Se statistikou se zatím ještě neloučím

Začnu otázkou „na tělo“, která ale ke statistice neodmyslitelně patří. Pokoušel se vás někdo během vaší dlouholeté praxe ovlivnit ve smyslu ohýbání dat?

Ne, nikdy jsem nic takového nezažil, ani na úrovni okresu, ani na úrovni kraje, ani na úrovni ústředí. Takže musím říci, že i když se společenský systém měnil, tak na rozdíl od toho, co říkali kolegové z jiných bývalých socialistických zemí, tak já jsem nikdy za celých 35 let nezažil, že by po nás někdo požadoval, aby čísla vypadala podle jeho představ.

Zveřejňovalo se ale všechno?

Zhruba do roku 1990 byly některé údaje tajné. Například kolik se vyrobilo zbraní, tanků, kolik je zaměstnanců Československé lidové armády. Je pravda, že se po sametové revoluci v roce 1989 změnil systém přístupu k některým datům. Po roce 1990 jsme přešli na ochranu osobních údajů a na ochranu individuálních dat respondentů. V současné době už je tedy možné sdělit, kolik se v této zemi vyrábí například zbraní, ale proti minulosti nelze uveřejnit jednotlivé výrobce. Naší povinností je chránit individuální údaje. Vše vyplývá z příslušné legislativy a zákonů.

Za svůj profesní život v ČSÚ jste zažil celou řadu pracovních setkání a jednání s kolegy ze zahraničí. Kým se úřad nejvíce inspiroval?

Zpočátku se jeho významným pomocníkem a poskytovatelem know-how stal francouzský INSEE, což je zkratka pro L‘Institut national de la statistique et des études économiques. V době přípravy České republiky na členství v Evropské unii byla tato instituce naším hlavním partnerem. Od něj jsme kompletně získali metodiku. V momentě, kdy jsme se stali členem Evropské unie a dostali oficiální potvrzení, že již plně odpovídáme požadavkům kladeným na statistickou službu Unie, jsme si řekli, že bychom také měli naše získané zkušenosti předávat zemím, které jsou rozvojově za námi pozadu. Český statistický úřad se například stal průkopníkem v poskytování pomoci v rámci různých projektů zemím střední Asie, jako jsou Kazachstán, Uzbekistán, Kyrgyzstán a další. Doposud je velmi úspěšná činnost ČSÚ v rámci tzv. technických asistencí, například na Balkáně – v Černé Hoře, Makedonii a jinde. Myslím, že i v Turecku má česká statistika velice dobré renomé.

Po řadu let jste byl spojován se sčítáním lidu či s prezentováním výsledků voleb. Nebude vám to nyní trochu chybět?

Zcela určitě nebude. Rád se na výsledky voleb podívám na televizní obrazovce jako divák. Zpracování výsledků je totiž věc dost náročná. U všeho ostatního může statistik udělat revizi výsledků a označit je za zpřesněné, u voleb, kdy se dnes výsledky vyprodukují již během tří nebo čtyř hodin, nic takového provést nelze. Už když se Český statistický úřad ujal ze zákona této složité záležitosti, bylo zřejmé, že při zpracování výsledků voleb se chyba udělat nedá a nesmí. Na volbách pracují více než tři tisíce trvalých i příležitostných zaměstnanců ČSÚ. Z hlediska manažerů tohoto projektu je to věc nesmírně náročná.

Výsledky voleb jste také prezentoval, mělo i to svá úskalí?

Kromě věcné chyby jsem si musel dávat pozor i na to, abych neřekl něco, co by se dalo politicky interpretovat.

Jaká vlastně byla vaše cesta k profesionální statistice?

Po krátkém intermezzu ve stavebnictví jsem na jaře roku 1978 dostal nabídku, abych nastoupil na okresní oddělení ČSÚ v Teplicích jako odborný referent. V létě jsem tuto nabídku přijal.

Byla už tenkrát statistika vaším oborem?

Vystudoval jsem Vysokou školu ekonomickou, Fakultu řízení a plánovaní, kde jsme měli přednášky a semináře z různých oborů statistiky. Takže je pravda, že jsem se statistikou zabýval. Ale o tom, že bych se jí později živil profesionálně, jsem tehdy představu neměl.

Tak tomu se vůbec nedivím, když si představím, kolik jste statistice věnoval času a práce. Co vás za těch více než 35 let v úřadu překvapilo?

Pokud by to bylo překvapení vůči představě o ČSÚ dříve, než jsem do něj nastoupil, tak určitě náplň práce, která byla a je velice pestrá. Dají se v ní uplatnit různé znalosti, rozmanité obory vzdělání, bohaté zkušenosti a také zážitky z vlastní práce.

