Úmrtnost dětí v Česku je nízká

Zastoupení dětí mezi zemřelými u nás nepřekračuje půl procenta.

Ačkoliv je v některých částech světa úmrtnost dětí stále závažným problémem, v případě České republiky tomu tak není. Úmrtnost dětí je u nás velmi nízká a nadále se mírně snižuje. Přesto ročně zasáhne několik set rodičů.

Obrovský skok za 100 let

V posledních patnácti letech tvořily děti do 15 let 14 až 16 % populace Česka, mezi zemřelými jich však bylo pouze 0,3–0,5 %, přičemž od roku 2020 se drží na 0,3 %. V absolutním počtu jich ročně v tomto období zemřelo 360 (rok 2023) až 539 (rok 2009). Před sto lety, ke konci 1. poloviny 20. let minulého století, byl podíl dětí mezi všemi úmrtími téměř třicetiprocentní, v dalších desetiletích však poměrně rychle klesal (s výjimkou dočasného nárůstu v době druhé světové války). Pod deset procent se poprvé dostal v roce 1953, pod pět procent hned v roce 1959 a do roku 1996 se zastoupení dětí mezi zemřelými obyvateli Česka snížilo pod jedno procento.

Z dat úmrtnostních tabulek, očištěných od možných sezonních výkyvů a odlišné věkové struktury populace v jednotlivých letech, lze vyčíst, že pokud by v dalších letech úmrtnost dětí zůstala na úrovni roku 2023, tak se věku 15 let nedožije pouze 0,37 % živě narozených chlapců a 0,33 % děvčat. Před patnácti lety se stejný ukazatel nacházel na hodnotách 0,53 % pro chlapce a 0,44 % pro děvčata. V polovině 20. století se však 15. narozenin nedožilo 9 % chlapců a více než 7 % dívek. V roce 1924, tedy před sto lety, umírala před dosažením věku 15 let téměř pětina novorozených chlapců a více než šestina novorozených dívek.

Stejně jako pro úmrtnost v dospělém věku platí i pro dětskou úmrtnost, že je celkově o něco vyšší v případě chlapců. Úhrnná míra úmrtnosti dětí ve věku 0–14 let (počet zemřelých v tomto věku na 1 000 obyvatel téhož věku) byla v průměru posledních pěti let u chlapců vyšší než u děvčat o necelou jednu čtvrtinu (0,26 vs. 0,21). V předcházejících pětiletkách 2014–2018 a 2009–2013 byl rozdíl mezi pohlavími mírně vyšší (0,31 vs. 0,24 a 0,35 vs. 0,28 zemřelých na 1 000 obyvatel).

Vývoj úmrtnosti kojenců (do dosažení věku 1 rok)

Zdroj: ČSÚ

Vývoj úmrtnosti dětí (na 1 000 obyvatel stejné věkové kategorie)

Zdroj: ČSÚ

Většina nadúmrtnosti chlapců v dětském věku vzniká hned na samém začátku života, resp. v kojeneckém věku (před dosažením prvních narozenin), a pak také v poslední třetině dětského věku, u 10–14letých. Úmrtnost 1–4letých a 5–9letých chlapců a dívek lze hodnotit jako obdobně vysokou (i když z důvodu velmi nízkých počtů úmrtí v tomto věku kolísá).

Úmrtnost není v průběhu období dětství přirozeně konstantní. Jednoznačně nejvyšší je v prvním roce života, lehce vyšší ve srovnání s dalšími věky je pak ještě mezi 1. a 2. rokem po narození. Nicméně pravděpodobnost úmrtí v jednotlivých věcích napříč celým věkovým intervalem 1–14 let je oproti prvnímu roku života několikanásobně nižší. I samotná úmrtnost kojenců je u nás přitom velmi nízká a Česko patří již od konce 90. let minulého století mezi země s velmi příznivými hodnotami tohoto ukazatele. V loňském roce kojenecká úmrtnost (počet zemřelých dětí ve věku 0 let na 1 000 živě narozených dětí) činila 2,2 ‰ a byla spolu s hodnotou pro rok 2021 vůbec nejnižší v historii Česka. Podobně nízká hodnota bývá v rámci Evropy zaznamenávána také v Norsku, ve Švédsku, ve Finsku, na Islandu, v Estonsku a v Itálii.

Nejmenší riziko úmrtí mívají obvykle děti ve věkovém intervalu 4–12 let, jde v průměru o méně než 10 úmrtí na 100 tisíc obyvatel daného věku. Se začátkem puberty se pak úmrtnost začíná velmi mírně zvedat, a s přibývajícím věkem dále roste.

Počty zemřelých ve věku 0–14 let (roční průměry za pětiletá období)

Zdroj: ČSÚ

Příčiny úmrtí kojenců

Nejčastější příčiny dětských úmrtí se podstatně liší od příčin úmrtí dospělých, zejména od těch v pokročilejším věku. Struktura příčin smrti přitom není shodná ani v rámci celého období dětství a nemalou proměnou prošla v čase, kdy oproti minulosti mají nyní mnohem menší váhu infekční onemocnění.

