1921 | První československé sčítání

První československé sčítání lidu a bytů se konalo k 15. únoru 1921 na základě zákona o sčítání lidu č. 256/1920 Sb. z 8. dubna 1920. Obsah tohoto sčítání se poněkud lišil od sčítání předválečných, opět však bylo sčítáno obyvatelstvo přítomné, a nikoli bydlící.

Za politicky nejdůležitější se považovalo zjištění národnosti obyvatelstva, které mělo potvrdit oprávnění vzniku samostatné Československé republiky. Na rozdíl od předválečného zjišťování národnosti na základě „obcovací řeči“ byla přijata definice národnosti, podle níž „národností jest rozuměti kmenovou příslušnost, jejímž vnějším znakem jest zpravidla mateřský jazyk“. Tím se měla odstranit pro české a slovenské etnikum znevýhodňující definice národnosti určované podle obcovací řeči, která nahrávala německému jazyku. Odkaz přiznání národnosti podle kmenové příslušnosti navíc umožnil, aby se ke své národnosti přihlásili i Židé nebo Cikáni, a to i tehdy, když nepoužívali nebo běžně neznali jazyk, který je těmto národnostem vlastní. Nad otázkou a definicí národnosti se vedly dlouhé diskuse. Ačkoli byla oficiálně zavedena a zjišťována „československá národnost“, bylo možno zjistit počet obyvatel české a slovenské národnosti odděleně.

Za další důležitou charakteristiku se považovaly údaje o povolání, přičemž se porovnávalo současné povolání s povoláním k 16. červenci 1914. To umožnilo zjistit sociální a profesní přesuny, k nimž došlo během války.