Řídí vám práci algoritmy?

Jak statisticky zachycovat nové formy zaměstnávání, především ty spojené s digitalizací? Tato otázka byla tématem globální konference, která se konala na začátku července v Bruselu.

Konferenci, na níž vystupovali odborníci z Evropy, Ameriky, Asie, Afriky i Austrálie, organizovali společně předsedkyně Eurostatu Mariana Kotzeva a hlavní statistik Mezinárodní organizace práce (ILO) Rafael Diez de Medina. Popsat obsah všech prezentací a příspěvků, kterých bylo za dva jednací dny na desítky, rozumně nelze. Proto se pokusím jen stručně shrnout nejzajímavější závěry. Sahaly od vcelku optimistického vidění vývoje (ILO) až k černé budoucnosti, v níž jsou pracující ovládáni odlidštěnými algoritmy a velí jim umělá inteligence.

Samotné téma konference, tedy „nové formy zaměstnávání“, bylo všeobecně obtížné definovat. Je to množina neuzavřená, s nejasnými okraji. Mnoho mluvčích poukazovalo právě na to, že je nesmírně těžké domlouvat se o statistickém zachycení jevů, které nyní nemáme dobře, srozumitelně a jednotně pojmenované. Naproti tomu ILO se snažilo maximálně využívat svou dosavadní metodiku, třídění a klasifikace.

Postavení zaměstnaných se mění

Na jedné zřetelné straně se ony „nové formy zaměstnávání“ projevují přesunem části zaměstnanců do prekérního postavení závislých sebezaměstnaných, tedy toho, co v Česku dlouhodobě označujeme jako švarcsystém. V současném způsobu třídění jsou vcelku jasné možnosti, jak tyto trendy zachycovat. Horší je to při pohledu z jiné strany, která souvisí s technologiemi, zejména označovanými jako „digitální platformy“. Směrnice k DPE (digital platform employment) se nyní teprve implementuje v Evropě, a je třeba poznamenat, že EU je v tomto na špici, neboť jinde ve světě na regulaci DPE zatím ani nepomýšlejí.

Velice ilustrativní příklad tohoto fenoménu (DPE) jsem si osobně užil hned po příletu zpět na pražské letiště. Kvůli zpoždění jsme dorazili až těsně před půlnocí ve státní svátek 5. července. Nemohl jsem tak využít dobrodiní hromadné dopravy, a musel jsem si objednat taxi oficiální letištní značky. Před 30 lety byl taxikář typicky svobodný živnostník, vlastnící kapitál ve formě automobilu, který se s klientem dohadoval o ceně a trase poté, co byl mávnutím zastaven na ulici. Před 15 lety již bylo běžné objednávat si taxi přes call centrum, ale platilo se taxikáři po dojetí na určené místo. Nyní jsem si musel objednat odvoz u počítačového terminálu na letišti, zadat číslo mobilu a e-mailovou adresu, zaplatit bezkontaktně, načež jsem obdržel SMS a e-mail s číslem (PIN), které jsem nadiktoval řidiči před letištní halou. Tento ukrajinský imigrant poté pouze odřídil trasu podle nezměnitelných pokynů z obrazovky mobilního telefonu, a potom snad dostal (patrně velmi ubohou) část peněz jako mzdu. Taxikáři se tedy za 30 let stali z plnohodnotných živnostníků pouhými lidskými roboty ovládanými digitální aplikací. Předpokládám, že za dalších několik let již nebude lidská síla vůbec potřebná a klienta odveze autonomní vůz bez řidiče, jaké se dnes zkoušejí v USA.

Není tedy divu, že pojem, který se skloňoval na konferenci velmi často, byl „control“. Tento nepřeložitelný anglický termín vyjadřuje možnost ovládání/ rozhodování, prosazovaní svých zájmů a také vedení či řízení. To vše lidští zaměstnanci ztrácejí ve prospěch anonymních počítačových algoritmů.

