Stavební konjunktura v nedohlednu?

Stavební produkce v České republice v prvních osmi měsících letošního roku poklesla. Ve srovnání se stejným obdobím roku uplynulého to bylo o více než deset procent.
Současný stav na stavebním trhu ukazuje, že tento trend – pokles – bude zřejmě ve stavebnictví pokračovat i v dalších měsících nejen letošního, ale i příštího roku. Vzhledem k příznivému vývoji v ostatních odvětvích české ekonomiky je na místě otázka, proč tomu tak je. Proč se stavební výrobě nedaří, když i při laickém pohledu na vybrané úseky českých silnic či na některé čtvrti českých měst nebo zdevastované průmyslové provozy je patrné, že potřeba stavebních práci je v České republice více než zřejmá?
Pohled do nedávné minulosti nám ukazuje, že stavební produkce zápasí s růstovými problémy již od roku 2008. Těžkosti ve stavebnictví byly přerušeny v uplynulém roce, tj. v roce 2015, a to především v souvislosti s dočerpáváním evropských dotací z období 2007 až 2013.
Za jednu z hlavních příčin problémů ve stavební produkci v České republice považuji složité a málo přehledné legislativní procesy, které jsou spojené s přípravou a realizací staveb.
Další komplikaci vidím v přetržení plynulosti projektové přípravy staveb v letech 2010 až 2011.
Co mi v ČR ovšem nejvíce chybí a co by stavebnictví pomohlo, je potom „zastřešení“ investorské a stavební činnosti. Chybí zde totiž subjekt, který by s ohledem na souvislosti stavebních procesů dával dohromady účastníky stavebního komplexu. Za ty považuji hlavně projektanty, výrobu stavebních hmot, územní plánovače, investorské a stavební podniky atd.
Dlouhodobě upozoňuji, že v současnosti chybějí v ČR„velké stavby“. Mám tím na mysli díla typu dostavby jaderných elektráren Temelín a Dukovany, velké dopravní stavby a výstavba vodních děl k zadržení tolik chybějící vody, která by nastartování růstu stavební produkce jednoznačně prospěla.