Jak byste okomentoval vývoj, kterým statistika za dobu vašeho působení v úřadu prošla?

Pokud jde o techniku, tak vývoj to byl určitě obrovský. Dobře si pamatuji na vybavení na okresním oddělení, což byly v podstatě různé typy kalkulaček. Později, na přelomu 80. a 90. let, se objevily na krajských správách první malé tzv. stolní počítače, které ovšem vyžadovaly zvláštní místnosti, zvlášť odizolovanou podlahu a jiné dnes už těžko představitelné technické podmínky. Od 90. let byl rozvoj techniky obrovský. Nemám teď na mysli pouze hledisko zpracování dat, ale jejich přenos. S tím souvisely i metodické změny v 90. letech, kdy se začalo přecházet od vyčerpávajících celoplošných zjišťování k výběrovým metodám zjišťování. Na toto navazovala změna organizace práce. Dříve okresní oddělení sbíralo veškerá data za všechny jednotky, které se fakticky nacházely na území jeho okresu. Dnes je organizace práce statistiků při výběrových metodách zjišťování úplně jiná. Je totiž založena na tom, že sběr a primární zpracování dat se musí odehrávat na jednom místě z důvodu řízení kvality.

Nedělala vám nová technika potíže?

Myslím, že neplatí pouze pro právníky a lékaře, že je potřeba se neustále vzdělávat. Totéž platí i pro statistika, pokud chce zůstat na úrovni doby, produkovat dobrou statistiku a případně být úspěšným manažerem v této oblasti. Vzdělával jsem se neustále. Dlouhodobě jsem studoval postgraduální kurz statistiky. Krátkodobějšími kurzy jsem prošel v době vstupu České republiky do Evropské unie a před naším předsednictvím v Radě EU. Na nich jsem se seznámil s fungováním Unie, jejích institucí a s požadavky kladenými na statistiku.

Jaké jsou vaše budoucí plány?

Baví mě zabývat se metodickými a analytickými záležitostmi. Už před odchodem z ČSÚ mě oslovila řada vysokých škol, vzdělávacích agentur, i z oblasti IT s nabídkou spolupráce. Mají zájem o poskytování určitých rad, konzultací nebo mé zapojení do nějaké tvůrčí činnosti.

A co vaše pedagogická činnost?

Jelikož jsem měl v posledních dvou až třech letech opravdu velmi málo času, tuto aktivitu jsem utlumil s tím, že až budu moci, zase se k ní vrátím. Vzhledem k tomu, že zájem o mě stále je, předpokládám, že mé zkušenosti budou v příštím období v tomto směru využity.

S Českým statistickým úřadem jste se nicméně nerozloučil nadobro. Jak bude probíhat další spolupráce?

Pokračuji v projektu Redesign statistického informačního systému, který by měl skončit v průběhu letošního roku. S paní předsedkyní jsme dohodnuti, že se budu podílet i na činnosti některých expertních skupin, například těch, které se týkají sociálních statistik.

Ing. Stanislav Drápal

Titul inženýra ekonomie získal na Vysoké škole ekonomické v roce 1976. V letech 1979–1981 absolvoval na VŠE v Praze postgraduální studium statistiky. Profesní činnost zahájil v roce 1976 v ekonomickém úseku Okresního stavebního podniku v Teplicích. V roce 1987 se stal z vedoucího okresního oddělení v Teplicích ředitelem Krajského pracoviště ČSÚ v Ústí nad Labem. Tuto funkci zastával až do poloviny roku 1994. Od této doby působil v ústředí ČSÚ v Praze postupně ve funkcích ředitele odboru obecné metodiky a vrchního ředitele sekce obecné metodiky. Počátkem října 2002 byl jmenován místopředsedou ČSÚ pro řízení sekcí makroekonomických, průřezových a oborových statistik. V letech 2000–2002 byl vedoucím projektu TACIS pro zavádění statistických standardů a klasifikací v národních statistických úřadech Kazachstánu a Uzbekistánu. Dlouhodobě odborně publikuje zejména v časopise Statistika a v některých dalších odborných periodikách. Spolupracuje s katedrou pravděpodobnosti a statistiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze, Provozně ekonomickou fakultou České zemědělské univerzity v Praze a s Fakultou informatiky a statistiky VŠE v Praze. Pozici místopředsedy ČSÚ opustil koncem ledna 2014, kdy odešel do důchodu. S úřadem nadále spolupracuje jako externista.