Cestování do zahraničí bylo před válkou spíše výsadou bohatších

Letní pobyt v Jugoslávii vyšel v roce 1937 v průměru na tisíc korun na osobu.

Odborníci ze Státního úřadu statistického (SÚS) získali těsně před koncem 1. republiky jedinečnou příležitost shromáždit podrobné údaje o cestovním ruchu. Opatření Národní banky československé totiž předepsalo s účinností od 15. června 1937 všem osobám, které cestovaly do ciziny, povinnost odevzdat celním orgánům při překročení státní hranice zvláštní prohlášení. To obsahovalo jméno majitele pasu, jeho zaměstnání a bydliště, počet rodinných příslušníků cestujících na stejný pas, cíl cesty, zamýšlenou dobu pobytu v cizině a množství cizí měny, kterou byli na cesty vybaveni. Data v tak širokém měřítku byla v této době naprosto unikátní a výsledkem jejich analýzy mělo být zjištění, do kterých zemí se z Československa konkrétně cestuje, a kolik peněz naši občané v jednotlivých státech utratí.

Takový byl aspoň plán, který se bohužel podařilo splnit jen z malé zčásti. Negativně do něj totiž zasáhly události rozpadu 1. a vzniku okleštěné 2. republiky, které se výrazně odrazily i v činnosti SÚS. Statistikům se nepodařilo vytěžit všechna data v celém časovém rozsahu. Zpracovali pouze nejzákladnější informace a jen za několik měsíců. Z nich pak vybrali a publikovali v článku v časopise Statistický obzor analýzu údajů za období od 15. června až 31. října 1937, kdy v Československu ještě panovaly politicky relativně klidné časy.

Za celou dobu od 15. června do 31. října 1937 navštívilo cizinu s pobytem delším než 1 den celkem 308 tisíc cestujících z Československa, z toho nejvíce v červenci (111 tisíc osob), nejméně pak v říjnu (38 tisíc osob). Nejčastěji se směřovalo do Německa, kam vycestovalo zhruba 114 tisíc osob (téměř 37 %). Do Rakouska vyjelo zhruba 99 tisíc osob (32 %). Následovaly Maďarsko (více než 35 tisíc; 11,5 %), Itálie (zhruba 22 tisíc; 7 %), Jugoslávie (zhruba 18,5 tisíce; 6%), Francie (zhruba 18 tisíc; téměř 6%), Rumunsko (přes 9 tisíc; přes 3%), Polsko a Švýcarsko (oboje přes 6 tisíc; shodně téměř 2%), Belgie (přes 2 tisíce; 0,7%), Velká Británie a Bulharsko (oboje přes 1,8 tisíce; shodně 0,6 %), Švédsko a Norsko (společně zhruba 1,2 tisíce; společně 0,4 %), Holandsko (zhruba 1,2 tisíce; 0,4 %), Dánsko (zhruba 600; 0,2 %), Turecko (zhruba 300; 0,1 %), Finsko (zhruba 200; 0,07 %), USA (necelých 200; 0,06 %), Rusko, Řecko, Palestina, ostatní Asie a Egypt (každý zhruba 90; shodně 0,03%). Cílem cest byl obvykle jen jeden stát. Do více zemí pak cestovalo o něco více než 9 % všech cestujících.

Hitlerovo Německo naše turisty příliš nelákalo

Tehdejší odborníky ze SÚS zaujalo, že do některých států se jezdilo více v létě než na podzim, a do jiných naopak. V současnosti je povědomí o sezónnosti výjezdů do zahraničí naprosto běžné i mezi laiky, v té době to však byl zjevně zcela nový poznatek. V létě byla návštěvnost z Československa větší než na podzim zejména v případě Itálie, Jugoslávie, Francie, Rakouska a Rumunska. Na podzim pak cestovalo více našich občanů než v létě do Německa, Maďarska, Polska, Velké Británie a USA. První skupinu pravděpodobně tvořily země navštěvované kvůli turistice, druhou pak státy, jejichž návštěva byla spojena s výkonem povolání.

„Že mezi turistickými zeměmi jsou na prvním místě Itálie, Francie, Jugoslávie nikterak nepřekvapuje. Zato stojí za povšimnutí, že Německo, ač jež též bohato rozsáhlými plážemi a uměleckými památkami, které se těšívají velikému zájmu turistickému, se nenachází ve skupině první, turistické, nýbrž patří do zemí skupiny druhé, obchodní,“ uvádí analýza.

