Pátráte po datech? Obraťte se na informační služby ČSÚ

Ke vzniku informačních služeb přispěla po sametové revoluci extrémní poptávka po statistických datech.

Informační služby představují důležitého prostředníka při poskytování dat z produkce Českého statistického úřadu (ČSÚ) i dalších mezinárodních statistických institucí pro odborníky, podnikatele, i širokou veřejnost. Vznikly bezprostředně po sametové revoluci a ani pozdější příchod internetu a spuštění webové stránky ČSÚ nesnížil jejich význam.

V době před pádem komunismu představovaly hlavní zdroj statistických dat pro veřejnost ročenky, publikace a časopisy dostupné v Ústřední statistické knihovně tehdejšího Federálního statistického úřadu, který sídlil v Praze na Invalidovně. Knihovní fondy využívali především studenti pražských vysokých škol, kteří si zde vyhledávali údaje potřebné pro diplomové práce. Největší zájem měli o časové řady dat, využívané jako podklady pro tvorbu grafů. Další skupinou uživatelů knihovny byli odborníci z vědeckých pracovišť, zato návštěvy běžných občanů byly jen výjimečné.

Z pramínku došlých dotazů byla náhle záplava

Vše se radikálně změnilo po pádu komunistického režimu v roce 1989. Na Federální statistický úřad se náhle začali obracet zahraniční podnikatelé či jejich čeští zástupci z nejrůznějších oborů, vědečtí pracovníci, studenti univerzit, reprezentanti nadnárodních a mezinárodních společností s požadavky na statistická data různého charakteru. Tato doslova záplava písemných požadavků zasílaná různými cestami i časté osobní návštěvy žadatelů vyvolala potřebu vytvoření specializovaného pracoviště, kde by byly dotazy vyřizovány ať již přímo, nebo zprostředkovaně přes další útvary úřadu. Při probíhající reorganizaci Federálního statistického úřadu byla zhruba v polovině roku 1990 postupně vytvořena oddělení informačních služeb v aparátech všech tří tehdejších ústředních statistických orgánů: federálního, českého a slovenského.

„Než byly vytvořeny informační služby, byly dotazy a návštěvy směrovány na jednotlivé odbory, přes knihovnu nebo přes vrátnici se pracně hledal někdo, kdo by se příchozímu věnoval,“ vysvětluje bývalá dlouholetá ředitelka odboru informačních služeb Jana Bondyová. Hlavní nápor dotazů nejdříve vyřizoval odbor souborných analýz a publikací, v němž sama pracovala.

Náplní práce nově vzniklého oddělení informačních služeb bylo vyřizování všech požadavků o data, včetně konzultační činnosti o vhodnosti jejich použití, dostupnosti, metodické náplni ukazatelů, statistických postupech a úplnosti souborů. „Z počátku přicházelo několik písemných dotazů denně, pak už to byly desítky. Telefonických bylo jistě u každého pracovníka každý den více jak deset. V informačních službách jsme se snažili odpovídat co nejdříve, což tazatelé oceňovali i řadou děkovných dopisů,“ uvedla Bondyová. Odpovídat rychle bylo na počátku 90. let minulého století technicky poměrně obtížné. V době před rozšířením internetu se ke komunikaci s tazateli používal psací stroj, telefon, dálnopis a především fax. Nebyly kopírky, vše se muselo z publikací nebo jiných dostupných zdrojů ročně opisovat. Vedle toho oddělení organizovalo marketing, zajišťovalo nabídku statistických služeb a informací a také jejich inzerci.

Vhod přišla i rumunština

V počátcích informačních služeb představovala značnou překážku ve styku s cizinci slabší znalost cizích jazyků. „Jazykově jsme opravdu nebyli moc vybaveni, doháněli jsme to jazykovými kurzy, nebo využitím překladatelů, kteří byli v odboru mezinárodní statistiky. Vždy jsme si ale nějak poradili, starší kolegové většinou uměli německy i anglicky, navíc dotazy se velmi často opakovaly, takže odpovědi už se mohly někdy psát jako přes kopírák. Jeden čas jsme využívali i kolegyni, která uměla rumunsky,“ vzpomíná Bondyová.

Podobně probíhaly v průkopnickém období i osobní návštěvy cizinců v úřadě. Cizinci, a nejen oni, však měli i další problém, a to centrálu úřadu nejprve najít. Budova v Sokolovské ulici, kde sídlil, měla po celou dobu své existence jen nouzové číslo. Číslo 142, které bylo uvedeno na oficiální adrese, bylo umístěno o notný kus dál směrem k Palmovce na domě, kde se nacházela hospoda „U Chcípáka“. Hostinský je pak posílal správným směrem, ale předtím zmateným návštěvníkům poměrně často načepoval i pivo na cestu.

