Přejít k obsahu

Soudy nařídí 700 tisíc exekucí ročně

Petra Kolářová

27. 03. 2017

  • Rozhovory
Jana Tvrdková, šéfka Exekutorského úřadu Praha 4, říká, že každý rok je v Česku zahájeno 700 tisíc exekucí. Vyplývá to z aktuálních statistických údajů, které každý rok v únoru zveřejňuje Exekutorská komora ČR.

V exekucích působíte už od samého počátku. Když jste byla v letech 2009 až 2012 prezidentkou Exekutorské komory ČR, měla jsem možnost s vámi spolupracovat. Už tehdy se zpracovávaly exekuční statistiky. Kolik je podle nich aktuálně vedeno exekucí a přibývá jich?

Exekucí „v běhu“, to znamená zahájených a dosud neukončených, je téměř 4 740 000. Neřekla bych, že exekucí přibývá. Každoročně je zahájeno asi 700 tisíc exekucí, ukončených řízení však není stejný počet. Je nižší, takže postupem času neustále přibývá těch neskončených řízení. Za uzavřená řízení se považují nejen exekuce ukončené vymožením dlužné částky, ale i ta, která jsou zastavena pro bezvýslednost.

Je více dlužníků, nebo věřitelů?

Určitě je více věřitelů. Pro ilustraci uvedu následující čísla: Fyzických osob, proti kterým je vedena exekuce, je asi 830 tisíc. Z tohoto počtu má jednu až tři exekuce 410 tisíc osob. Naopak deset a více exekucí je vedeno proti 142 tisícům osob, na tyto dlužníky je vedeno 2,1 milionů řízení, tedy takřka 50 procent.

Jak tyto statistiky zpracováváte?

Všichni exekutoři každoročně sdělují Exekutorské komoře počet zahájených i ukončených řízení. Shromážděná statistická data Komora každoročně v měsíci únoru zveřejňuje.

 

JUDr. Jana Tvrdková

Co jsou podle vaší zkušenosti nejčastější příčiny vzniku exekucí?

Jednoznačně nedbalost, malá finanční odpovědnost dlužníků a bohužel také faktická nepostižitelnost těch, kteří se zadluží nad rámec svých poměrů. Má-li někdo deset, dvacet, ale třeba i sto exekucí, jeho věřitelé nedostanou nikdy nic. Dlužníkovi se však nic nestane. Naopak, nejspíš bude čerpat různé dávky ze sociálního zabezpečení.

Předpokládejme ale, že má dlužník nějaký postižitelný majetek. Jak se pak exekuce provádí?

Nejčastěji srážkami ze mzdy, což odpovídá tomu, že se většinou vymáhají nízké částky, které lze několika srážkami zapravit. Dalším často používaným způsobem je postižení peněžních prostředků na účtu dlužníka, eventuálně prostředků z jeho stavebního spoření nebo penzijního připojištění. Pokud je dluh vysoký a dlužník má nějakou nemovitost, soudní exekutor musí tuto nemovitost zpeněžit v dražbě a její výtěžek rozdělit mezi přihlášené věřitele.

Ví se, kolik seniorů čelí exekuci?

Z celkového počtu dosud neskončených exekucí, což je asi 4,7 miliónu, je jich proti osobám starším 58 let vedeno kolem 600 tisíc. Opakuji však, že velký počet dlužníků má více exekucí, a to se týká i seniorů. Takže skutečný počet osob této věkové kategorie v exekuci je nižší.
Jsou tato řízení vůči seniorům úspěšná? Daří se díky srážkám vymoci pro věřitele dlužnou částku?
To samozřejmě záleží na tom, jak velká je vymáhaná částka. Dluh v řádu desetitisíců lze srážkami z důchodu vymoci. Pokud však dlužník dluží miliony, jeho důchod na to nikdy stačit nebude.

Jaká je vůbec průměrná vymahatelnost?

Relativně nízká, pohybuje se kolem 30 procent. Je však potřeba brát v úvahu, o čem jsem se už zmiňovala, tedy vícečetné exekuce. Pokud je téměř polovina exekučních řízení vedena proti osobám, které mají deset a více exekucí, je zřejmé, že většina z těchto řízení nikdy úspěšná nebude.

Je právě toto jeden z aktuálně největších problémů exekuční praxe?

