Počty obyvatel při vzniku republiky

Už v roce 1920, tedy rok před plánovaným sčítáním lidu, se demografové ze Státního úřadu statistického (SÚS) pokoušeli zjistit přesný počet Čechů a Slováků.

Bezprostředně po vzniku Československa v říjnu 1918 se političtí představitelé museli vypořádat s palčivou otázkou, kolik Čechů a Slováků na území státu žije. Společný stát totiž sdílely početné národnostní menšiny, přičemž německá byla dokonce silnější než menšina slovenská. Státní doktrínou se proto stal tzv. čechoslovakismus považující Čechy a Slováky za jediný národ se společným jazykem. Bez této politické koncepce, zakotvené v ústavě z roku 1920, by v Československu neexistoval výrazný většinový národ a nově vzniklý stát by byl jen menší kopií multietnického Rakouska-Uherska, kterému se tehdy přezdívalo „žalář národů“.

Češi a Slováci v Rakousku-Uhersku

Na akutní potřebu určit reálnou národnostní strukturu státu upozornil v roce 1920 významný demograf a pozdější předseda SÚS Jan Auerhan. Mimo jiné také kritizoval poslední sčítání lidu na území Rakouska­ -Uherska z roku 1910. Zjištěné údaje byly podle něj nesprávné a nespolehlivé. Státní správa totiž tehdy nezjišťovala národnost, ale takzvanou „obcovací řeč“, kterou dotyčný komunikoval s úřady. Rovněž byl prý vyvíjen nátlak na „hospodářsky slabé a odvislé“ příslušníky československých menšin. Úřady navíc prováděly „svépomocné korektury sčítacích archů“. Záminkou pro dodatečné úpravy mělo být tvrzení, že „český člověk žijící v německém prostředí musí mít německou obcovací řeč“. V podobné situaci byli Slováci v Uhrách.

Podle oficiálních údajů z roku 1910 žilo v celé habsburské monarchii 9 483 922 Čechoslováků, z toho v českých zemích 6 291 237 Čechů a na Slovensku 1 708 592 Slováků. Tyto statistiky se Auerhan rozhodl ve své studii korigovat „kritickým odhadem“ spočívajícím ve využití dat z jiných, hodnověrných zdrojů. Skutečný počet Čechů žijících v českých zemích byl podle něj celkem 6 591 237 a počet Slováků na Slovensku dosahoval nejméně 1,9 milionu.

Jak se lišily Auerhanovy odhady od skutečnosti? To ukázaly výsledky sčítání z roku 1921. V roce 1921 se k české národnosti přihlásilo v českých zemích 6 831 618 osob (což bylo o 240 381 více, než odhadoval Auerhan) a ke slovenské na Slovensku 1 968 100 osob (tedy o 68 100 více). Auerhanův odhad byl tedy poměrně přesný.

Češi v cizině

Auerhan dále uvádí počet Čechů mimo naše země podle úředních statistik. Ve Spojených státech amerických se v roce 1910 k českému původu hlásilo 539 392 osob, v Prusku 111 467 osob, v Sasku 18 341 osob, v Chorvatsku a Slavonii 32 376 osob. Mnoho Čechů žilo i v Bulharsku, Srbsku, Bosně a Hercegovině, Polsku, Rusku, na Kavkaze a na Sibiři a také ve Střední Asii.

Podle Auerhanových výpočtů žilo v celém světě celkem 7 229 388 Čechů, kteří se oficiálně hlásili ke své národnosti. Počet Čechů v Německu tento statistik odhadl na 200 tisíc, v Rusku na přibližně 80 tisíc. V USA mělo podle cenzu z roku 1910 oficiálně žít 539 392 osob českého původu a 284 444 osob slovenského, a to včetně potomků druhé generace přistěhovalců. Počet potomků třetí generace však úřední statistiky nezjišťovaly, což Auerhan považoval za chybu. Domníval se, že v USA tehdy žilo nejméně 1 150 000 osob českého a slovenského původu. Celkový počet všech Čechoslováků na celém světě dosahoval v roce 1910 podle Auerhana téměř 11 milionů osob.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

Více se dočtete zde: Obyvatelstvo