Příjmy domácností stoupají. Proč tedy i chudoba?

Příjmy českých domácností ze zaměstnání, podni­kání, důchodů či sociálních dávek v posledních le­tech rychle stoupaly. Potvrzují to i závěry posledního ukončeného šetření Životní podmínky domácností 2019, známého pod zkratkou SILC (Statistics on In­come and Living Conditions), které vedle aktuální životní úrovně mapovalo i příjmovou situaci domác­ností za předchozí rok 2018. Vyplynulo z něj, že na každou osobu v domácnosti připadal za rok 2018 prů­měrný čistý příjem 195,1 tis. Kč. Oproti předešlému roku to bylo o 12 700 Kč více, což znamená meziroční růst o 6,9 %. Měsíční průměr čistých příjmů na osobu činil 16 256 Kč. Pokud bychom odečetli vliv inflace, vzrostly meziročně příjmy reálně o téměř 5 %. Uve­dený přírůstek představuje sumu peněz, o něž si do­mácnosti mohly pořídit více zboží či služeb.

Nejlépe jsou na tom mladší jednotlivci

Nejvyšší příjmy zaznamenaly domácnosti jednotlivců. Ti mladší 65 let přitom příjmově nejsou v průměru daleko od hranice 300 tis. Kč za rok, tedy o více než 100 tis. Kč nad příjmy domácností jednotlivců star­ších 65 let. Z pohledu ekonomické aktivity se prů­měrně zvýšily příjmy všem skupinám domácností. Čisté roční příjmy domácností zaměstnanců s vyšším vzděláním vzrostly na 220,3 tis. Kč na osobu (o 5,6 %). Ještě větší meziroční růst zaznamenaly příjmy domác­ností zaměstnanců s nižším vzděláním, které v prů­měru dosáhly 177,9 tis. Kč čistého na osobu za rok, tedy o 7,4 % více než v roce 2017. Absolutně nejvyšší průměrné čisté peněžní příjmy měly domácnosti sa­mostatně výdělečně činných, a to 222,2 tis. Kč, což je o 19 tis. Kč (9,5 %) více než za předešlý rok. Pří­jmy domácností nepracujících důchodců se zvýšily na 156,1 tis. Kč na osobu a rostly opět o něco větším tempem než v předchozím roce (4,4 %).

Příjmy rostou nerovnoměrně

Nepřekvapí tudíž, že velká většina domácností vy­chází se svými příjmy docela snadno nebo jen s men­šími obtížemi. Mezi domácnostmi, v jejichž čele stojí zaměstnaná osoba, je takových 90 %. Značný problém představovaly nedostatečné příjmy v roce 2019 pouze pro 14 % domácností, přičemž rok před­tím to bylo 18 %. Uvedený problém se týká zejména samoživitelek s dětmi a žen starších 65 let, které žijí samy. Z pohledu ekonomické aktivity osoby v čele domácnosti jde hlavně o nezaměstnané.

Když tedy položíme na misku vah tato vesměs pozitivní zjištění, měl by nám displej ukázat, že Češi stále bohatnou, jsou spokojeni s financemi, jimiž disponují, a nemají důvody k obavám. Jak ovšem ve světle těchto skutečností přijmout loňský výsledek ukazatele, který se jmenuje míra ohrožení příjmo­vou chudobou?

Pro připomenutí – míra ohrožení příjmovou chu­dobou je indikátor, který se počítá podle mezinárodně platné metodiky stanovené Eurostatem. Udává podíl osob v domácnostech, které svými příjmy nedosa­hují stanovené hranice. Ta je definována jako 60 % mediánu národního ekvivalizovaného disponibil­ního příjmu a liší se podle jednotlivých typů domác­ností. V Česku v roce 2019 činila 12 818 Kč za měsíc (153 811 Kč za rok) pro domácnost jednotlivce, ale pro rodiče se dvěma dětmi mladšími 13 let se ovšem jedná o 26 917 Kč na domácnost za měsíc.

Vlivem rostoucích příjmů se uvedená hranice každým rokem zvedá a zároveň stoupá počet Če­chů, kteří se ocitají pod ní. Konkrétně z 9,6 % v roce 2018 na loňských 10,1 %. To znamená, že ohrožení příjmovou chudobou se momentálně dotýká asi milionu obyvatel České republiky. Vznikl tedy ur­čitý paradox. Zatímco peněžní příjmy domácností v průběhu let postupně rostou, míra ohrožení pří­jmovou chudobou v posledních dvou letech rovněž stoupá. Tento ukazatel odráží příjmové rozdělení v každé jednotlivé zemi a v České republice rostly příjmy v posledních letech nerovnoměrně. U nejniž­ších příjmových skupin, tedy těch z 1. decilu, začala v letech 2018–2019 rychlost růstu příjmů poměrně významně zaostávat za tempem růstu skupiny se středními příjmy, tedy kolem příjmového mediánu, který je z hlediska metodiky výpočtu míry ohrožení příjmovou chudobou klíčovou charakteristikou.

Z grafu je patrné, že v letech 2015 a 2016 se tempa růstu příjmů v 1. decilu a v mediánu téměř nelišila a pohybovala se v rozpětí 3 až 5 %. V roce 2017 tempo růstu nízkopříjmových skupin dosáhlo dokonce až na 6,1 % a významně převýšilo tempo středněpříjmových domácností. Zároveň s tím také významně poklesl ukazatel míry příjmové chudoby, a to až na 9,1 %. Následně došlo k naprostému pře­vrácení uvedeného trendu.

Přírůstky ve skupině ohrožených příjmovou chu­dobou za poslední dva roky tvoří prakticky jen jednotlivci starší 65 let, tedy zejména domácnosti osamělých nepracujících důchodců (většinou žen). Odpovídá to i subjektivnímu vnímání finanční si­tuace této skupiny domácností, z nichž téměř pě­tina uvedla, že se svými příjmy vychází s obtížemi až velkými obtížemi.

V této souvislosti je vhodné mít neustále na my­sli, že indikátor míry ohrožení příjmovou chudo­bou primárně nevypovídá o počtu „chudých“ lidí ve smyslu hmotné nouze, ale spíše o tom, jak jsou pří­jmy rozloženy v dolní polovině příjmového spektra populace. Zároveň se hranice příjmové chudoby každým rokem mění. Pokud by loni zůstala stejná jako v roce 2018 (tehdy to bylo 143 555 Kč), míra chudoby by v roce 2019 činila jen 7,7 %.

Jaká ale bude míra příjmové chudoby a jak se změní celková příjmová situace domácností za rok 2020? To je dnes přinejmenším stejně obtížné od­hadnout, jako předpovědět komplexní následky virové pandemie, která aktuálně obrací všechny ekonomické veličiny vzhůru nohama.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

Více se dočtete zde: Kultura , Příjmy, výdaje a životní podmínky domácností