Suchá dekáda

Sucho se na území Česka vyskytovalo v minulosti mnohokrát, dekáda 2011–2020 je však v několika ohledech výjimečná.

Sucho je přírodní jev a součást klimatických podmínek. Extrémní sucho může vážně poznamenat nejen přírodu, ale i lidskou společnost. Sucho se vyskytuje nepravidelně ve srážkově chudých obdobích a na rozdíl od jiných extrémních meteorologických jevů trvá mnohem déle. Pro stanovení intenzity sucha v jednotlivých letech i pro odhad budoucího vývoje je zásadní dlouhodobé pozorování a hodnocení některých meteorologických prvků. Zřejmý je vztah mezi nedostatkem srážek (deště či sněhu) a suchem: nedostatek srážek zvyšuje riziko sucha. Srážky však nejsou jediným parametrem, velmi významnou roli při vysoušení krajiny má také teplota vzduchu. Nadprůměrná teplota, často navíc doprovázená zmenšenou oblačností a větším počtem slunečných dnů, zvyšuje výpar (evapotranspiraci), a tím prohlubuje nedostatek vody v krajině.

Pro posouzení závažnosti meteorologického sucha se nejčastěji používají standardizované indexy sucha. Při zpracování následujícího textu byl využit index SPEIc, který hodnotí anomálie vodní bilance, tj. rozdíl srážek a evapotranspirace oproti dlouhodobému normálu (souhrnně pro různé časové škály sucha od 1měsíčního po 24měsíční). Čím jsou hodnoty indexu nižší, tím je sucho intenzivnější. Záporné hodnoty upozorňují na nedostatek vody, kladné naopak na její nadbytek.

Pro výpočet indexu SPEIc a srovnání jeho hodnot v jednotlivých desetiletích byly použity údaje o teplotách vzduchu a srážkách z období 1971–2020 ze 110 meteorologických stanic ČHMÚ. Pro každou stanici byla vypočtena hodnota indexu SPEIc v měsíčním běhu.

Hodnoty indexu SPEIc

Srovnání průměrných měsíčních hodnot indexu SPEIc

Nejvíc extrémů po roce 2014

Srovnání dat z let 2011–2020 s daty z předchozího období (1971–2010) ukázalo, že poslední desetiletí bylo jednoznačně nejsušší, a to ve všech měsících roku, nejvýrazněji v dubnu. Poslední dekáda byla výjimečná nejen vysokým počtem suchých let, ale také absencí let výrazně vlhkých. Při pohledu na časovou řadu je však zjevné, že sucho se objevovalo i v předchozích dekádách. Problematické bylo zejména období na přelomu 80. a 90. let (1989–1994), kdy se projevoval srážkový deficit. Epizoda sucha 2014–2019 byla ovšem extrémnější, neboť kromě srážkového deficitu trpěla krajina výrazně nadprůměrnými teplotami vzduchu, které zvýšily výpar, a tím sucho prohloubily. Celá dekáda 2011–2020 je atypická vysokým počtem rekordně suchých let a absencí rekordně vlhkých let. Vodní deficit byl na území Česka téměř všudypřítomný (s výjimkou některých vyšších poloh), nejvyšší intenzity dosáhl zejména ve východní polovině republiky.

Hodnoty indexu SPEIc lze klasifikovat na škále mimořádné sucho – silné sucho – mírné sucho – normální stav – mírné vlhko – silné vlhko. Mimořádné, tedy nejsilnější sucho se na celorepublikové úrovni vyskytlo za celé sledované období pětkrát, jednou v dekádě 2001–2010 (srpen 2003) a čtyřikrát v dekádě 2011–2020 (červenec a srpen 2015 a srpen a listopad 2018). Na úrovni jednotlivých meteorologických stanic docházelo k výskytu mimořádného sucha častěji, přičemž nadpoloviční většina byla pozorována v poslední dekádě.

Průměrná hodnota indexu SPEIc v jednotlivých letech

Podíl výskytu mimořádného sucha na 110 meteorologických stanicích v ČR (%)

Vyšší teplota má další souvislosti

Epizody sucha v českých zemích nastaly v uplynulých staletích mnohokrát, vždy v měsících či v letech s nižším srážkovým úhrnem. Zvyšující se průměrná teplota přináší nové výzvy, a to nejen na území Česka. Rychlost, s jakou se z krajiny vypařuje srážkami doplněná voda, je zásadně ovlivněna především teplotou vzduchu, jejíž trend je v České republice již několik desetiletí rostoucí. Tato skutečnost se přímo promítá do frekvence výskytu a intenzity sucha. Na vyšší teplotu reaguje také vegetace prodloužením své vegetační doby. Rostliny se začínají rozvíjet dříve na jaře, čímž zvyšují svou potřebu vody i míru evapotranspirace. Na pokrytí svých fyziologických potřeb proto vegetace nyní potřebuje více vody než dříve. Při zvýšené teplotě nemusí ani běžný úhrn srážek plně pokrýt nároky všech rostlin, a reakce na srážkový deficit může být intenzivnější. Souběžný výskyt vyšší průměrné teploty vzduchu s přechodným poklesem srážek tak, jako tomu nastalo v desetiletí 2011–2020, pak nutně vede k vodnímu deficitu. Sucho je jeden z nejzávažnějších dopadů klimatické změny a je bohužel nutné počítat s jeho rizikem i v bezprostřední budoucnosti.

Průměrná denní teplota vzduchu (°C) a průměrný roční úhrn srážek (mm) (průměr pro 110 stanic ČHMÚ)

Článek si můžete přečíst v posledním letošním vydání časopisu Statistika&My.

Více se dočtete zde: Životní prostředí