Od domu k domu

Pokud bydlíte v okrese Mladá Boleslav, možná jste se s některou z nich už potkali. Jestli ne, můžete se těšit, že vaši domácnost někdy navštíví. Kdo? Tazatelky ČSÚ Iveta Nekorancová a Petra Ulrichová.

Jak jste se staly tazatelkami?

IN: Tuhle práci dělala už moje maminka, která pracovala na statistickém úřadě od roku 1995 a působila na úseku zemědělství. Když v roce 2014 hledali někoho na uvolněné místo, nabídla to mně.

PU: Mně zase řekla o možnosti dělat tazatelku Iveta. Jsme dlouholeté kamarádky, a když jsem na konci mateřské přemýšlela, co dál, usoudila jsem, že by mě to bavilo. Předtím jsem byla zaměstnána v zákaznickém centru distributora plynu. Byla to také zajímavá práce s lidmi, ale celou pracovní dobu jsem seděla v kanceláři, a to už se mi nechtělo.

Kdo určuje, které domácnosti máte navštívit?

IN: Pokyny dostáváme od naší garantky. Vždy na tři měsíce dopředu obdržíme výpis, ve kterém jsou adresy a čísla bytů. My pak podle mapy adresy vyhledáme, a když se jedná o bytový dům, tak odpočítáme číslo bytu. Na jeho dveře pak klepeme. Já se snažím zjistit majitele předem z katastru nemovitostí, ale to mnohdy nesouhlasí, ve skutečnosti tam pak bydlí někdo jiný.

Kolik domácností denně navštívíte?

PU: Náplní naší práce je více druhů šetření, takže se to nedá jednoduše zprůměrovat. Každý den je úplně jiný, práce tazatelky je velmi různorodá. Kromě životních podmínek a finanční situace domácností zjišťujeme třeba také užívání výpočetní techniky, zaměstnanost členů domácnosti, cestování, druhy vytápění a další témata. Někdy se tak sejde několik různých šetření najednou a práce v terénu je hodně, jindy je víc papírování a přípravy v kanceláři.

IN: Stane se, že na jeden týden nám vyjdou tři nebo i čtyři sčítací obvody a každý z nich má šest domácností. Jindy máme jenom jeden obvod, ale to zase zpravidla bývá navíc nějaké mimořádné šetření.

PU: Když je těch šetření více, bývá náročné mezi nimi přepínat a hlídat si, abych pro každou domácnost použila správný dotazník. Proto se snažím do jednoho dne soustředit jenom jeden druh šetření. Je to pak o něco jednodušší.

Iveta Nekorancová a Petra Ulrichová

Tazatelky Českého statistického úřadu působící v okrese Mladá Boleslav. V rámci různých typů šetření navštěvují náhodně vybrané domácnosti a v nich pomocí dotazníků zjišťují údaje o životních podmínkách domácností, jejich finanční situaci, zaměstnanost členů a další informace důležité pro nastavení sociálních politik státu. Celkem v České republice ČSÚ zaměstnává 312 tazatelek a tazatelů.

Jak víte, jestli v době vaší návštěvy bude zrovna někdo doma?

PU: To samozřejmě nevíme, protože dopředu o té domácnosti nemáme žádné informace. Když nikoho nezastihneme, musíme se vrátit v jinou denní dobu.

IN: Mně se v Mladé Boleslavi osvědčilo navštěvovat byty kolem poledne. Většina lidí tady pracuje na směny ve Škodovce, takže ti po noční jsou už vyspaní a ti, co jdou na odpolední, jsou ještě doma. A důchodci a maminky s dětmi jsou doma na oběd. Nezastihnu jenom ty, kteří pracují na ranní. V menších obcích, kde se všichni znají, se zase informuji na obecním úřadě, jestli v daném domě někdo bydlí a kdy ho je možné zastihnout.

Jak se dostáváte do bytových domů s uzamčeným vchodem?

IN: Můžeme počkat, až někdo půjde dovnitř nebo ven, a tomu se prokážeme průkazem a zeptáme se ho, zda neví, kdo v daném bytě bydlí. Nebo kontaktujeme správce či domovníka. Ti bývají většinou ochotní a ke konkrétní domácnosti nás dovedou..

