Ve sportu se ne vždy hraje fair play

Kanadský statistický úřad zveřejnil výsledky průzkumu, který se věnoval zkušenostem s nespravedlivým zacházením, rasismem a diskriminací na kurtech, palubovkách, trávnících, na svazích,  bazénech, na ledu…, zkrátka všude tam, kde lidé sportují.

V roce 2023 se čtvrtina Kanaďanů domnívala, že rasismus a diskriminace jsou v neprofesionálním sportu v Kanadě problémem. Kromě toho mezi Kanaďany, kteří se v předcházejících pěti letech zúčastnili nějakého formálně organizovaného sportování, 18 % uvedlo, že zažili nespravedlivé zacházení, rasismus nebo diskriminaci (dále jen diskriminace) ve sportu nebo byli jejich svědky.

Pravděpodobnost, že se ve sportu setkají s diskriminací nebo že budou jejími svědky, byla vyšší u některých skupin obyvatelstva. Například u kanadských gayů a lesbiček více než dvojnásobně převyšovala hodnotu u heterosexuálů (42 % oproti 17 %). To platilo také pro respondenty filipínského (32 %) či korejského (32 %) původu, kteří častěji než příslušníci majoritní populace uváděli, že zažili nebo byli svědky takového chování.

Pravděpodobnost toho, že zažijí nebo budou svědky diskriminace ve sportu, se snižovala s rostoucím věkem respondenta. Nejvyšší byla u mladých lidí ve věku 15 až 24 let, z nichž se s diskriminací setkal téměř každý třetí (30 %), poté postupně klesala až na nejnižší úroveň u osob starších 65 let (7 %).

Oběti a svědci nejčastěji uváděli jako důvod diskriminace rasu nebo barvu pleti (64 %), dále fyzický vzhled (42 %) a etnický původ nebo kulturu (38 %). Významná část obětí a svědků uvedla také pohlaví (23 %), jazyk (22 %), náboženství (21 %) či sexuální orientaci (20 %).

Oběti a svědci nejčastěji uváděli, že se cítili nepříjemně kvůli necitlivým vtipům či poznámkám (60 %), nebo že jim někdo nadával, urážel je nebo se jim posmíval (48 %). Mezi další způsoby nevhodného chování patřily ignorování ze strany ostatních nebo vyloučení z rozhovorů či skupinových aktivit (44 %) a mluvení za zády (42 %). Značná část obětí a svědků však také uvedla, že zažila nebo byla přítomna vyhrožování nebo obtěžování (20 %) a fyzických útoků nebo napadení (8 %).

Téměř dvě třetiny osob (64 %), které se setkaly s diskriminací, uvedly, že se tohoto jednání dopustil někdo jiný z řad sportovců, ať již se jednalo o soupeře, nebo člena vlastního týmu. Sportovci ovšem byli vystaveni také diskriminaci od diváků (39 %) i od trenérů a instruktorů (36 %). Diskriminace se dopouštěli rovněž rozhodčí (10 %), ale i manažeři sportovních klubů (13 %). Během sledovaných pěti let mohla jedna osoba čelit diskriminaci od více různých agresorů.

Mnoho z incidentů oběti ani svědci nikdy nenahlásili (32 %). Nicméně téměř čtvrtina obětí a svědků (23 %) uvedla, že alespoň jeden incident nahlásila oficiálně, tj. například podáním stížnosti nebo hlášení. Dalších 35 % uvedlo, že sice incident nehlásili oficiálně, ale například o něm řekli spoluhráči, kamarádovi či rodinnému příslušníkovi nebo o něm diskutovali na sociálních sítích.

Více se dočtete na stránkách kanadského statistického úřadu zde.