Pandemický účet kultura snadno nevyrovná

Počty návštěvníků i tržby kulturních zařízení se od roku 2021 pomalu zvyšují.

Vývoj hospodaření tradiční kultury v období před pandemií probíhal vcelku pozitivně. Tržby z vlastní činnosti se mezi roky 2015 a 2019 zvýšily o více než 33,5 % a hrubá přidaná hodnota až o 37 %. Až rok 2020 přinesl hluboký propad návštěvnosti a s ním spojené snížení inkasa vstupného a tržeb z vlastní činnosti o 51,2 %, ve kterých představuje vstupné a prodej zboží návštěvníkům více než třípětinový podíl. Další významné ekonomické ukazatele s volnějším vztahem k návštěvnosti nepoklesly až tak hluboko. Např. celkové příjmy a výdaje o 10 až 20 %, ostatní osobní náklady o 26 % a počet zaměstnanců o 2 %. Naopak vzrostly provozní dotace (zejména z veřejných prostředků) o více než 14 % a průměrná mzda zaměstnanců o 7,4 %.

Co rok, to malý krůček z  krize

V roce 2021, kdy se meziročně zvýšila návštěvnost o 3 %, vzrostlo vstupné téměř o 11 %, tržby z vlastní činnosti o 1,5 %, provozní dotace o 4 % a celkové příjmy i výdaje o více než 5 %. Vzrostl také počet zaměstnanců o 4,5 % a při stagnující průměrné mzdě poklesly ostatní osobní výdaje (o 4,3 %).

Rok 2022 již přinesl meziroční zvýšení všech uvedených ukazatelů. Tržby ze vstupenek se meziročně zvýšily o více než 100 % a celkové tržby z vlastní činnosti o 80 %. Za úrovní roku 2019 však tyto ukazatele nadále zaostávaly o 5,5 % a o 10,8 %. Vzrostly také provozní dotace o téměř 5 % a celkové příjmy a výdaje o 18 % a 15,5 %. Zaměstnanost stagnovala, a tak se průměrná mzda zvýšila o 5,5 %, reálně však o 8,3 % poklesla. Předpandemickou úroveň z uvedených ukazatelů překročily zejména provozní dotace (o 4,6 mil. Kč, tj. o 24,4 %) a v souvislosti s nimi celkové příjmy (o 11,3 %). Oproti roku 2019 se zvýšil také počet zaměstnanců (o 2,6 %), nominální průměrná mzda (o 13 %) a ostatní osobní náklady (o 36 %).

Porovnání vývoje hospodaření v kulturním dědictví a ve scénickém umění ukazuje, že přes závažnější počáteční dopady na scénické umění se tato oblast s následky pandemie vyrovnala o něco rychleji. Zejména kulturní domy se po nejhlubším propadu návštěvnosti v rámci celé tradiční kultury (o téměř 67 %) dokázaly v roce 2022 vrátit až k 84 % předpandemické úrovně. Navíc jejich tržby z vlastní činnosti zůstaly jen o 1 % pod úrovní roku 2019. Rychlý pokrok je patrný také v případě pandemií výrazně zasažených profesionálních hudebních souborů. Uvedené příznivé výsledky lze nejspíše vysvětlit rozšířením aktivit v pandemických letech. Např. hudební soubory v daleko větší míře pořádaly koncerty a jiná vystoupení online či prostřednictvím klasických nahrávek.

Vývoj vybraných ukazatelů tradiční kultury (rok 2019 = 100)

Četné, avšak nesnadno vyčíslitelné ztráty

Na otázku týkající se kvantifikace dopadů pandemie se nabízí více odpovědí. Pouhé vyčíslení ztrát v období, kdy byly nejhlubší (tj. na základě porovnání výsledků let 2020 a 2019), by určitě rozsah negativních dopadů pandemie značně zmenšilo. Na druhé straně, pokud by spočívalo v porovnání výsledků let 2022 a 2019, pak by naopak byly reálně utrpěné ztráty minimalizovány přínosy dosaženými v letech 2021 a 2022. Určitým východiskem by proto mohl být součet všech ztrát za tři pandemická léta (2020–2022) do doby, kdy stav daného ukazatele ještě nepřekročil úroveň roku 2019.

Utrpěné ztráty dopadající na kulturní aktivity nelze postihnout jedinou všezahrnující částkou. Vznikají na rozdílných úrovních hospodaření a v souladu s nimi je proto můžeme členit na makroekonomické, mikroekonomické a individuální.

