Oděvy a obuv ve víru pandemie

Malý, specializovaný a exportně zaměřený oděvní a obuvnický průmysl v Česku se s dopady „pandemického šoku“ vyrovnal poměrně dobře.

• Oděvní průmysl a obuvnictví (včetně kožedělné výroby) prošly v Česku i v zemích EU v 90. letech minulého a v první dekádě tohoto století hlubokou transformací. Tyto tradiční malé zpracovatelské obory charakterizuje vyšší podíl manuální práce náročné na lidské zdroje, nižší úroveň produktivity práce a dosud slabé napojení na vědecko-výzkumné aktivity. Vlivem globalizačních procesů byly vystaveny zostřené konkurenci, hlavně ze strany rozvíjejících se mimoevropských ekonomik, disponujících vlastní surovinovou základnou a nízkými mzdovými náklady. Relativní význam těchto oborů v tuzemsku tak slábl – v roce 1993 vytvářely rovná 4 % hrubé přidané hodnoty (HPH) zpracovatelského průmyslu, v roce 2019 jen 0,9 % (méně než např. textilní průmysl). V případě zaměstnanosti šlo analogicky o pokles ze 7,2% na 2,3 % (z toho v obuvnictví z 2,2 % na 0,4 %). S tím souvisejí i citelné změny v obchodní bilanci – Česko je již zhruba dvě dekády čistým dovozcem oděvů i obuvi, schodek obchodu se navíc vlivem svižného nárůstu levnějších dovozů prohlubuje. I přesto si tuzemský oděvní a obuvnický průmysl udržel své proexportní zaměření.

Během procesu restrukturalizace došlo k posílení specializace výroby, např. v oblastech outdoorového oblečení, pracovních oděvů a obuvi, zdravotní či dětské obuvi. Klíčovou roli převzaly malé a střední firmy, často rodinné podniky. V nich mají převahu firmy s tuzemskými vlastníky, které vytvářejí zhruba tři čtvrtiny HPH všech podniků z oboru. V samotném oděvnictví jsou významní drobní podnikatelé ze sektoru domácností tvořící více než třetinu produkce i HPH.

Index průmyslové produkce, tržby a zakázky (úroveň roku 2015 = 100 %) a důvěra podnikatelů v oděvním průmyslu v Česku (saldo, v p.b.)

Pozn.: Průmyslová produkce je uvedena ve stálých cenách, tržby a zakázky v běžných cenách. Všechny údaje jsou sezonně očištěny.

Pokles investičních aktivit

Roky 2020 a 2021 vývoj oděvnictví i obuvnictví v Česku citelně poznamenaly. Omezení možností maloobchodního prodeje během pandemických vln i významné narušení globálních dodavatelských řetězců se promítly do hospodářských výsledků podniků. Pokles objemu výroby v roce 2020 vyústil v 11% pokles HPH v oděvnictví, v obuvnictví byla hloubka meziročního propadu dvojnásobná. I přes dílčí oživení v následujícím roce zůstávala HPH v těchto oborech stále pod úrovní roku 2019.

Slabší poptávka se spíše než v míře zisku projevila v investiční aktivitě. Míra investic, porovnávající tvorbu hrubého fixního kapitálu s vytvořenou přidanou hodnotou, mezi roky 2019 a 2021 klesla z 12,2 % na 11,0 %. Loni tak nedosahovala ani poloviny úrovně celého zpracovatelského průmyslu (23,1 %). V míře zisku zaostávaly uvedené obory znatelně méně, když docílily 41,9 % oproti 45,5 % za celý zpracovatelský průmysl. Jednou z příčin bylo rychlejší snižování mzdových nákladů, neboť počet pracovníků v oděvnictví i obuvnictví klesl ve srovnání s rokem 2019 o desetinu, tedy skoro třikrát více než v celém zpracovatelském průmyslu. Zaměstnanci ubývali hlavně v prvním „pandemickém roce“, k citelnějšímu snížení počtu drobných podnikatelů došlo až o rok později.

