Stavy a odpisy kapitálu v národohospodářském pojetí

Národní účty nabízejí kromě řady intervalových ukazatelů (například hrubý domácí produkt za období roku, čtvrtletí) rovněž ukazatele okamžikové (stavové k 31. 12.), které vypovídají o hodnotě majetku na daném území. Odhad tzv. bilancí (rozvah) je však komplikovanější, než je tomu například u sektorových účtů, a tudíž ne všechny státy poskytují úplné údaje o rozvahách. Čisté bohatství je možné analyzovat pouze pomocí ukazatele čistého jmění, který je definován jako rozdíl aktiv (finančních i nefinančních) a závazků (nejčastěji dluhů).
Uživatelská hodnota těchto bilancí je dána skutečností, že jsou sestavovány systematicky a komplexně. Tedy ve stavech kapitálu (aktiv) jsou zahrnuty veškeré investice a tyto jsou postupně odepisovány (ať už se jedná o „běžné“ úbytky odpovídající zastarávání a běžnému opotřebovávání, nebo o úbytky mimořádné, způsobené například přírodními katastrofami) a každoročně přeceňovány na běžné tržní ceny. Je to obdobné jako v účetnictví firem, nicméně ocenění je jiné a i rozsah je výrazně širší, ať už jde o silnice a dálnice, zbrojní techniku nebo výzkum a vývoj.
Rámcově můžeme v následující tabulce přiblížit rozvahu fixních aktiv v roce 2014 a rozdělení čistých stavů fixního kapitálu podle druhu aktiva v témže roce.

Způsob ocenění a evidence

Asi nejvýraznějším rozdílem od klasického („po­dvojného“) účetnictví je způsob ocenění a evidence v průběhu životnosti. Zatímco v podnikovém účetnictví jsou aktiva běžně oceňována v pořizovacích (a tedy „historických“) cenách, v národních účtech je kapitál oceněn tzv. reprodukčními cenami, které vyjadřují, jakou hodnotu by aktivum ve stejné kvalitě, v jaké bylo pořízeno, mělo dnes. Rovněž přístup k odpisům v podnikovém účetnictví a v účetnictví národním (spotřeba fixního kapitálu) je odlišný.
V národních účtech jsou rozvahy odhadovány modelovými postupy, v případě fixního kapitálu nejčastěji pomocí metody nepřetržité inventarizace, známé pod anglickou zkratkou PIM (perpetual inventory method).

Model pro odhad kapitálu má tři hlavní vstupy: časovou řadu investic za předchozí období, cenové indexy pro přecenění do stálých cen a vyřazovací křivku. Vyřazovací křivka je vlastně takový časový přehled, jaká část aktiva se v daném stáří vyřadí. Například pro aktivum vyřazované ze stavu podle následující křivky (logaritmicko-normální rozdělení se střední hodnotou 2,24 a směrodatnou odchylkou 0,36) platí, že když dosáhne stáří jednoho roku, pravděpodobnost jeho vyřazení je téměř nulová (0,09 %), a tedy po roce užívání zůstává ve stavu skoro celá sledovaná investice. V dalších letech je z této investice postupně vyřazeno 0,09 %, 0,2 %, 1,0 %, 3,3 % (po pěti letech) a tak dále, až je po dvaceti letech užívání ze stavu vyřazena celá. Z grafu je dobře vidět, že nejrychleji je investice vyřazována ve stáří, které zhruba odpovídá průměrné životnosti (v tomto případě 10 let), zatímco nová investice je vyřazována velice pozvolna. Ke konci životnosti aktiva, který odpovídá zhruba dvojnásobku průměrné životnosti, ve stavu už zbývá jen velmi malá část původní investice, a proto klesají i procenta, kolik je vyřazeno.
Zvolený ilustrační příklad odpovídá metodice, která doporučuje vybírat křivky zvonovitého tvaru (tedy – zjednodušeně řečeno – podobné Gaussově křivce), kdy v letech odpovídajících zhruba průměrné životnosti je vyřazován nejvyšší podíl aktiva, zatímco v letech „na počátku“ a „na konci“ životnosti je vyřazována část menší. Jinými slovy, vyřazování začne pozvolna nějakou dobu po roce zavedení aktiva do užívání, v letech odpovídajících přibližně průměrné životnosti zesiluje až k vrcholu a potom se, několik let za průměrem, stejně pozvolna zmenšuje. U většiny aktiv se používá logaritmicko-normální vyřazovací funkce. Existují ale i další křivky, které lze použít k popisu zastarávání aktiva.
Výše uvedené vstupní údaje je téměř nemožné získat z běžných výkazů a je třeba zvolit alternativní cesty. Kromě využití odhadů a informací od odborníků z vysokých škol, profesních komor, odborných institutů a vybraných organizací pomáhají ČSÚ i data shromážděná při mimořádných šetřeních od jednotlivých respondentů.