V souvislosti s tím se diskutovalo o kvalitě zaměstnání, o sociální ochraně pracujících, dopadech na jejich duševní zdraví, na výdělkovou úroveň a možnosti kolektivního vyjednávání o ní, a vůbec o komunikaci pracovníků navzájem. Naštěstí moderní technologie otevírají možnosti i v tomto směru. Izolovaní taxikáři a řidiči rozvážkových služeb si vyměňují zkušenosti např. přes WhatsApp, a kurýři jedné platformy byli takto schopni i zorganizovat veřejný protest proti nízkým mzdám. Nicméně prekarita a prekarizace práce (nahrazování plnohodnotného pracovního poměru atypickým jednorázovým nákupem služby, různými částečnými úvazky a dohodami o provedení práce) jsou jevy vystupující do popředí právě v souvislosti s platformovou či všeobecněji zakázkovou ekonomikou.

Kde vzít datové zdroje?

Manuela Tomei z ILO ve svém referátu popsala oboustrannou vazbu, kterou má statistika s politickou rovinou, na níž se připravuje úprava pracovní legislativy. Zatímco na základě statistických údajů se připravují návrhy nových zákonů, implementace těchto zákonů se potom projeví ve statistických výsledcích, a často vyvolá nutnost změny metodiky zjišťování. Obě sféry spolu tedy musejí spolupracovat.

Pro statistický popis je nejvíce využíváno Výběrové šetření pracovních sil (mezinárodně označováno jako LFS – Labour Force Survey). To však má jasná omezení, jednak vzhledem k náročnosti dotazování v domácnostech pro tazatele, jednak i po metodické stránce. Zaměstnávání na digitálních platformách je typicky omezeno na určitou ekonomickou činnost, ale většinou také regionálně. Výběrové zjišťování tak většinou pokryje jev jen malým, nepříliš reprezentativním vzorkem. Ideálem je proto propojování výběrových charakteristik LFS, které nabízejí souhrnný obraz o trhu práce, s administrativními zdroji dat, jež doplní potřebný detail. Mělo by se jednat o databáze, které bude nutné vyžadovat od provozovatelů platforem. Zde pochopitelně vyvstává problém s nestabilitou platforem, které se rychle proměňují, zanikají a vznikají jiné, lidé často pracují pro několik platforem současně apod.

Temná strana AI

Několik příspěvků také bylo věnováno umělé inteligenci (AI), například otázkám, zda algoritmický management dokáže nahradit lidské vedoucí pracovníky. Zde se naráží především na etické otázky. Generativní AI ale trpí i diskriminačními stereotypy a zkresleními, které převzala z big dat, na nichž se učila, dále nedostatkem kontextu a rovněž také neprůhledností rozhodování (black box). Mezi její výhody ovšem patří snížení nákladů i času, konzistence rozhodování a z ní vyplývající předpokládaná objektivita, což ji činí (ekonomicky) přitažlivou. Aleksandra Przegalinska z Harvard University se proto se vým týmem snaží raději vytvářet kolaborativní AI, která člověku pomáhá v rozhodování, ale nenahrazuje ho. Sama však přiznala, že většina firem v tomto oboru se ubírá jiným směrem.

Emergentní sektory vytvářejí mnoho pracovních míst, IT zaměstnávalo vloni 9,8 milionu odborníků v EU, což bylo 4,8 % z celkové zaměstnanosti. Do roku 2030 se předpokládá až 20 milionů. Druhou takovou oblastí je „zelená ekonomika“, kde pracovalo 5 milionů lidí v produkci ekologického zboží či služeb, a dalších 4,3 milionu v cirkulární ekonomice. I zde se předpokládá další nárůst o 1 až 2,5 milionu osob.

Jak ovšem připomněla Uma Rani, ekonomka ILO, ty nejmodernější technologie mají svou skrytou, značně děsivou stránku. Umělá inteligence a algoritmy se musejí nejprve věcem naučit. Proto mnoho lidí, zejména v nejchudších státech rozvojového světa, provádí rutinní, až debilizující práce, kdy např. člověk popisuje na tisících snímcích předměty, označí okraje objektu a popíše kategorii (budova, strom, lidé, pes, dopravní značka, obrubník, vozovka atd.), aby se technologie v samořiditelném autě dokázala orientovat ve světě. Podobně úmorné a psychicky narušující práce doprovázejí cenzuru sociálních sítí, odstraňování pornografie apod. „Nemáme ani tušení, kolik takovýchto značkovačů dnes je,“ uzavřela svůj referát Uma Rani.