Růst tuzemské poptávky, ale i cen

Na příkladu tuzemského oděvnictví je z detailnějších údajů patrné významné snížení průmyslové produkce i tržeb během období pandemie. Zatímco pokles ve 2. čtvrtletí 2020 byl ve srovnání s ostatními zpracovatelskými obory mírnější, na přelomu let 2020 a 2021 došlo vlivem omezení maloobchodu (v Česku i v dalších zemích) k relativně významnějšímu útlumu. Ten však již nenastal v celém zpracovatelském průmyslu, neboť v něm převažuje výroba investičních produktů (strojů či dopravních prostředků), která profitovala z rychle se zotavující poptávky. Po ukončení restrikcí v maloobchodě nastalo i v oděvnictví očekávané oživení spojené hlavně s růstem tuzemské poptávky. Objem produkce v oděvnictví (shodně jako v celém zpracovatelském průmyslu) tak v polovině roku 2022 dorovnal úroveň z vrcholu konjunktury z předchozí dekády. Letošní růst hodnoty nových oděvních zakázek ale jen kopíroval silný nárůst cen výrobců v tomto oboru.

Oděvním podnikům navíc stále vázla poptávka ze zahraničí, což se odrazilo i v klesající důvěře podnikatelů. Lépe na tom bylo obuvnictví, kde letos důvěra posilovala a předčila i úroveň v celém zpracovatelském průmyslu. Oděvní podniky dlouhodobě nejvíce trpí nedostatečnou poptávkou, v obuvnictví je tradičně (vyjma vrcholu pandemického období) nejpalčivějším problémem nedostatek pracovníků. Dopad poklesu poptávky domácností byl patrně částečně tlumen nákupy od firem i státu, u nichž lze předpokládat, že nebyly během pandemie tak silně omezeny. Nejvýznamnější část tržeb tuzemských podniků v oděvnictví i obuvnictví ovšem dlouhodobě pochází ze zahraničního obchodu.

Pokles dovozu jen dočasný

Růst hodnoty vývozu z Česka za komoditní oddíl oděvy, obuv a kožené zboží (zahrnující i nepřímý vývoz prostřednictvím neprůmyslových výrobců) během pandemického období postupně slábl. V roce 2019 meziročně vzrostl o 11 %, dva roky poté jen o 3 %. Klíčovým exportním partnerem zůstalo Německo, kam v posledních pěti letech směřovalo okolo 40 % vývozu, dalších 30 % putovalo k ostatním našim sousedům – primárně na Slovensko a také na rostoucí trh v Polsku. Do států mimo EU cílila jen necelá desetina exportu. Dovoz uvedených komodit do Česka byl v roce 2020 poznamenán nuceným omezením výroby v mnoha asijských regionech. Meziročně se tak snížil o 2 %, a poklesl teprve podruhé za poslední dekádu. Slabší dovoz z Číny (o 7 %) byl zčásti nahrazen vyššími importy z dalších asijských států a z Turecka.

V roce 2021 celkový dovoz do Česka výrazně ožil a poprvé překonal hranici 100 mld. Kč, rekordní byl ale i schodek obchodu (–59 mld. Kč). Na asijské státy připadaly již skoro dvě třetiny hodnoty všech importovaných oděvů a obuvi, na země EU necelá čtvrtina. Mezi dodavateli z EU převažovaly Německo a Itálie. Polovina z celkového dovozu oděvů a obuvi je v Česku užita pro mezispotřebu – jednak při samotné výrobě oděvů či obuvi, ale i v jiných průmyslových odvětvích (např. v gumárenství) či ve službách (zejména ve zdravotnictví). Významná část dovozů ale putuje přímo na regály maloobchodních prodejen. Zjednodušeně lze říci, že zhruba 80 % prodaných oděvů v obchodech pochází přímo z dovozu, v případě obuvi pak více než 95 %.

Zahraniční obchod Česka s oděvy, obuví a koženým zbožím (mld. Kč, běžné ceny)

Článek si můžete přečíst v posledním letošním vydání časopisu Statistika&My.

Více se dočtete zde: Inflace, spotřebitelské ceny , HDP, národní účty