Útlum ve strojírenství se prohloubil

Strojírenství v Česku i v zemích EU loni kvůli oslabení celkové poptávky po investicích uvízlo v hlubší recesi. Podle předstihových ukazatelů z konce roku 2024 není zatím změna trendu v blízkém dohledu.

Strojírenství představuje v Česku významný tradiční, exportně zaměřený průmyslový obor. Obdobně jako kovodělný a elektronický průmysl či výroba dopravních prostředků je zacíleno na tvorbu produktů investiční povahy. Z celkového počtu 4,6 tisíce aktivních ekonomických strojírenských subjektů převažují u nás střední a velké podniky, role drobných podnikatelů je zcela okrajová. Nejvíce podniků působí ve výrobě zdvihacích a manipulačních zařízení, v klíčových výkonových ukazatelích (produkce, tržby, přidaná hodnota, zaměstnanost) zaujímá ovšem největší váhu výroba průmyslových chladicích a klimatizačních zařízení. V zásadě je ale strojírenství diverzifikované – rozvinutá je i produkce motorů, turbín, čerpadel, kompresorů a potrubních armatur, stejně jako výroba speciálních strojů pro zemědělství, lesnictví, těžbu, stavebnictví, potravinářský, textilní či kovodělný průmysl. Strojírenství tvoří dlouhodobě 7 % hrubé přidané hodnoty (HPH) celého průmyslu (a 2 % tuzemské ekonomiky) a téměř 9 % se podílí na zaměstnanosti. Pracovní trh je více specializován na tento obor v krajích Plzeňském, Libereckém a Pardubickém, což jsou současně i regiony celkově výrazně průmyslově orientované. Necelé tři pětiny HPH vytvářejí podniky pod zahraniční kontrolou, podobnou váhu mají i v celém průmyslu.

Citlivost na výkyvy investiční poptávky

Produkce strojírenství má výrazně procyklický charakter a přímo závisí zejména na kondici tradičních výrobních odvětví primárního a sekundárního sektoru ekonomiky. Největší rozmach zažilo strojírenství po vstupu Česka do EU v konjunkturním období 2004 až 2008, kdy patřilo k nejrychleji rostoucím průmyslovým oborům. HPH se zde reálně ztrojnásobila a zaměstnanost vzrostla o čtvrtinu. Za globální hospodářské recese v letech 2009 a 2020 ovšem produkce i HPH propadaly dvojnásobně vyšším tempem než v celém tuzemském průmyslu. Naopak v období mělké, ale relativně dlouhé tuzemské recese (2012–2013) produkce strojírenství mírně rostla, k čemuž pomohla zejména solidní zahraniční poptávka opírající se o teritoriálně diverzifikovanou skladbu obchodních partnerů.

V období po ústupu pandemie (2021–2022) došlo k rychlému zotavení investiční aktivity v ekonomice, a to včetně investic do strojů a zařízení, u nichž bylo oživení ještě výraznější. Z toho profitovalo strojírenství, jehož produkce i HPH se v roce 2023 vrátily na předkrizovou úroveň roku 2019. Jinak tomu bylo se zaměstnaností, jež v posledních letech plynule klesala. V roce 2023 pracovalo ve strojírenství po přepočtu na plné úvazky 124 tisíc osob. Za čtyři roky došlo k poklesu o 9,6 %, přitom v celém průmyslu se zaměstnanost snížila „jen“ o 4,4 % a v úhrnu za celou ekonomiku naopak o 0,7 % vzrostla. Míra zisku strojírenských podniků, vyjádřená podílem hrubého provozního přebytku na přidané hodnotě, se v roce 2023 meziročně zvýšila a lehce překonala úroveň z konce minulé dekády. Přesto zůstává její hodnota (35 %) znatelně pod úrovní celého průmyslu (49 %) i drtivé většiny oborů vyrábějících investiční produkty. Podobně jako v průmyslu, vykazují také ve strojírenství nejvyšší ziskovost podniky pod zahraniční kontrolou. Po roce 2017 se však rozdíl mezi firmami ovládanými zahraničními vlastníky a těmi z tuzemska v tomto odvětví citelně snížil.

