V okleštěné podobě

Statistický úřad v českých zemích fungoval i v období 2. světové války. Jeho činnost však byla značně omezená.

Po okupaci Českého území Německem a zavedení tzv. Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 se změnil název Státního úřadu statistického na Ústřední statistický úřad. Prezident úřadu Jan Auerhan byl vzápětí donucen odejít do trvalé výslužby. Důvodem bylo jeho neskrývané vlastenectví a odborné práce týkající se menšinové politiky. Provizorně pak úřad vedl jeho viceprezident Antonín Boháč, který v roce 1941 musel rovněž odejít do výslužby. Úřad pak dostal zcela nové německé vedení, jehož představiteli byli náměstek Albin Obershall a německý komisař H. Wirth.

Ve službách válečného hospodářství

Na počátku války se počet pracovníků úřadu takřka zdvojnásobil a dosáhl téměř 1 400 osob. Způsobil to zejména příchod Čechů z Němci zabraných pohraničních oblastí a zaměstnávání bývalých vojáků z povolání. Postupně však docházelo ke snižování stavu pracovníků, takže na konci války jich byla již jen zhruba polovina oproti předválečnému období. Důvodem propouštění bylo jednak rušení statistik nepotřebných pro válečné hospodářství, jednak také rostoucí požadavky na práci v Německu. „Přebyteční“ zaměstnanci byli totálně nasazeni v německém válečném průmyslu. Mnoho předních statistických odborníků bylo rovněž předčasně penzionováno.

Poradní orgán úřadu – Statistická rada státní – v podstatě přestala vyvíjet svou činnost. Kromě toho, že přišla o přízvisko „státní“ byla také během války zbavena zpravodajské povinnosti.

Činnost úřadu se dále řídila hledisky válečného hospodářství. Bylo vydáno vládní nařízení č. 186/1940 Sb. s ustanovením o schvalování statistických zjišťování nestatistickými orgány. Statistické podklady však byly stále potřeba. Vyžadovaly je zejména hospodářské svazy, trhové svazy a další orgány dirigující podniky v tzv. řízeném hospodářství. Data, která neposkytoval statistický úřad, si tyto instituce opatřovaly vlastními šetřeními. To v praxi znamenalo, že podniky byly zahlceny velkým množstvím statistických dotazníků a upadala ochota poskytovat požadované informace nejen institucím, ale i statistickému úřadu.

V období okupace Ústřední statistický úřad přímo navázal na publikační systém SÚS. Vyšly čtyři statistické ročenky protektorátu Čechy a Morava (1941–1944). Rozsah publikovaných údajů byl ovšem postupně omezován a snižoval se i počet a rozsah dalších publikací. Na titulním listu statistické ročenky se objevilo upozornění, že se jedná o tajný dokument.

Ve službách svobody

Statistika byla i v období ohrožení státnosti významnou složkou podporující úsilí o obnovení státní samostatnosti. Příkladem takového postupu je Statistická příručka Československé republiky, kterou vydalo ministerstvo zahraničí exilové vlády v Londýně v roce 1942. Obsahovala soubor údajů o předmnichovské republice členěný do tematických celků obvyklých ve statistických příručkách.

Mnozí statistici se v období okupace účastnili odbojové činnosti nebo odbojáře kryli. Sám Jan Auerhan byl za stanného práva po atentátu na Reinharda Heydricha zatčen a 9. června 1942 popraven na Kobyliské střelnici. Řada dalších trpěla ve věznicích a koncentračních táborech, kde jich také nemálo zahynulo.

Po osvobození republiky v květnu 1945 československá statistika navázala na období rozvoje v letech 1919–1938. Ještě v květnu 1945 byl Českou národní radou obnoven Státní úřad statistický jako orgán státní správy. Jeho vedení se ujal demograf a dlouholetý pracovník SÚS, a rovněž tak i filosof František Fajfr. Rozhodnutím vlády byla také ustavena Hospodářská rada, nepodařilo se však prosadit zřízení státního úřadu plánovacího a statistického.

Poválečný nový začátek

Milníkem pro další vývoj československé statistiky se stala první společná pracovní konference československých statistiků v červnu 1947. Jako symbolické místo jejího konání byly zvoleny Košice. Během ní přijatá rozhodnutí s sebou přinesla i některé méně příznivé efekty. Tím, že existovala nejednotnost v organizaci statistické služby v českých zemích a na Slovenku, docházelo k nesrovnalostem mezi získanými údaji. Metodika a organizace statistických činností se opíraly o rozdílné předpisy. Souhrnně za celý stát existovala pouze statistika zahraničního obchodu. Ostatní statistiky byly v obou celcích konány jiným způsobem. Jen obtížně se tak získávaly spolehlivě srovnatelné údaje.

Za zaznamenání rovněž stojí snahy o vymezení statistiky vůči plánování. Probíralo se jak zřízení spojeného úřadu statistického, tak i fungování každého úřadu samostatně. Diskuze k této problematice však nedospěla k jednoznačnému závěru, a Státní úřad statistický dále pokračoval ve své činnosti i ve snahách sjednotit statistiku na celostátní úrovni.

Přes všechny uvedené obtíže bylo poválečné období pro československou statistiku z hlediska její praktické činnosti velmi úspěšné. Podařilo se obnovit a doplnit okruh pravidelných statistických zjišťování. Byly realizovány některé větší jednorázové statistické akce s charakterem censů. Bezodkladně začaly a úspěšně proběhly rozsáhlé činnosti spojené s vyčíslením válečných škod. Na tyto aktivity navázalo na Slovensku počátkem roku 1946 sčítání domů a bytů a bezprostředně poté sčítání lidu. Obdobně se v českých zemích uskutečnil soupis obyvatelstva k rozhodnému dni 22. 5. 1947.

Vyhláškou ministerstva vnitra č. 1 500/1946 o úpravě obvodů statistické služby byl položen základ pro činnost oblastních orgánů československé státní statistiky, což přineslo v dalších obdobích velmi příznivé efekty. Rovněž pak v letech 1946–1948 došlo k postupnému obnovování a rozšiřování publikační činnosti. Na systém zavedený v meziválečném období navázaly bulletiny a nové edice. Vznikl nový bulletin Průmyslové zprávy SÚS a také na zahraničí zaměřený Statistical Bulletin of Czechoslovakia. Organizační systém československé statistiky ustanovený krátce po druhé světové válce pak úspěšně fungoval až do začátku šedesátých let.