Sčítání lidu je neobyčejný dokument doby

Jak jste našla svou cestu ke statistice?

Studovala jsem na Vysoké škole ekonomické, ale nikoliv Fakultu statistiky. Přesto součástí mého studia na Fakultě mezinárodních vztahů, dříve Fakultě obchodní, statistika byla. Rozhodně však nepatřila k mým koníčkům, spíše naopak. Myslím, že jsem zářný příklad přísloví „Odříkaného chleba největší krajíc.“ Osud to ale tak nějak zařídil, aniž bych o to sama usilovala, že jsem se zhruba dva roky po promoci ocitla ve státní statistické službě a ten můj „odříkaný krajíc“ nakonec trval 48 let.

Čím jste se v ČSÚ zabývala?

Od samého začátku to byla především oblast sociálně demografická, která kromě demografie zahrnuje zejména statistiky zabývající se životními podmínkami a rozdíly v životní úrovni různých skupin obyvatel. Součástí mé práce byla také statistika sociálního zabezpečení, kultury, zdravotnictví a školství. Kromě toho jsem také po dobu 25 let zodpovídala za vydávání vědeckého časopisu Demografie. Stála jsem i u zrodu volební statistiky nebo při vzniku koncepce statistiky cizinců. V posledních téměř 20 letech to pak byla především demografická statistika sčítání lidu, domů a bytů.

Ve kterém roce jste se začala podílet na přípravě sčítání?

Moje první sčítání, do kterého jsem byla již více zapojena, bylo v roce 1980. Ale to spíš v publikační činnosti, v oblasti analýz.

Ing. Jiřina Růžková, CSc.

Narodila se v Pojbukách, obci u Tábora se 122 obyvateli. V roce 1963 ukončila studium na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1965 nastoupila do ČSÚ. Zde pracovala 48 let. V letech 1985 až 2011 vedla časopis Demografie.  V roce 1996 se zasadila o opětovné zpracovávání Demografických příruček. V roce 2005 iniciovala vydání Historického lexikonu obcí České republiky. V letech 1991 a 2001 řídila Sčítání lidu, domů a bytů.

Čím bylo toto sčítání specifické ve srovnání s jinými cenzy?

Hodnota sčítání lidu tkví především v tom, že je obsahově stabilní. Zjišťují se tytéž základní údaje. Je to důležitá věc pro srovnání, jak jsme žili a jak žijeme nyní. Právě v tom je ona cenná hodnota. Navíc sčítání je ve všech zemích podobné, což umožňuje jeho mezinárodní srovnatelnost. Máte ale pravdu v tom, že každé sčítání reaguje na změněnou situaci a nové informační potřeby. Například při sčítání v roce 1930 se poprvé zjišťovala plodnost žen. Důležité informace přineslo sčítání v roce 1950, zejména o reemigraci, zachyceny byly také staré, německé názvy obcí a jejich změna na české. V roce 1970 se poprvé kromě národnosti zjišťoval i mateřský jazyk. Sčítání v roce 1980 mimo jiné přineslo informace o nedostatku bytů až do úrovně jednotlivých měst. V roce 1991 se zase zjišťovalo náboženské vyznání, které bylo naposledy součástí sčítání v roce 1950. Dávno již také není zjišťována například znalost čtení a psaní nebo vybavení domácnosti pračkou a chladničkou. Při posledním sčítání se zase zjišťovalo například připojení k internetu a nově i registrované partnerství.

Souvisely se zpracováním výsledků sčítání v roce 1980 i technologické změny?

Ano, v roce 1980 se Federálnímu statistickému úřadu podařilo získat v té době jeden z nejvýkonnějších sálových počítačů americké výroby Cyber 180. Díky tomu, ale také díky vysoké odbornosti pracovníků výpočetního centra, se výrazně zrychlila doba zpracování a publikování výsledků. Tento počítač byl úspěšně využit i při zpracování sčítání v roce 1991. Technika a technologie zpracování se však od roku 1980 zásadně změnily. Statistice se podařil poměrně rychlý přechod od sálových počítačů k dnešnímu, zcela odlišnému stavu. Svět techniky kolem nás se za čtvrtstoletí tak neuvěřitelně změnil, že to pochopitelně má svůj odraz i ve zpracování dat.

Za sčítání jste v plném rozsahu odpovídala v letech 1991 a 2001. Co to obnášelo?