Přidaná hodnota, zaměstnanost, pracovní náklady, míra investic a zisku ve strojírenství v Česku

* Podíl hrubé tvorby fixního kapitálu na hrubé přidané hodnotě

** Podíl hrubého provozního přebytku na hrubé přidané hodnotě

Zdroj: ČSÚ

Pokles se loni prohloubil

Narůstající geopolitické napětí spolu s pádivou inflací postupně během roku 2022 zadusily hospodářský růst a uvrhly tuzemskou i evropskou ekonomiku do dlouhodobější stagnace. To vedlo k oslabení investiční aktivity. Zatímco ještě v roce 2022 vzrostly v tuzemské ekonomice investice do strojů a zařízení (bez dopravních prostředků a ICT) meziročně reálně o 20 %, následující rok pouze stagnovaly. V Německu, kam míří dlouhodobě třetina exportu českého strojírenství, klesaly dokonce v obou letech (–0,1 %, resp. –4,2 %). Potíže tuzemských výrobců na sebe nenechaly dlouho čekat. Saldo důvěry podnikatelů v tomto oboru se snížilo již během léta roku 2022 a nominální hodnota nových zakázek ve strojírenství ve 4. čtvrtletí téhož roku mezikvartálně klesla. Zatímco v roce 2023 oslabovala hlavně zahraniční poptávka, rok poté především domácí. V roce 2023 se průmyslová produkce ve strojírenství meziročně snížila jen mírně (–1,4 %) a v zásadě držela tempo s vývojem celého průmyslu, ovšem v dalším roce se propadla o 10,2 %, což bylo více než ve většině energeticky mnohem náročnějších oborech, např. hutnictví. Ačkoli loňský propad strojírenství nedoznal hloubky z let 2009 nebo 2020, šlo spolu s těžbou uhlí o nejvýraznější útlum z bezmála třiceti hlavních průmyslových oborů. Podílely se na něm prakticky všechny segmenty strojírenství.

Z mezikvartálních srovnání produkce je patrné, že situace se nelepšila ani na sklonku loňského roku. Nominální tržby se i přes pokračující mírný růst výrobních cen strojů dále snižovaly a celková důvěra podnikatelů dosáhla v tomto oboru čtyřletého minima. Plných 63 % podnikatelů uvedlo jako jednu z růstových bariér nedostatečnou poptávku (v celém zpracovatelském průmyslu 49 %). Nepříznivý vývoj oboru dopadá i na zaměstnance. V 1. až 3. čtvrtletí 2024 se jejich meziroční úbytek prohloubil na 3,5 % a tempo růstu jejich průměrné mzdy zvolnilo na 6,6 % (poprvé po třech letech bylo nižší než v celé ekonomice). I tak stále průměrná měsíční mzda ve strojírenství (45,3 tis. Kč) velmi mírně převyšovala hladinu v celém průmyslu i ekonomice.

Vybrané ukazatele ve strojírenství v Česku

Pozn.: Všechny ukazatele (kromě cen výrobců) jsou sezonně očištěny

Zdroj: ČSÚ, Eurostat

Přebytek zahraničního obchodu narůstal

Z Česka se dlouhodobě vyváží okolo 70 % zde vytvořené strojírenské produkce, zhruba o 10 p. b. více než v celém zpracovatelském průmyslu. Loni se z Česka vyvezlo strojírenské zboží nominálně za 508 mld. Kč. I když se export poprvé po roce 2023 meziročně snížil (o 2,5 %, hlavně vinou slabší poptávky z Německa a Itálie), celkový přebytek obchodu vlivem hlubšího útlumu importu (–4,6 %) vzrostl na rekordních 123 mld. Kč. Kladná bilance přetrvává s drtivou většinou obchodních partnerů z Evropy (hlavně s Německem a Slovenskem), ale i s USA. Naopak schodek je typický pro obchod s asijskými státy, zejména s Čínou, kde loni dosáhl rekordních 32 mld. Kč. V celkovém obchodu dosahuje Česko v posledních letech největší přebytky u chladicích a klimatizačních zařízení, čerpadel, kompresorů a dále strojů pro těžbu, dobývání a stavebnictví. Naopak schodek přetrvává hlavně u ložisek, ozubených kol, převodovek, kancelářských a kovoobráběcích strojů, a také u zemědělských a lesnických strojů. Loni směřoval strojírenský export z Česka do více než 170 zemí světa, 63 % šlo do států eurozóny, resp. 74 % do celé EU (především do Německa, na Slovensko, do Francie a Polska). Mimo Evropu „putovalo“ již 17 % celkového vývozu (v roce 2019 jen 13 %), což byl čtvrtý nejvyšší podíl mezi průmyslovými obory (po oděvnictví, elektronice a výrobě ostatních – zejména kolejových – dopravních prostředků). U dovozu v odvětví strojírenství se třetina importu v peněžním vyjádření využívá jako mezivstupy pro produkci zboží či služeb v tuzemské ekonomice (v rámci ní skoro 70 % v průmyslu), zbylé dvě třetiny pak podobným dílem slouží přímo k tvorbě investic či po menších úpravách putují na vývoz. Třetina strojů se dováží z Německa, z celé EU dvě třetiny, z Číny desetina, stejně jako v součtu z USA a Japonska.

