Urbář | Statistická ročenka středověku

Urbáře obsahovaly pro každou ves či rychtu souhrnný výčet povinností poddaných vůči vrchnosti nebo v něm byli zapisováni jmenovitě konkrétní poddaní a jejich povinnosti. Kromě urbářů existovaly i tzv. výběrčí rejstříky, ve kterých se evidovaly skutečně odvedené platy, dávky a odpracovaná robota.

Nejstarší urbáře vznikaly na našem území ve 13. století. Sestavovaly se na základě starší evidence, donačních listin, výpovědí svědků nebo tradice. V urbářích se dochovaly i údaje, které bychom mohli označit za statistické zjišťování. Například v urbáři rožmberského panství v jižních Čechách z roku 1373 lze nalézt doklad o zkoumání stavu lesa. Je v něm uvedena rozloha lesa, jeho druhové složení i předpokládaný způsob využití.

Platby a dávky odváděli poddaní většinou dvakrát ročně, a to na sv. Jiří (24. dubna) či na sv. Jana (24. června) a na sv. Václava (28. září) nebo sv. Havla (16. října), výjimečně i v jiných termínech. Při každé změně poměrů se pořizovaly nové urbáře. Z urbářů se později vyvinuly vesnické pozemkové knihy, které obsahovaly zápisy z oblasti práva závazkového, dědického (závěti), rodinného (svatební smlouvy, nároky sirotků) a různé další doplňující údaje (dluhy, zbývající platby, inventář aj.).

Víte, že …
v období novověku na urbáře navázaly tzv. urbariální fasse, které měla vrchnost vyhotovit za vlády Marie Terezie, aby se v celé zemi dosáhlo jednotných urbariálních poměrů? Zatímco na Moravě byly v letech 1775–1776 zpracovány fasse na všech panstvích, v Čechách vrchnost tyto snahy bojkotovala a vzniklo jen několik málo nových urbářů. Své opodstatnění ztratily urbáře po zrušení poddanství v roce 1848.