I v rozvinutých zemích jsou vrstvy obyvatel, které si kvůli riziku nezaměstnanosti a pádu do chudoby nemohou příliš vybírat pracovní kariéru a podmínky. K tomu se váže rovněž fenomén neplacených přesčasů, na což upozornila Valeria Pulignano z Katolické univerzity v Leuven. Odmítání pracovat přesčas může vyústit i ve ztrátu zaměstnání. Naopak lidé, kteří bez odmlouvání pracují bezplatně přesčas, mohou buď povýšit, nebo zůstat v tomto prekérním postavení uvězněni. Nadstandardní výkon se u nich považuje za samozřejmost, a navíc ještě vytváří negativní vzor pro ostatní.

Jak rozlišit skutečného podnikatele od falešného?

Jiná forma prekérních prací vzniká při outsourcingu, tedy při zaměstnávání prostřednictvím jiných subjektů, často agentur práce. Firmy se takto snaží snižovat náklady. Nejtypičtější je to u zajišťování úklidu a ostrahy. I v Česku je podle přehledů OECD takto pronajatá asi polovina hlídačů, v jiných státech je podíl ještě větší. Agenturní pracovníci jsou někdy dodáváni i pro hlavní činnost, kterou firma vykonává, např. prodavačky pro obchody. Podobně fungují také tzv. franšízy. Dle prezentace OECD pronajatí pracovníci typicky vydělávají méně než jiní pracovníci na stejné pozici.

Celá jedna sekce konference byla věnována nové verzi klasifikace postavení v zaměstnání (ICSE). ILO si od ní slibuje lepší zachycení popsaných změn na trhu práce. Nová verze ale bude mnohem složitější pro terénní praxi. Nejobtížnější bude rozlišovat podnikatele, zaměstnance a závislého sebezaměstnaného, neboť sebehodnocení může být odlišné od definice, a záznam tak bude nutné překódovat podle dodatečných otázek. V Itálii např. používají otázku na cenotvorbu – pokud o ceně své práce pracující nerozhoduje, pak nemůže jít o skutečného podnikatele. V Chile identifikovali závislé sebezaměstnané celou sérií otázek na místo pracoviště, vlastnictví nástrojů, stanovení ceny, typ produktu a způsob odměňování. Nakonec takto překlasifikovali desetinu zaměstnaných.

ČSÚ chystá také zjišťování

Klíčovým tématem druhého dne konference byla příprava na zjišťování zaměstnaných přes digitální platformy (DPE), které v EU proběhne v referenčním roce 2026 formou dodatečného modulu domácnostního šetření LFS. Jak předem zdůraznil Michael Frosch (ILO), při snaze zachytit DPE je třeba učinit několik rozhodnutí, týkajících se rozsahu otázek, nakládání s falešně pozitivními i negativními odpověďmi, zacílení šetření (pouze zaměstnanci, nebo všichni dotazovaní?) a délky období, na které se dotazujeme. Dlouhé referenční období zachytí více případů DPE, ale výsledky nelze propojit s ostatními otázkami LFS, které se týkají jen referenčního týdne (např. o ekonomické aktivitě).

Eurostat již prostřednictvím grantů podpořil pilotní zjišťování DPE v 17 členských státech a jejich zkušenosti jsou pro nás velmi přínosné. Vyplývá z nich např. že v roce 2022 vykonalo za posledních 12 měsíců nějakou činnost DPE 3 % lidí ve věku 15–64 let. Nějakou zkušenost s DPE měla 4,4 % zaměstnaných.

