a ostatními sektory. Za příklad lze uvést převzetí dluhů či jejich odpuštění vládními institucemi, církevní restituce, korekce dotací z Evropské unie či rekapitalizace ztrátových podniků. Vzhledem k nepravidelnosti uvedených toků se jedná o položku, která citlivě
reaguje na politické a ekonomické klima ve společnosti.

Více se dočtete zde: Inflace, spotřebitelské ceny , HDP, národní účty