Máte nějaký osvědčený postup, jak respondenta přesvědčit, aby se šetření zúčastnil a nezavřel před vámi dveře?

PU: Nejdůležitější je být v dobrém rozpoložení. Když máte špatnou náladu, respondent to vycítí a kontakt se navazuje mnohem hůř.

IN: Těžké to bývá hlavně v den, kdy mě první respondent, třeba i trochu hrubě, odmítne. Pak už nemám takovou jistotu, a to se při rozhovorech s těmi dalšími samozřejmě projeví. Pro ten první moment je důležité umět rychle odhadnout, čím si respondenta získám. Rozhovor nemůžu začít rovnou otázkami, musím mu pochválit třeba zahrádku, hezkého pejska nebo květiny na chodbě. Prostě respondenta musím nejdřív rozmluvit na nějaké téma, které je mu příjemné.

PU: Hovor o běžných věcech je potřebný, abyste s lidmi navázali vztah a aby ve vás získali důvěru. Když se to podaří, vyplňuje se pak dotazník snadno.

IN: Zásadní je také udržovat oční kontakt. Pokud dlouho koukáte do papírů nebo do počítače, nepů- sobí to moc dobře.

Kolik procent respondentů účast v šetření obvykle odmítne?

IN: Šetření jsou dobrovolná a záleží jenom na respondentovi, zda se jich zúčastní, nebo ne. Lidé také mívají různou náladu a záleží, do jakého momentu se trefíte. Když zrovna prožili něco negativního a jsou naštvaní na celý svět, odpovídat na naše otázky se jim samozřejmě nechce. Jindy by přitom byli vstřícní a příjemní. Je to taková loterie. Někdy se podaří vyšetřit celý obvod, ale obvykle jedna až dvě domácnosti odmítnou.

Když vás někdo odmítne, zkusíte to po čase znovu?

PU: Ano, vracíme se, protože je šance, že respondent bude mít lepší náladu, nebo že v bytě zastihneme někoho jiného. Musím ale přiznat, že úspěšnost při takové opakované návštěvě nebývá vysoká.

Pokud respondent s šetřením souhlasí, kde vlastní rozhovor probíhá?

IN: Nejčastěji mezi dveřmi. Je to z hlediska bezpečnosti vhodnější pro nás i pro respondenta. My nikdy nevíme, na koho uvnitř bytu narazíme, a respondent nemusí mít obavu, že mu narušujeme soukromí. Občas nás samozřejmě někdo pozve dál, třeba staří lidé, kteří si chtějí popovídat, ale zpravidla se snažíme do domácností nevstupovat.

PU: V létě také často s respondenty sedíme na zahrádce nebo na dvorku pod pergolou.

Jak dlouho obvykle trvá rozhovor?

PU: To samozřejmě závisí na druhu šetření a na počtu osob v domácnosti. Někteří lidé si také chtějí popovídat a odbíhají od otázek k dalším tématům, takže rozhovor pak trvá mnohem déle. Obvykle se v jedné domácnosti zdržujeme od desítek minut až po dvě hodiny.

Poznáte, když respondent odpovídá nepravdivě?

IN: Myslím, že ano, ale moc často se to nestává. Když někdo nechce odpovídat, tak rovnou odmítne. Proč by si měl něco složitě vymýšlet?

Kontroluje někdo vaši práci, zda jste v dané domácnosti skutečně byly?

PU: Kontroly provádí naše garantka, která namátkově oslovuje přímo respondenty a zjišťuje, zda a kdy proběhla návštěva. Dále se pak kontrolují odevzdané formuláře, nejen jestli jsou správně vyplněné, ale i logicky, zda odpovědi sedí a jestli nevypadají nějakým způsobem podezřele.

Jak respondentům vysvětlujete, k čemu se šetření v domácnostech využívají a proč je důležité, aby se jich účastnili?

PU: Třeba na základě zjištění o příjmech a výdajích domácností se nastavuje finanční politika státu – které skupiny osob, v jakých životních situacích a jakými částkami by se měly podporovat. Nebo šetření pracovních sil slouží zase k tomu, aby se vědělo, jak se daří zaměstnávat maminky s malými dětmi, nebo jestli si důchodci musejí k penzi přivydělávat, aby vyžili. Takovéto příklady z praxe jsou pro respondenty srozumitelné.