Na začátku byl ze strany domácí veřejnosti zájem především o všeobecná data o obyvatelstvu, hustotě osídlení, vzdělanosti, věkové struktuře, národnostním složení a sociálním složení. Poté o základní makroekonomická data a velká poptávka byla i o data ze zahraničního obchodu. I v současnosti potřebují také všichni, kdo mají ve smlouvách o nájmu, pronájmu nebo půjčkách tzv. inflační doložku, znát výši indexu spotřebitelských cen (inflace) za konkrétní časové období a požadují písemné potvrzení. Nejčastěji požadovaná data začali zaměstnanci informačních služeb po nějakém čase pravidelně publikovat formou malých sešitových publikací v rámci takzvaných Souborných publikací.

Motorky i čokoláda

O něco později na IS přicházeli podnikatelé, zpočátku především cizinci, kteří měli zájem o vybraná odvětví nebo jednotlivé podniky. Například Japonci o výrobu motocyklů, jiní cizinci o čokoládovny, strojírenské podniky a podobně. Tuzemští začínající podnikatelé požadovali obvykle základní data o velikosti předpokládaného trhu v jimi zvoleném oboru. Jeden z tazatelů chtěl začít vyrábět balenou vodu, takže potřeboval znát hustotu a věkové složení obyvatel v konkrétních regionech. Totéž chtěli jiní pro zamýšlenou výrobu a prodej těstovin nebo uzenin. Nebyla ale nouze i o kuriozní dotazy. „Jednou k nám přišel muž s tím, že chce vědět něco o vdovách. Začal s tím, že jistě máme o vdovách přehled a on nějakou hledá, aby se s ní oženil. Předpokládal, že mu i nějakou doporučíme a dáme na ni spojení. Když se dozvěděl, že adresář vdov opravdu nevedeme, byl moc zklamaný“, vypravuje s úsměvem Bondyová.

Chybějící statistiky

Řada požadavků byla v prvních letech obtížně splnitelná pro absenci potřebných dat. Chyběla například data z národního účetnictví, o soukromém podnikatelském sektoru i cenové, sociální a finanční statistiky. Proto pracovníci oddělení iniciovali vytvoření dalších ad hoc dat a publikací (katalogů), a to na základě mimořádných dobrovolných dotazníkových šetření zasílaných výrobním podnikům. Sami začali vytvářet i mimořádné výstupy ve formě přehledů dostupných ukazatelů v časových řadách, o které byl mimořádný zájem. Jedním z takových „hitů“ byl například sborník výrobních podniků z roku 1991, vytvořený na základě dotazníku o možnostech a zájmu domácích podniků o výrobní a obchodní spolupráci, pro který firmy dobrovolně poskytly své výrobní a finanční údaje.

Podnikatelé také velmi oceňovali zprostředkovaný kontakt na pracoviště zabývající se tvorbou, aktualizací a udržováním Jednotného číselníku organizací (předchůdce dnešního Registru ekonomických subjektů), kde bylo možné získat adresář všech státních, družstevních, akciových i soukromých firem.

Pracovní náplň útvaru byla postupně rozšířena i na prodej publikací a jejich zasílání na základě jednorázových i trvalých objednávek. To následně vyvolalo potřebu vedení rozdělovníků, vznik fakturační a pokladní činnosti a vytvoření prodejního místa. Zároveň se ukázala potřeba vypracování jednotné publikační politiky, která vymezila zásady pro uspořádání publikačních systémů, sjednotila formu a nosiče informací a ustanovila jednotný režim zveřejňování dat a vícejazyčnost informací. Dalším úkolem oddělení bylo vytvořit soběstačnou materiální základnu pro tisk publikací.

Slučování informačních služeb v roce 1993

Po zrušení Federálního statistického úřadu v roce 1993 bylo oddělení informačních služeb spojeno s obdobným oddělením na Českém statistickém úřadě. V rámci nové systemizace pak vznikl odbor informačních služeb, který byl rozšířen o oddělení poskytující soubory dat ze vznikajícího Registru ekonomických subjektů, technické pracoviště pro vydávání publikací a ve druhé polovině 90. let pak také o oddělení internetu. K odboru byla později připojena knihovna ČSÚ a na několik let i oddělení statistické ročenky. V roce 2002 se odbor rozšířil o oddělení zajišťující zasílání pravidelných vyplněných dotazníků, statistických formulářů a dat mezinárodním organizacím. Předtím tuto činnost vykonával odbor mezinárodní spolupráce.

Odbor rozšiřoval své služby i v souvislosti s příchodem nové výpočetní techniky. Významnou prioritou bylo od 2. poloviny 90. let zejména poskytování dat prostřednictvím webové stránky. Vedle elektronických publikací se rozšiřovaly i další produkty, například výstupy z databází, a vlastní internetové stránky získaly i regionální pracoviště ČSÚ.

Kraje a okresy

V krajích vznikla na počátku devadesátých let pracoviště informačních služeb postupnou transformací analytických odborů tehdejších krajských správ. I když název těchto odborů se několikrát změnil, obsah činnosti (informační služby, komunikace se zákazníky, tvorba datových a analytických publikací) zůstal v podstatě zachován. Zpočátku byly informační služby poskytovány i v okresních pobočkách ČSÚ. Protože v následujícím období zůstala na úrovni okresů zachována pouze tazatelská činnost, bylo poskytování informačních služeb postupně soustředěno do krajských pracovišť.