Makroekonomické ztráty v oblasti tradiční kultury lze odhadnout z relací makro ukazatelů roku 2021 a 2019. Hrubá přidaná hodnota v roce 2021 se oproti roku 2019 snížila o 960 mil. Kč, z toho z větší části (942 mil. Kč) ve scénickém umění.

Mikroekonomické ztráty se vztahují k hospodaření na podnikové úrovni a lze je nejvhodněji kvantifikovat tvorbou hospodářského výsledku (po očištění od provozních dotací). S ohledem na porovnatelnost mezi různými ekonomickými subjekty je namístě vyčíslit utrpěné ztráty také v přepočtu na jednoho zaměstnance. V tradiční kultuře dosáhly tyto kumulované ztráty v letech 2020–2022 celkem 10,7 mld. Kč (396,5 tis. Kč na 1 zaměstnance). Z této částky připadlo na kulturní dědictví 5,7 mld. Kč (449,5 tis. Kč na 1 zaměstnance) a na scénické umění 5,0 mld. Kč (336,6 tis. Kč na 1 zaměstnance). V rámci tří pandemických let došlo k nejvyšším meziročním ztrátám v hospodaření v roce 2021 (4 024,8 mil. Kč). Zřejmě i proto, že pandemické období v roce 2020 trvalo „jen“ po čtyři pětiny z celého roku.

Individuální ztráty bolí nejvíce

Konečně, individuální ztráty se projevují na odměnách za provedenou práci a dopadají na konkrétní osoby. Těmi mohou být zaměstnanci či pracovníci na dohody, účinkující a autoři pobírající honoráře a OSVČ. Jak již bylo uvedeno, ke ztrátám na mzdách zaměstnanců v důsledku pandemie v zásadě nedošlo. Postiženi však byli ostatní příjemci odměn za práci. Celkové individuální ztráty za období 2020–2022 přesáhly 1,8 mld. Kč. Z toho pokles ostatních osobních nákladů představoval 572,4 mil. Kč (z toho téměř 90 % připadalo na scénické umění). Pokles honorářů ve scénickém umění dosáhl 1,3 mld. Kč. K nejvyšším ztrátám došlo v prvním roce pandemie, v letech 2021 a 2022 se postupně snižovaly.

Co se týče podnikatelů (velkou část z nich tvoří OSVČ a malé podniky) v tradiční kultuře, z údajů za rok 2020 je zřejmé, že byli dopady pandemie postiženi podobně jako jiní provozovatelé kulturních zařízení (stát, církve, spolky aj.). Úroveň návštěvnosti jim však poklesla nejvíce (o 58,1 %), a jejich tržby z vlastní činnosti dosáhly jen 43,1 % úrovně roku 2019. Na druhé straně se jim nejvýrazněji zvýšil objem dotací z veřejných zdrojů. Současně měli možnost čerpat prostředky z programů vyhlášených v souvislosti s pandemií, a její dopady tak částečně kompenzovat. Skupina soukromých kulturních zařízení má v tradiční kultuře malou váhu – na počtu zaměstnanců se podílí zhruba 8 %, zatímco skupina státních zařízení až 85 %. Zbylých 7 % tvoří ostatní zařízení.

Mikroekonomické a osobní ztráty v kultuře (mil. Kč)

Není krize jako krize

Zajímavé je porovnání dopadů pandemické krize s krizemi předcházejícími. V období tzv. finančně ekonomické krize, která v kultuře proběhla až v letech 2011–2013 a zasáhla zejména její tržní část, poklesly finanční ukazatele v jednotkách procent, v letech 2020–2022 to bylo už v desítkách.

V návštěvnosti překonala pandemická krize i tzv. návštěvnickou krizi z poloviny devadesátých let. Zatímco pokles návštěvnosti tehdy dosahoval 30–40 %, v letech pandemické krize návštěvnost propadla o více než 60 %.

Finanční a jiné ekonomické ztráty lze považovat za přímé a více či méně vyčíslitelné. Tradiční kultura v pandemických letech však utrpěla i další, nepřímé a nemateriální ztráty. Mezi ně patří přerušení kontaktů s publikem, přerušení kontinuity aktivit, pokles motivace tvůrců či oslabení tradic apod. Se všemi se bude muset postupně vyrovnávat.

Pozn.: Text je pokračováním článku „Jaký účet vystavila pandemie naší kultuře“ z č. 11-12/2023 tohoto časopisu.

Článek si můžete přečíst v prvním letošním vydání časopisu Statistika&My.