Víte, sčítání je složitý a náročný proces, do kterého vstupuje celá řada subjektů. Neustále čelíte dotazům na smysl, význam a potřebnost sčítání. Na druhé straně je velký tlak na to, abychom zjišťovali různá data, která v rámci sčítání ani nemohou být šetřena. Ze své mnohaleté práce ve státní statistice mohu říct, že sčítání je nejtěžší statistická úloha, a to nejen proto, že tzv. zpravodajskou jednotkou je každý obyvatel republiky, ale i z mnoha jiných důvodů. To vám potvrdí všude ve světě.

Které momenty pro vás byly nejtěžší?

Nemohu opomenout sčítání v roce 2001. Bylo provázeno negativní mediální kampaní i neustálými výzvami k bojkotu sčítání. Vážně jsme se obávali, že dojde ke krachu sčítání, že lidé pod vlivem zastrašování, zejména pokud jde o zneužití poskytnutých dat, formuláře nevyplní. Ale stalo se něco, co jsme v tu dobu nečekali. Jak známo, každá akce vyvolává reakci. A té kampaně už bylo nepochybně příliš. Když pak lidé uviděli sčítací formulář, s překvapením zjistili, že vše je jinak, že se nezjišťuje ani jejich majetek, ani jiné údaje, které by mohly být zneužity proti nim. Výsledkem bylo, že sčítání v roce 2001 se zařadilo mezi ta neúspěšnější u nás. Prostě těžký začátek, dobrý konec.

Ty dobré konce ale převažují, ne?

Jistě. Někdy jde přitom o zdánlivé maličkosti. Třeba při sčítání v roce 2001 se objevil článek novináře Jana Petránka. Napsal, že sčítání lidu by pro nás mělo být velikým svátkem, s čímž se zcela ztotožňuji. Dodnes jsem mu za to nepoděkovala, ale tehdy nás to ohromně potěšilo a povzbudilo.

Patřily ke složitým situacím, jimiž jste prošla, i povodně?

Patřily. V srpnu 2002 zasáhly budovu Úřadu v Karlíně, která byla i místem zpracování výsledků sčítání. I když jsme už na začátku provedli potřebná opatření, strach o data byl veliký. Naštěstí zůstaly veškeré datové soubory zachovány. Jejich zpracování se však prodloužilo o několik měsíců, a to i proto, že bylo zničeno naše sídlo. Pracovali jsme proto nějakou dobu různě po Praze nebo i z domova. Přesto všechno se podařilo zpracování základních výsledků dokončit v rekordním čase. Beze zbytku jsme tak splnili požadavky, resp. doporučení mezinárodních organizací, zejména Eurostatu.

K čemu vlastně slouží data ze sčítání?

Jak známo, pravidelně každých deset let se sčítá téměř celý svět. To svědčí o významu tohoto zjišťování, potřebě příslušných informací a jejich přínosu pro jednotlivé země. Proč by jinak bylo prováděno a byly vynakládány tak vysoké finanční prostředky na jeho zajištění?!

V čem je tedy hlavní přínos?

Charakteristické pro sčítání je to, že poskytuje informace ve vzájemných souvislostech, a to nejen v celostátním pohledu, ale i nejmenším územním detailu. Přitom jde mnohdy o údaje, které jsou zatím jiným způsobem nezjistitelné. Sčítání je jediným zdrojem informací o domácnostech a složení rodin úplných, neúplných, o rodinách s dětmi, o domácnostech důchodců atd. Poskytuje tedy nezbytné informace pro oblast sociální, pro rozhodování o sociální politice státu. Obdobně je tomu u informací o národnostním, vzdělanostním a profesním složení obyvatel a rovněž o úrovni bydlení a struktuře domovního a bytového fondu nebo o dojížďce do zaměstnání a škol, což je hlavní a základní podklad pro optimalizaci dopravní obslužnosti území veřejnou dopravou. Zkrátka sčítání lidu je neobyčejný dokument doby, ve které žijeme, a rozsah využití jeho výsledků je velice široký a mnohostranný.

Od kterých zemí bychom se mohli inspirovat?

Většina zemí světa stále organizuje sčítání klasickým způsobem, tj. za účasti sčítacích komisařů, kteří navštěvují domácnosti. Některé země, podobně jako Česká republika, začínají tento klasický způsob provedení sčítání kombinovat s přebíráním alespoň některých dat z existujících registrů. Takto se nyní postupuje v mnoha zemích Evropy. A kde hledat inspiraci? Pochopitelně u států, kde už žádné formuláře nemají a na občany se neobracejí. Požadovaná data čerpají ze systému registrů. Zemí, kde tento systém existuje, není mnoho, ale patří mezi ně například Švédsko, Nizozemsko, Finsko, Norsko, Dánsko, Rakousko či Slovinsko. A to je podle mého soudu i budoucnost sčítání v České republice.