Nepochybně. Klesající vymahatelnost je navíc stav, který sebelépe pracující exekutor nemůže ovlivnit – když je dlužník nemajetný, nedá se mu nic zabavit. Jak jsem už říkala, vysoké procento dlužníků má tři a více exekucí. Věřitelé na ně přesto podávají exekuční návrhy, které exekutor nemůže odmítnout, musí se jimi zabývat, i když je téměř jisté, že nebude vymožena ani náhrada nákladů s tím spojených. Stoupající zadluženost občanů nemá jednoduché řešení, dosavadní posilování pozice dlužníka na úkor věřitele je podle mého názoru spíše kontraproduktivní. Dalším velkým problémem je zneužívání insolvenčních návrhů.

Co to znamená?

Jde o to, že dlužník, který je v exekuci a neřešil ji, se snaží šikanózním způsobem odvrátit dražbu své nemovitosti. Podá na sebe návrh na insolvenci, a to těsně před nařízenou exekuční dražbou. Platí přitom, že exekuci nelze provést, dokud soud nerozhodne o insolvenčním návrhu. Ve většině případů soudy takové návrhy zamítnou a soudní exekutor nařídí dražbu na nový termín. Dlužníci však této situace zneužívají a insolvenční návrh podají pár hodin před dražbou znovu. Tím ji opětovně zmaří, protože exekutor ji nemůže v daný termín provést a je nucen ji odložit. Mezitím věřitel stále čeká na své peníze. Věřím, že připravovaná novela insolvenčního zákona tuto praxi omezí.

Existují statistiky o kárné odpovědnosti soudních exekutorů? Jak vypadají ve srovnání s dalšími právnickými profesemi?

Soudní exekutoři jsou nejméně početnou, ale nejvíce sledovanou a kontrolovanou právnickou profesí. Počet uložených kárných opatření je srovnatelný s počtem kárných opatření uložených například soudům nebo státním zástupcům. Nicméně těch je mnohem více a vyřizují mnohonásobně menší počet kauz. Každý soudní exekutor má v běhu desetitisíce živých exekucí. Kteroukoliv z nich může dohledový orgán kdykoliv i zpětně zkontrolovat.

Můžete doporučit dlužníkům, proti kterým už byla zahájena exekuce, jak svou situaci nejlépe řešit?

V takové situaci je vždy nejrozumnější ihned kontaktovat exekutora a dohodnout s ním, jak bude dluh zaplacen nebo alespoň splácen. V našem úřadu se vždy snažíme zohlednit finanční i osobní situaci dlužníka. Je to pro něj i jeho rodinu vždy levnější a méně konfliktní a invazivní, než když přes jeho odpor musíme zabavovat majetek.

A co když jsem naopak v pozici toho, kdo půjčil známému, a nyní se nemohu domoci vrácení svých peněz?

To je složitější. Dříve než se můžete obrátit na exekutora, aby váš dluh vymohl, musíte mít pravomocné rozhodnutí soudu, ze kterého bude patrné, kdo vám kolik dluží. V tomto stádiu vám nejlépe pomůže advokát. Nebo se můžete obrátit i na bezplatné poradny Exekutorské komory. Založeny byly pod mým vedením v roce 2009. Fungují už ve čtyřech městech a také on-line.

Patříte mezi první soudní exekutory v České republice. V čem je tato profese pro vás nejobtížnější? A baví vás ještě?

Pokud přiznám, že mě moje práce stále baví, bude to vypadat, že mě těší zabavovat majetek chudákům dlužníkům. Pro mě však vždycky bylo velkou výzvou dělat tuto náročnou a společensky neoblíbenou práci dobře. To znamená nejen striktně zákonným způsobem, ale i eticky a pokud možno citlivě. K tomu vedu i všechny své zaměstnance. Soudní exekutor musí být dobrý právník, musí rychle, v podstatě za pochodu, přizpůsobovat metodiku provádění exekucí neustálým novelizacím exekučního řádu. Právě to skloubení právní a manažerské činnosti je na této práci zajímavé. Obtížné bývá nebrat si útoky dlužníků osobně. Stává se, že dlužník není úspěšný se svými právními prostředky obrany prostě proto, že skutečně dluží a ani Nejvyšší soud ho povinnosti zaplatit dluh nezbaví. Ne každý se s tím dokáže smířit, někdo si pak svou prohru kompenzuje tím, že podává na soudního exekutora trestní oznámení, stěžuje si na Ministerstvu spravedlnosti nebo popisuje své domnělé křivdy v médiích. Jako profesionál však musím i takové osobní útoky ustát.