Počet vězňů klesá, české věznice i tak praskají ve švech

České věznice prošly za posledních 30 let z hlediska počtu vězněných osob turbulentním vývojem. Po rozsáhlé amnestii z roku 1990, kdy meziročně poklesl počet vězněných osob v Česku o téměř dvě třetiny, počet vězněných osob každoročně rostl až do roku 1999, kdy bylo ve věznicích historicky rekordních 23 tisíc osob. V roce 2019 bylo u nás za mřížemi 21 048 osob, což po přepočtu na 100 tisíc obyvatel znamená, že máme druhou největší vězeňskou po­pulaci v rámci zemí Evropské unie.

Amnestie měly jen krátkodobý efekt

Po přechodném období poklesu mezi roky 1999 až 2002, kdy se počet vězňů snížil k 16 tisícům, jejich počty postupně rostly opět až k 23 tisícům v roce 2012 a kapacity českých věznic byly výrazně pře­kročeny. Zvyšovaly se především počty osob od­souzených k výkonu trestu odnětí svobody, zatímco počty obviněných (vazebně stíhaných) vykazovaly dlouhodobě spíše klesající tendenci nebo zůstávaly na stejné úrovni.

Zlom přišel v roce 2013, kdy v lednu tehdejší pre­zident Václav Klaus vyhlásil plošnou amnestii, na je­jímž základě bylo v průběhu roku z věznic propuštěno celkem 6 471 osob. Tím došlo k prudkému poklesu počtu vězňů. Od počátku roku 2014 však začal počet vězňů opět růst a vrcholu dosáhl v roce 2016 (22 481 vězněných osob). Od té doby mírně klesá až na 21 048 vězňů v roce 2019. I přesto byla průměrná ubytovací kapacita věznic v roce 2019 naplněna na 103,4 %.

Máme druhou nejvyšší míru uvězněných v Evropě

Při mezinárodním srovnání velikosti vězeňské populace má větší vypovídací hodnotu než absolutní čísla tzv. index vězeňské populace, tj. počet vězňů přepočítaný na 100 tisíc obyvatel daného státu. A Česko z takového srovnání nevychází vůbec dobře. Podle údajů z roku 2018 jsme s hodnotou 202 vězňů na 100 tisíc obyvatel byli v rámci EU na druhém místě, před námi byla pouze Litva (232 vězňů na 100 tisíc obyvatel). Nacházeli jsme se tak vysoce nad průměrem EU28, který v roce 2018 do­sáhl hodnoty 114 vězněných osob na 100 tisíc obyvatel. Na opačném konci žebříčku byl Kypr a tři severské země Finsko, Švédsko a Dánsko s počtem vězňů na 100 tisíc obyvatel v rozmezí mezi 52 na Kypru až 63 v Dánsku. Nelichotivou pozici Česka dokresluje i to, že v rámci celé Evropy jsme byli na šestém místě za Ruskem, Bě­loruskem, Tureckem, Gruzií a výše zmíněnou Litvou.

Jedná se o dlouhodobou situaci, která se příliš ne­lepší. Proti roku 2009 tento index dokonce vzrostl ze 197 na zmíněných 202 vězňů na 100 tisíc obyvatel. Maximální hodnoty indexu vězeňské populace (224 vězňů na 100 tisíc obyvatel) jsme dosáhli v roce 1999.

V mezinárodním srovnání si Česko nelichotivou pozici drží dlouhodobě, zmíněná amnestie v roce 2013 měla jen krátkodobý vliv. Díky ní jsme se posunuli na 8. místo v rámci unijních zemí, ale rychle jsme se vy­šplhali zpět k vrcholu žebříčku.

Při sledování vývoje tohoto ukazatele jsou na tom ale některé země EU ještě hůř. Například v Maďarsku mezi roky 2008 a 2018 vzrostl uvedený index o pětinu (ze 148 na 175 vězňů na 100 tisíc obyvatel) a u našich slovenských sousedů dokonce o čtvrtinu (ze 151 na 189 vězňů na 100 tisíc obyvatel).

Některé země naopak v uplynulé dekádě zazna­menaly značný pokles hodnoty indexu. K opravdu dramatickému snížení došlo ve dvou z pobaltských republik, a to v Lotyšsku (z 301,6 na 182,7) a v Eston­sku (z 272,8 na 195,3). K výraznějšímu snížení došlo také například v Bulharsku, Španělsku či Chorvatsku.

Počet žen za mřížemi prudce roste

Česko rovněž patří k zemím, kde je za mřížemi ve srovnání s dalšími státy poměrně hodně žen. Ačkoliv v absolutních číslech mezi vězněnými osobami v Česku výrazně převažují muži, růst početního stavu vězeň­kyň je výrazně strmější. Za posledních 10 let se jejich počet zvýšil o polovinu, a to z 1 158 v roce 2009 na 1 746 v roce 2019. Na počet žen v celách neměla z dlou­hodobého hlediska vliv ani amnestie z roku 2013, po které jich za mřížemi zůstalo pouze 959. Zatímco počet mužských vězňů se do stavu před amnestií doposud zcela nevrátil, u žen byl na takřka stejném čísle do tří let od vyhlášení amnestie. Stav z roku 2019 představuje dokonce 81% nárůst oproti konci roku 2013. Roste tak i podíl, jaký ženy tvoří na celkové vězeňské populaci. Zatímco v roce 2009 ženy tvořily 5,3 % vězeňské po­pulace, v roce 2019 to bylo již 8,3 %.

Mezinárodní srovnání podílu žen na celkové vězeň­ské populaci je dostupné naposledy za rok 2018 pro 21 států EU. V tomto roce bylo v Česku ve vězení 1 644 žen, což představovalo 7,6 % vězeňské populace. Drželi jsme tak třetí místo v rámci srovnávaných zemí. Větší podíl na vězeňské populaci tvořily ženy jen v Lotyšsku (7,8 %) a ve Finsku (7,7 %). Naopak nejmenší podíl měly ženy v Dánsku (3,6 %) a v Bulharsku (3,2 %).

Podíl vězňů cizí národnosti není velký

Otevřenost hranic vede k tomu, že v českých věznicích začaly růst počty vězňů dalších národností. Počet ci­zinců ve věznicích se významně zvyšoval především v letech 1993 až 1996, kdy dosáhl hodnoty 3 679 a je­jich podíl na celkové vězeňské populaci představoval 18 %. Příčinu je kromě zmíněného otevření hranic nutné hledat i v tom, že po rozdělení republiky byli Slováci nově zahrnuti mezi cizince. V posledních 10 letech se podíl cizinců na celkové vězeňské po­pulaci pohybuje pod 9 procenty. V roce 2019 tvořili cizinci 8,5 % z celkové vězeňské populace, v absolut­ních číslech jich bylo 1 794. V rámci zemí EU se však jedná o poměrně nízké číslo, například v sousedním Rakousku v roce 2017 tvořili cizinci více než polovinu vězeňské populace, k jedné třetině se podíl cizinců blížil v Itálii, Estonsku, Dánsku nebo Švédsku. Na druhé straně na Slovensku tvořili cizinci pouze 2,2 % všech vězňů a v Polsku dokonce jen 1,1 %.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.