Bilance zahraničního obchodu Česka se stroji a zařízeními (mld. Kč)

Zdroj: ČSÚ

Výdaje na vědu a výzkum stagnovaly

Strojírenství se stejně jako řada oborů vyrábějících investiční produkty vyznačuje středně vysokou technologickou náročností produkce, což je spojeno s vyššími požadavky na vědu, výzkum a inovace. V roce 2023 vynaložily strojírenské podniky v Česku na vědu a výzkum (VaV) 5,4 mld. Kč. Výše těchto nákladů meziročně, na rozdíl od průmyslu, pouze stagnovala. Mezi zpracovatelskými obory utratily více jen automobilový (13,2 mld. Kč) a elektrotechnický průmysl (7,2 mld. Kč). Při zohlednění velikosti oboru, tj. vztažení výdajů na VaV k celkové HPH, sice strojírenství předskočily např. i farmacie či elektronika, i tak byla intenzita výdajů v tomto oboru ve srovnání s celým průmyslem téměř dvojnásobná. Na druhou stranu za poslední dekádu intenzita výdajů na VaV ve strojírenství spíše stagnovala, v průmyslu se naopak mírně zvyšovala. Obdobně je tomu také u výzkumných a technických pracovníků. Ti v roce 2023, podobně jako v roce 2013, tvořili 2,2 % zaměstnanců ve strojírenství, v celém průmyslu ale jejich váha za stejné období vzrostla z 1,1 % na 1,6 %. Výdaje na VaV ve strojírenství jsou ve srovnání s celým průmyslem spojeny s vyšším podílem národních soukromých podniků (ty předloni tvořily 42 % výdajů v tomto oboru, oproti 29 % v celém průmyslu), a vyšším zapojením veřejných zdrojů do financování (10 %, oproti 5 %).

Věda a výzkum ve strojírenství v Česku

Zdroj: ČSÚ

Útlum českého strojírenství patřil v EU k nejvyšším

Problémy s nedostatečnou poptávkou dopadly na výrobu ve většině Evropy. Produkce v celém průmyslu v EU meziročně klesá nepřetržitě od května 2023 a ve strojírenství od srpna téhož roku. Jestliže v průmyslu pokračovala loni mělká (recese za celý rok se zde produkce snížila o 2,3 %), ve strojírenství se útlum prohloubil (na 6,8 %). Produkce současně klesala i téměř ve všech průmyslových oborech vyrábějící investiční produkty (v úhrnu o 4,4 %). Dle dostupných údajů (za 19 členských států) se v rámci Unie loni snížil výkon strojírenství nejvíce v Lotyšsku (–14 %), Belgii (–12 %), Bulharsku (–11 %) a Česku (–10 %). Hluboký pokles postihl toto odvětví i ve velkých státech – ve Francii (–7 %) a také v Německu (–8 %), kde pokračovala recese strojírenství druhým rokem v řadě. Naopak v některých státech jižního křídla eurozóny (Španělsko, Portugalsko, Řecko) poklesl tento obor jen mírně, průmysl jako celek zde loni rostl, což souviselo s oživením celé tamější ekonomiky. Nicméně význam strojírenství v rámci průmyslu je v těchto státech relativně nízký. Strojírenství má ovšem silnou váhu v Německu, Nizozemsku a ve Švédsku, v nichž v roce 2022 vytvářelo osminu HPH celého průmyslu. V Česku (6,9 %) mělo mírně slabší roli než v celé eurozóně (9,0 %), avšak mezi státy, jež vstoupily do EU až po roce 2000, patřila váha strojírenství u nás k spolu se Slovenskem a Slovinskem k nejvyšším.

Podíl strojírenství na zaměstnanosti a HPH ve vybraných státech Evropy v roce  2022 (%)

Pozn.: Velká Británie – údaje za rok 2019

Zdroj: Eurostat