Platy soudců, aneb využití oficiální statistiky pro rozhodovací procesy

ČSÚ vytváří statistická data pro podporu rozhodovacích procesů na všech úrovních. To platí i pro rozhodovací proces spojený se zákonem č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů, soudců a poslanců Evropského parlamentu. Jako představitelé nezávislé a nestranné instituce bychom rádi našim čtenářům, z hlediska statistického, objasnili problém, který se stal předmětem živých diskuzí v posledních týdnech.

Dva způsoby výpočtu

ČSÚ dlouhodobě (minimálně od 70. let minulého století) vypočítává průměrné mzdy ve dvou konceptech: na fyzické osoby (tj. bez zohlednění výše úvazku zaměstnance) a na tzv. přepočtené počty, kde je každý zaměstnanec zahrnut odpovídající výší svého úvazku (přičemž plný úvazek = 1). Např. dva lidé na poloviční úvazek vytvoří jeden přepočtený počet. Průměrná mzda na fyzické osoby je potom nutně nižší než průměrná mzda přepočtená na plně zaměstnané.
Historicky nejčastěji medializovaným údajem o mzdách (a to platilo i v roce 2002, kdy byla schválena novela zákona 236/1995 Sb., o platech ústavních činitelů) byla průměrná mzda na fyzické osoby ve velkých podnicích (s 20 zaměstnanci a více), protože to odpovídalo tehdejším technickým podmínkám, v jakých státní statistika pracovala. Průměrná mzda na přepočtené počty byla taktéž vypočítávána a zveřejňována v publikacích ČSÚ. Nicméně nebyla součástí Rychlé informace prezentující předběžné údaje o mzdách ve čtvrtletní periodicitě, a tudíž jí širší veřejnost nevěnovala přílišnou pozornost.
V roce 2009 došlo v souladu s celoevropskými trendy ke změnám v prezentaci a přenesení důrazu u sledování průměrných mezd z konceptu fyzických osob na přepočtené počty. Zároveň pak došlo k pokrytí celého národního hospodářství s tím, že údaje za nejmenší jednotky jsou modelovány s použitím administrativních zdrojů dat.

Uživatelé mají na výběr

Proč se začal preferovat ukazatel „přepočtené počty“? Protože lépe vyjadřuje vývoj ceny práce v ekonomice. Průměrná mzda na přepočtené počty ukazuje, kolik je zaměstnavatel ochoten platit za jedno plně obsazené pracovní místo. Průměrná mzda na fyzické osoby má teoreticky ukazovat sociální pohled „odspodu“, tedy kolik bere průměrný člověk. V realitě je však průměr nadsazený nad mzdu běžného člověka kvůli extrémním výdělkům malé skupiny top-manažerů. Proto byla Rychlá informace doplněna v roce 2013 mediánovými mzdami, které se však také počítají jen pro plně zaměstnané.
Jak je vidět, ČSÚ historicky publikuje údaje v obou konceptech. Naši uživatelé si tak mohou vždy vybrat, jaké údaje budou používat pro své specifické účely.
Pokud se týká rozlišení na podnikatelskou a nepodnikatelskou sféru, toto je odvozeno ze sektorů národního účetnictví. Nepodnikatelská sféra zahrnuje sektor vládních institucí a sektor neziskových institucí.

ČSÚ zjišťuje – nevyhlašuje ani nestanovuje

Po vynesení rozsudku Nejvyššího soudu ve věci výše platové základny ústavních činitelů Ministerstvo práce a sociálních věcí obhajovalo správnost postupu propočtu výše platové základny. K tomuto jsme uvedli, že čísla používaná MPSV jsou podle nás správná a se stanoviskem ministerstva z odborného hlediska souhlasíme. V zákoně stojí sousloví „průměrné nominální měsíční mzdě fyzických osob v nepodnikatelské sféře“, které indikuje, že zákonodárce měl s nejvyšší pravděpodobností na mysli výsledky za „fyzické osoby“ tak, jak je nazývá i ČSÚ.
Nicméně jsme nesouhlasili s tvrzením, že na tomto způsobu výpočtu platové základny se tenkrát shodly resorty práce a sociálních věcí a spravedlnosti a ČSÚ. Nikdo s námi v roce 2002 (ani předtím) způsob využívání našeho údaje pro platy ústavních činitelů neprojednával. Nám podobná jednání ani nepřísluší. V roce 2005 měl ČSÚ připomínky k poslaneckému návrhu, který měl přenést rozhodování na zvláštní senát složený ze soudců, kdy jsme upozorňovali na potřebu přesně definovat statistický ukazatel využívaný jako podklad k rozhodování, a dále nutnost vždy vyhlásit stabilizovanou částku. (Návrh nebyl přijat.)

Důvodem je skutečnost, že ČSÚ nikdy své ukazatele nevyhlašuje, jen zveřejňuje jejich aktuální hodnoty, které mohou být následně revidovány. Statistické výsledky v moderní společnosti nejsou pouhým součtem omezeného počtu hodnot. Jsou vypočítávané na základě matematického modelování a výběrových zjišťování, které nezbytně mají statistickou chybu a z principu podléhají revizím. V delším horizontu je nutné uvažovat také metodický vývoj směřující k tomu, aby prezentované výstupní ukazatele vždy odpovídaly nejlepší aktuální světové praxi. Obecně tedy statistické ukazatele nejsou stabilizované, avšak legislativní účely stabilitu předpokládají.
Využívání (často předběžných) statistických údajů pro stanovování různých základen a odvodů ve formě automatismů je v ČR sice rozšířené, ale není šťastné. Znamená přenášení odpovědnosti z politické sféry na statistiku.
Lze polemizovat, zda je uvedený přístup cestou k objektivizaci procesů ve státní správě, anebo způsob zbavení se politické zodpovědnosti, kdy – místo analýzy a rozhodování postaveného na faktech – roli arbitra de facto dostává statistický úřad. Dle našeho názoru by měla být zachována úloha statistiky jako nezávislého poskytovatele dat. Samotná rozhodnutí by se v žádném případě neměla řídit zcela anonymními a formálními procedurami. Vstupní data mohou být součástí rozhodovacího procesu, nicméně nemohou být jeho kompletní náhražkou. Alespoň ne na této úrovni.