Stává se vám, že byste s respondentem navázaly vztah a potkávaly se dál i v osobním životě?

PU: Abych s někým chodila na pivo nebo jela na dovolenou, to se mi nestává, ale v šetřeních, kdy domácnosti navštěvujeme opakovaně, se zvláště u starších lidí někdy cítím, jako bych jela na návštěvu k příbuzným. Jedna babička pokaždé navařila a napekla a pak vykládala, co se za dobu, po kterou jsme se neviděly, stalo. Bylo to moc příjemné a až mě mrzelo, že to po čtyřech letech skončilo. Takových případů je samozřejmě minimum, ale potěší.

IN: Já jsem se díky své práci seznámila s člověkem, který má včely a zásobuje naši rodinu medem. Můj manžel mu na oplátku vozí speciality ze Slovenska.

Je ochota respondentů účastnit se šetření stále stejná, nebo se v čase mění?

IN: Mění se výrazně v závislosti na aktuální situaci ve společnosti. V současné době je to hodně špatné, lidé jsou vystresovaní nejdříve covidem, pak inflací a teď válkou na Ukrajině. Mnoho respondentů se bojí, že jim chceme do domácnosti nastěhovat uprchlíky z Ukrajiny. Za dobu, co tuhle práci dělám, je to teď asi nejhorší. Lidé jsou často naštvaní a zvyšuje se počet slovních útoků.

PU: Respondentovi se prokazujeme průkazem tazatele a občanským průkazem a necháváme u něho vizitku. Po návštěvě domácnosti starších lidí pak občas volají jejich děti či vnuci, aby si ověřili, že jsme skutečně z Českého statistického úřadu, což je naprosto v pořádku. Ale v poslední době se zvyšuje počet těch, kteří si rovnou stěžují a někteří jsou i dost neurvalí.

IN: Určitě by pomohlo, kdyby lidé o práci tazatelek a tazatelů byli více informováni v médiích. Aby se neukazovaly jen případy různých podvodníků, ale třeba také reportáž o šetření v domácnostech s vysvětlením, proč je to důležité a co to společnosti přináší.

Přes všechny těžkosti tu práci vykonáváte stále dál. Co vás na ní nejvíc baví?

PU: To, jak je různorodá, že nemusím sedět osm hodin v kanceláři. Ráda jezdím i do obcí mimo Mladou Boleslav a povídám si s lidmi.

IN: Já mám radost vždycky, když se mi podaří dokončit rozhovor, když je respondent vstřícný a je cítit, že i on si se mnou rád povídá.

Co je naopak na vaší práci nejobtížnější?

IN: Nepříznivé počasí. Do terénu musíme, ať prší, mrzne, nebo praží slunce. Když jezdíme do obcí, nemáme se mnohdy ani kde najíst, kde si odpočinout… Jsou situace, kdy formulář s otázkami máme rozložený na víku popelnice a respondent s námi mluví vykloněný z okna. Někdy je to opravdu velmi náročné.

Nejnáročnějším obdobím pro vás tedy bude asi pozdní podzim a zima?

IN: Z hlediska počasí ano, ale z hlediska množství práce to bývá dost často léto. Kromě šetření v domácnostech ještě také zajišťujeme přípravu a zpracování voleb. Ty se konají téměř každý rok. Letos to budou komunální a my budeme od poloviny července na okresním pracovišti pořizovat registr kandidátů. Je to spousta práce, vedle které musíme zvládnout všechny ostatní běžné úkoly.

Čím si po náročném dni dobíjíte baterky?

PU: Já většinu volného času trávím s rodinou. Mám tři syny, kteří se věnují florbalu, takže s nimi hodně jezdíme na tréninky a turnaje a při fandění se můžu odreagovat.

IN: Mě zase nabíjejí úspěchy dcery, která je členkou české reprezentace taekwon-do. Odpočívám také v přírodě, mám ráda ticho a klid. No, a když jedu od respondenta a chci si udělat radost, koupím si nějakou hezkou maličkost. Třeba i něco dobrého na zub.

Rozhovor vyšel v červnovém čísle časopisu Statistika&My.