Pandemie moru v minulosti změnily tvář světa

Když se z čínského tržiště ve městě Wu-chan začal kapénkovou infekcí šířit nový typ koronaviru přenosný z člověka na člověka, ukázala se globalizace současné společnosti v plné síle. V České republice se extrémně omezil pohyb, a to jak zahraniční, tak vnitrostátní, což mimo jiné způsobilo omezení mezinárodního obchodu a zkomplikovalo návrat tisícům občanů, kteří byli v cizině na dovolené nebo služební cestě.
Jedno ze základních mediálních pravidel zní: „špatná zpráva je dobrá zpráva“. To znamená, že negativní zprávy mají v médiích přednost, neboť je o ně mnohem větší zájem. A šířící se potenciálně smrtelné onemocnění je špatnou, tedy mediálně vděčnou zprávou. Proto se do každodenního zpravodajství dostalo pravidelné hlášení o koronavirové situaci.

Začínáme statistikou

S nárůstem množství testů rostl i počet pozitivně testovaných lidí (u některých se testy prováděly opakovaně). Pro tuto chvíli nechme stranou polemiku týkající se kvality testů i to, že jedny testovaly přímý výskyt viru, zatímco jiné reagovaly na přítomnost protilátek, což vedlo k jiným výsledkům. Psychologický efekt byl jednoduchý: Českem se šíří nákaza a je potřeba rychle reagovat. Ministerstvo zdravotnictví uvádí, že k 31. 5. 2020 v 9.00 bylo v České republice provedeno 439 744 laboratorních testů, přičemž počet lidí s dosud prokázaným onemocněním (kumulativně za celé období) je 9 233. V danou chvíli bylo hospitalizovaných 123 osob, 6 546 lidí se uzdravilo a 319 zemřelo.
První nakažení, respektive pozitivně testovaní byli v Česku zachyceni 1. 3. 2020 a první mrtvý, jehož smrt byla dávána do přímé souvislosti s koronavirem SARS-CoV-2, zemřel 22. 3. 2020. Šlo o 95letého muže trpícího celou řadou jiných nemocí. Lékaři v jeho případě konstatovali, že by velmi pravděpodobně zemřel přirozenou smrtí na základě jiných chorob. Nicméně statistika mrtvých v Česku měla díky němu první položku.
O statistice se říká, že jde o přesný součet nepřesných čísel. V případě historických pandemií tomu tak skutečně je. Pojďme se podívat na (ne)přesná čísla největších světových pandemií. Nepřesná jsou proto, že základním úkolem bylo mrtvé co nejrychleji pohřbít, nikoliv je sčítat. Umírali hrobníci, lékaři i faráři – tři základní profese, které by za „běžného provozu“ měly o množství obětí přehled.

Katastrofa ve starověkém Řecku

V průběhu peloponéských válek, kde na jedné straně konfliktu stál Aténský námořní spolek v čele s Aténami a proti němu Peloponéský spolek pod vedením Sparty, vypuklo mezi lety 430 až 427 př. n. l. několik morových epidemií. Řecký politik a historik Thukydides průběh jedné z nich velice plasticky popsal. Kromě popisu samotné nemoci a jmen důležitých vojevůdců, kteří zemřeli, zmiňuje i socioekonomický aspekt: „Katastrofa byla tak ohromující, že lidé, kteří nevěděli, co se okolo nich děje, se stali lhostejnými ke každé vládě, náboženství nebo zákonu…“ To v praxi znamenalo rabování domů po mrtvých v případě jednotlivců, a pád říše v celkovém pohledu. Pohřbívalo se chaoticky a do hromadných hrobů. Jeden z nich byl odkryt v letech 1994–1995 vedle středověkého hřbitova Kerameikos a obsahoval zhruba 240 koster, přičemž nejméně 10 z nich bylo dětských. Mezi těly nebyly žádné vrstvy půdy, což svědčí o rychlém pohřbení. Okolo bylo dalších zhruba 1 000 hrobů. Odhady obětí tzv. aténského moru se pohybují kolem 75 000 až 100 000 lidí, což znamená, že epidemie nepřežila až jedna třetina populace, která podle různých odhadů činila 250 000 až 300 000 obyvatel. Byť celou dobu píšeme o moru, je potřeba přiznat, že některé teorie tvrdí, že šlo o neštovice nebo tyfus, nicméně počet obětí nikdo nezpochybňuje.

