„Pracoval bych do skonání světa“

Bělovlasý muž v nažehlené tmavě modré košili působí dojmem člověka, který sice od života dostal už úplně všechno, ale stejně ho stále baví žít a hlavně pracovat.

První den v zaměstnání

„Do statistického úřadu jsem nastoupil v pondělí 2. listopadu v roce 1953 v 7:45 hodin do odboru bilance národního hospodářství a do týmu, který konstruoval index velkoobchodních cen. V oblasti bilancí působím dosud,“ vypráví absolvent Vysoké školy speciálních nauk Jiří Pelej a dodává: „Akorát se měnil název mého pracoviště. Jednou to byl Statistický úřad, pak Ústřední úřad státní kontroly a statistiky, Federální statistický úřad a nyní Český statistický úřad.“ V roce 1995 odešel do starobního důchodu, avšak jako pracující důchodce působí v úřadu dodnes.

Soustava národních účtů je jeho posláním

Zpočátku byly náplní jeho práce bilance národního hospodářství, dnes soustava národních účtů. „Obsahově je to téměř totéž. Soustava národních účtů se v Československu začala provozovat od roku 1990, i když nějaké první práce byly vykonány již v roce 1968. Sestavu zde tehdy experimentálně prováděla má budoucí manželka Alena Kroulíková, která je také statistička stejně jako obě mé dcery. Jana dnes pracuje v Komerční bance a Martina je na mateřské dovolené,“ doplňuje. Na dotaz, zda je výhodou, když jsou v rodině všichni statistici, odpoví s úsměvem, že on k tomu nikoho nenutil. „Přišlo to tak nějak přirozeně,“ zamyslí se a prsty listuje v hromádce publikací, na kterých se autorsky podíleli jak on, tak i jeho žena a dcera, které v úřadu také pracovaly.
S informačními a komunikačními technologiemi si rozumí dobře. „Minulý týden jsem byl na chatě a měl jsem s sebou notebook. Rozbila se mi myš, ale to nevadilo, intuitivně jsem začal používat touchpad,“ usmívá se muž, který má ze všech programů nejoblíbenější excel.

Se Štefanem Schlosserem hrál stolní tenis

Za svého profesního života se setkal s řadou odborníků. S některými z nich dokonce sdílel společnou kancelář. „S nedávno zesnulým Štefanem Schlosserem jsme chodili do práce i v sobotu a v neděli. Po práci jsme hráli stolní tenis a dívali se na televizi. Tenkrát to byla vzácnost a vlastnil ji málokdo,“ vypráví.
V současné době Jiří Pelej překládá z angličtiny rejstřík k publikaci ESA 2010 – dokumentu, který je v souvislosti s revizemi národních účtů statistiky často citován. A co bude dělat potom? Bude-li zdráv a úřad bude stát i nadále o jeho služby, bude pokračovat v práci.
Na dotaz, zda kulatá výročí, po která působil u svého prvního a posledního zaměstnavatele, slaví, se usmívá: „Dělám tu přesně dvanáct pětiletek. Od určitě doby už to neslavím.“