Pro DPE je typický trojúhelník, který rozšiřuje běžný vztah zaměstnavatel – zaměstnanec. Nové uspořádání má podobu poskytovatel (nabídková strana pracovního trhu) – klient (poptávková strana, tedy ten, který platí) – platforma (digitální online služba, která zprostředkovává). Mnozí pracující na DPE se přitom sami vůbec nepovažují za zaměstnané. Metodicky se modul v EU bude snažit postihnout jak podmnožinu těch, kteří pracují v rámci DPE a byli již identifikováni jako „zaměstnanost“, tak i ty, kteří provádějí činnosti náležející do DPE, i když jádrem LFS vůbec nebyli rozeznáni jako pracující. Jako hlavní činnosti DPE se předpokládají: doprava (poslíčci, kurýři atd.), prodej zboží, taxislužby, zdravotní péče, pronájmy, tvorba obsahu, online podpora, úklid, online výuka, péče o děti a nemocné, překlady.

ČSÚ bude muset v příštím roce připravit metodiku (vč. dotazníku) pro terénní zjišťování modulu DPE při VŠPS/LFS na referenční rok 2026. Vzhledem k tomu, že jsme se neúčastnili pilotního testu v roce 2022, jsou pro nás zkušenosti okolních států velmi důležité.

Za velkou výzvu pro přípravu českého modulu DPE považuji tvorbu otázek s použitím veřejně zažitých (lidových) výrazů. Postavit dotazník na odborných výrazech jako „digitální platforma“ nebo „klient“ je neprůchodné a mohlo by vést ke zcela zavádějícím výsledkům. Na druhé straně zkušenosti Finska a Polska ukazují, že pokud je respondentům nabídnut seznam konkrétních platforem (Uber, Foodora, Wolt, Airbnb, Upwork), pak se na něj fixují, ulpívají na těchto příkladech a uvádějí falešně negativní odpovědi. („Ne, nejezdím s Uberem“.) Otázky tedy musejí být obecné, ale zároveň respondent musí správně pochopit, na co se vlastně ptáme. Zároveň je velmi žádoucí zjišťovat název konkrétní platformy, aby bylo možné dodatečně ověřit, že skutečně jde o DPE a nikoli o falešně pozitivní odpověď. („Ano, našel jsem si práci přes internet“, ale ve skutečnosti šlo o web Úřadu práce ČR, který za digitální platformu nelze považovat.) Je tedy nutné počítat s tím, že ještě po sběru dat v terénu bude pro náš tým velkou zátěží dodatečné čištění dat, včetně např. rozlišování pracujících přes DPE od zákazníků platforem a odhalování dalších nesrovnalostí.

Trh s bydlením v EU neroste

V roce 2023 se počet transakcí s bydlením ve srovnání s rokem 2022 snížil ve 13 ze 16 zemí EU, pro které jsou údaje k dispozici. Druhým rokem tak většina vykazujících zemí zaznamenala pokles prodejů.

Největší pokles počtu transakcí evidoval Eurostat za rok 2023 v Lucembursku, kde množství prodaných bytů a rodinných domů spadlo téměř o polovinu (–43,3 %). Následovaly trhy s bydlením v Rakousku (–26,4 %), v Maďarsku a ve Finsku (shodně –24,5 %). Naopak nárůst byl zaznamenán na Kypru (+31,0 %), v Polsku (+3,9 %) a v Irsku (+0,6 %). Údaje za Česko nejsou na webu Eurostatu k dispozici.

Předloni, v roce 2022, zaznamenalo meziroční snížení počtu prodejů 10 z 16 vykazujících zemí. K největšímu došlo v Dánsku (–24,8 %). Naproti tomu největší posun počtu prodejů vzhůru zaevidovali ve stejném roce na Kypru (+27,4 %).

V roce 2020 byl trh s bydlením ovlivněn vypuknutím pandemie covid-19. V důsledku různých opatření, která bránila pohybu osob, což omezovalo i reálné prohlídky nemovitostí, došlo k celkovému poklesu transakcí bydlením, přičemž pouze 4 ze 16 zemí EU, za které jsou k dispozici údaje, zaznamenaly v roce 2020 nárůst prodejů. O rok později, v roce 2021, se pak prodeje domů zvýšily ve 14 sledovaných zemích EU.

Více se dočtete zde.

Údaje o cenách bytů v ČR naleznete na webu ČSÚ zde.