Nejvíce peněz utráceli turisté v Rakousku a Německu

Jak vyplývalo z výsledků tehdejší státní platební bilance, za celý rok 1937 utratili českoslovenští občané na cestách v cizině přibližně 550 milionů Kč. Z toho podle devizových povolení centrální banky připadalo na dobu mezi 15. červencem až 31. říjnem celkem 203 milionů Kč. Z celkového objemu 203 milionů bylo ve sledovaném období vyvezeno do zahraničí v domácí československé měně necelých 9 %. Na rakouské šilinky připadalo 27% a na říšské marky 15%, dohromady tedy 42 %. Podíl italských lir tvořil 17 %, jugoslávských dinárů 9 %, francouzských franků 7 %, maďarských pengö 6 %, švýcarských franků 3 %, britských liber 2 %, rumunských lei a amerických dolarů shodně 1 %, polských zlotých 0,8 %, belgických franků 0,7 % a holandských zlatých a bulharských leva shodně 0,6 %.

Z analýzy vyplynulo, že nejvíce peněz utráceli naši občané v Rakousku a Německu. „Byly to více než dvě pětiny a nebude brzy chyběti mnoho do celé poloviny veškeré naší zahraniční útraty. V Itálii, Jugoslávii a Francii jsme utratili téměř další jednu třetinu. Na ostatní státy zbývá něco přes jednu čtvrtinu,“ poznamenali tehdejší statistici. Ti již také věděli, že naši občané neutrácejí při zahraničních cestách všechny své valuty a některými pak platí nejen v zemích, kde jsou zákonným platidlem, ale i v dalších. To se týkalo především britských liber a amerických dolarů, které již v té době byly používány jako mezinárodní platidla.

Nejdražší byla cesta do Ameriky

Průměrné výdaje v cizí měně se velmi lišily. Nejvyšší průměrná útrata na jednoho cestujícího, konkrétně 10,6 tisíce Kč, připadala na americké dolary. Tento vysoký průměr byl ovlivněn tím, že do Spojených států amerických se cestovalo jen minimálně, cesta do zámoří byla totiž velmi drahá. Například červenci 1937 je navštívilo 50 občanů a v říjnu 60. Dále následovaly argentinská peseta v hodnotě 5,7 tisíce Kč a britské libry v hodnotě 2,4 tisíce Kč. Mnohem nižší průměry byly patrné u ostatních valut. Na jednoho cestujícího se v hodnotě přepočtené na československé koruny průměrně vyvezlo italských lir za 1,6 tisíce Kč, švýcarských franků za 1,2 tisíce Kč, švédských korun za 1,1 tisíce Kč, jugoslávských dinárů za zhruba 1 tisíc Kč a holandských zlatých za necelý 1 tisíc Kč. Dále následovaly francouzské franky v průměrné hodnotě 800 Kč, dánské koruny za 700 Kč, norské koruny za 600 Kč, rakouské šilinky za téměř 600 Kč, maďarské pengö za více než 300 Kč, polské zloté za rovných 300Kč a německé marky za téměř 300 Kč. „Posléze uvedené menší částky lze vysvětlit krátkými, častými cestami v sousedském styku při výkonu povolání. Poměrně vyšší částky u italských lir, jugoslávských dinárů, švýcarských franků, holandských zlatých a francouzských franků mají svůj důvod v delším pobytu turistickém nebo lázeňském,“ konstatovali statistici.

Cestování do zahraničí bylo v roce 1937 stále spíše výsadou movitějších vrstev společnosti. Například průměrná týdenní mzda horníků v té době činila 226 Kč, kilogram chleba stál 2,25 Kč, kilogram brambor 0,50 Kč, 10 kusů obyčejných cigaret 1 Kč a litr mléka 1,45 Kč.

Cestování v současnosti

V roce 2021 čeští občané vykonali celkem 2,6 milionu delších cest do zahraničí se čtyřmi a více přenocováními. Do Chorvatska podnikli 607 tisíc cest, do Řecka 351 tisíc, na Slovensko 234 tisíc a do Itálie 225 tisíc. Průměrné výdaje na tyto delší cesty do- sáhly 14 306 Kč na osobu, přičemž na jeden den to bylo 1 510 Kč. Celkové výdaje realizované v zahraničí dosáhly v roce 2020 podle předběžných údajů 23,7 miliardy Kč, z toho turisté utratili 18 miliard.

Článek si můžete přečíst v dubnovém vydání Statistika&My.

Pozn.: Titulní obrázek bejvavalo.cz