Až 60 % mrtvých ve středověku

Morové sloupy stojící na stovkách míst v Evropě jsou kamennou připomínkou morových ran, které ve středověku sužovaly Evropany. Z tohoto úhlu pohledu bylo nejstrašnější 14. století. Norský historik Ole Jørgen Benedictow odhaduje, že černou smrt, jak bylo bubonickému moru přezdíváno, nepřežilo v Evropě 50 milionů lidí, jiné vědecké odhady mluví o 20 milionech. Opět narážíme na to, že základem bylo pohřbívat a přežít, nikoliv vést statistiky, byť samozřejmě jisté rozmezí škod se dá vyčíst například z kronik či následných ekonomických dopadů. „Infekce trvá tři až pět dní, než se u lidí bakterie inkubuje a nemoc se během dalších tří až pěti dnů rozvine. V 80 % případů oběti zemřou,“ píše O. J. Benedictow ve svém příspěvku, který vyšel v History Today.
Epidemie, která se prohnala středověkou Evropou v letech 1346–1353, ochromovala život měst, ve Florencii zemřelo během několika měsíců podle některých odhadů až 60 % populace.
Na trhu práce okamžitě chyběly stovky tisíc pracovních sil, docházelo k masivním přesunům obyvatel a rolníci, kteří zůstali, náhle požadovali za práci mnohem vyšší mzdu, čemuž se evropští vládci snažili zabránit. Anglický zákon z roku 1349 se pokusil donutit dělníky, aby přijali stejné mzdy, za jaké pracovali v roce 1346. Podobný zákon (Statute of Laborers) byl vydán v roce 1351. V něm bylo stanoveno, že každý zdravý nezaměstnaný člověk do 60 let musí pracovat pro kohokoli, kdo je ochoten jej najmout. Na dělníky, kteří Statute of Laborers porušili, mohla být, a často byla uvalena vazba, a pokud se jim podařilo utéct a byli polapeni, dostali na čelo cejch v podobě písmena F (fugitive, tj. uprchlík).

Společenské důsledky epidemie

Mezi méně známé následky epidemie se řadí ztráta důvěry v církev, jež nezabránila tak masivnímu „božímu hněvu“. Radikálním způsobem se rozšířily rozdíly mezi šlechtou a rolnictvem, začalo docházet k nevolnických bouřím a sociálně-ekonomická struktura společnosti se prudce změnila. Jedním z dopadů byla změna systému dědictví. Před morem dědili majetek předků synové, přičemž prvorozený měl největší, ne-li stoprocentní podíl. Po moru, vlivem změny věkové struktury a menšího počtu potomků, začali dědit všichni, a to překvapivě i včetně dcer.
V Anglii bylo mezi lety 1350 až 1500 opuštěno více než 1 300 vesnic, hromadný úprk do měst vedl k nedostatku pracovních sil v zemědělství, což mělo vliv nejen na mzdy, ale i na rozlohu obdělávané půdy. Mor posunul zemědělství směrem k větší produktivitě, ale zároveň zvýšil množství zemědělských zvířat. O pole se musíte starat celoročně a sklízí se jen jednou, zatímco zvíře můžete v nouzi porazit a sníst kdykoliv.

Tak zlé to dnes není

Současné ekonomické dopady celosvětového rozšíření viru SARS-CoV-2 se zatím dají odhadovat jen zhruba a rozhodně budou menší než ty, které s sebou přinesl starověký či středověký mor. Zatímco ten první položil celou do té doby prospívající říši a ten druhý změnil Evropu, současná situace, jakkoliv se zdá být dramatická, se s nimi vůbec nemůže rovnat. V Česku počet obětí v polovině května 2020 překročil hranici tří stovek lidí a to, o čem se mluví nejvíce, jsou ekonomické dopady a možný zásah do práv a svobod lidí. „Výrazné změny se dotknou zahraničního obchodu. Vývoz by měl meziročně klesnout o 21 %, dovoz o 14 %. Přebytek obchodní bilance v roce 2019 ve výši 146 mld. Kč by se měl proměnit ve schodek 134 mld. Kč. Kvůli tomu se loňský schodek běžného účtu ve výši 21 mld. Kč prohlubuje na letos očekávaných 340 mld. Kč (6,5 % HDP),“ píše se v analýze společnosti Deloitte s názvem Covid-19, ekonomické dopady. Bilanci zahraničního obchodu sleduje pravidelně každý měsíc ČSÚ, který pak měsíční data agreguje do čtvrtletních a ročních výsledků. Za první čtvrtletí letošního roku podle těchto údajů došlo proti loňsku k poklesu přebytku bilance o zhruba 15 mld. Kč, přesto vývoz z Česka byl stále o 40,6 mld. Kč vyšší než dovoz.
Dopady jsou dány zejména globalizací současného světa. Covid-19 tvrdě a dlouhodobě zasáhne turistický ruch a na něj navázaná odvětví, jako jsou letecký průmysl, pohostinství, ubytování či návštěvy památek. Psychologické následky budou bránit cestovat do nejvíce zasažených oblastí, jako jsou například lyžařská střediska na svazích Alp severní Itálie či v USA. Změnilo se množství vypouštěných emisí (nejenom vlivem omezení automobilové dopravy), spotřeba energií a celá situace se promítne i do HDP Česka. To, co prožíváme osobně, vnímáme dramaticky. Ale pohled do minulosti a srovnání s jen několika historickými pandemiemi ukazují, že tak zle zase není.

Více se dočtete zde: Zdravotnictví, pracovní neschopnost