Z hlediska příčin smrti jsou specifická úmrtí v kojeneckém věku, neboť kojenci umírají i z příčin, které se ve vyšším věku již nevyskytují. Právě pouze pro zemřelé ve věku před prvními narozeninami je v mezinárodní klasifikaci příčin smrti vyčleněna samostatná kapitola nazvaná „Některé stavy vzniklé v perinatálním období“. Příčiny z této kapitoly stojí v současné době za více než polovinou úmrtí kojenců (52,5 % v období posledních pěti let 2019–2023). Z nich jsou jednoznačně nejčastější respirační a kardiovaskulární poruchy, následují poruchy v souvislosti se zkráceným těhotenstvím a nízkou porodní hmotností a krvácivé stavy a hematologické poruchy plodu a novorozence. Druhou pozici na žebříčku nejčetnějších příčin úmrtí kojenců zaujímají „Vrozené vady, deformace a chromozomální abnormality“ (18,1 % v letech 2019–2023). Třetí příčka (9,6 %) patří skupinám stavů sdruženým v kapitole „Příznaky, znaky a abnormální klinické a laboratorní nálezy“, mezi nimiž jde z šedesáti procent o syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS)*. Čtvrté místo náleží vnějším příčinám smrti (5,0 %). O trochu nižší podíl úmrtí pak u kojenců připadá na nemoci oběhové, dýchací či nervové soustavy (v úhrnu za období 2019–2023 celkem 3,3 %, 3,2% a 2,5 %). Ve srovnání s průměrnou situací v letech 2009–2013 je nejvíce patrná změna spočívající ve snížení podílu úmrtí v kategoriích příčin „Vrozené vady deformace a chromozomální abnormality“ a „Některé stavy vzniklé v perinatálním období“ (z 20,6 a 54,5 % úmrtí v letech 2009–2013) v důsledku podstatného snížení úmrtnosti na tato onemocnění.

Nejčastější příčiny smrti dětí v dílčích věkových kategoriích v obdbí 2019–2023 (roční průměry)

Zdroj: ČSÚ

Nehody a zhoubné novotvary

V dalších dětských věcích klesá ve struktuře příčin smrti význam vrozených vad. Obecně nejčastější příčinou smrti dětí ve věku 1–14 let jsou vnější příčiny, které podle nejaktuálnějších údajů (v průměru let 2019–2023) způsobují 30 % úmrtí nejmladších 1–4letých dětí a dětí 5–9letých a 33 % úmrtí dětí 10–14letých. Konkrétně největší část z nich tvoří

dopravní nehody, náhodná utopení, ostatní nehody, vyskytují se ale taká úmyslná zabití dětí. U nejstarší dětské věkové skupiny se pak přidávají sebevraždy. Druhou nejběžnější kategorií příčin jsou u všech uvedených věkových skupin dětského věku zhoubné nádory, přičemž největší – čtvrtinové – zastoupení mají mezi zemřelými dětmi ve věku 5–9 let (13 % ve věku 1–4 roky a 18 % ve věku 10–14 let).

Z hlediska lokalizace nádoru obecně v dětském věku způsobují smrt nejčastěji zhoubné novotvary mozku (36 % úmrtí na zhoubné nádory v průměru let 2019–2023). Na třetí příčce v žebříčku skupin příčin smrti (kapitol mezinárodní klasifikace nemocí) dětí se nacházejí nemoci nervové soustavy s 12–13 % úmrtí v každé z pětiletých věkových kategorií dětí. Nejčastěji jde o onemocnění v mezinárodní klasifikaci nemocí nazvané „Jiné poruchy mozku“, z nich nejvíce edém mozku, mozkovou obrnu a epilepsii. Další v pořadí jsou u všech tří dětských věkových kategorií příčiny ze skupiny nemocí dýchací soustavy, přičemž zdaleka nejčastěji se jedná o zápaly plic.

Srovnání se strukturou v období let 2009–2013 ukazuje, že největší změnou v čase bylo snížení podílu vrozených vad na příčinách dětských úmrtí ve věku 1–14 let z 11 % na 5 %, a to zejména ve prospěch nemocí oběhové soustavy (nárůst ze 4 % na 7 %) a příznaků, znaků a abnormálních klinických a laboratorních nálezů (nárůst z 3 % na 5 %). Strukturální změny byly spojeny nejen s poklesem míry úmrtnosti z důvodu vrozených vad (stejně jako u kojeneckého věku), ale také se zvýšením měr úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy (ve všech dílčích věkových skupinách) a na stavy zařazené ve skupině příčin smrti „Příznaky, znaky a abnormální klinické a laboratorní nálezy“ (s výjimkou skupiny 5–9letých). Zároveň v čase došlo ke snížení úmrtnosti na zhoubné nádory, onemocnění nervové soustavy i vnější příčiny úhrnem. Výjimkou byla stagnace úmrtnosti na vnější příčiny 5–9letých dětí, která je však ze všech tří věkových skupin nejnižší. V rámci skupiny vnějších příčin však vývoj nebyl jednotný – zatímco na dopravní nehody či jiné než dopravní nehody míra úmrtnosti mezi obdobími let 2009–2013 a 2019–2023 klesla, v případě úmyslných sebepoškození a napadení se naopak zvýšila.

*) Počet úmrtí na SIDS bývá společně s úmrtími na sebevraždy obecně některými odborníky zpochybňován jako částečně sporný. Za SIDS podle nich mohou být označeny ve skutečnosti jiné příčiny spojené s (ne)úmyslným zabitím.

Další údaje o zemřelých, naději dožití a příčinách smrti naleznete na webu ČSÚ zde.