Obchod s přidanou hodnotou
19. 03. 2015
Statistiky Ekonomika HDP, národní účty Vládní finanční statistika
V současné době tvoří meziprodukty zhruba 40 % světových nepalivových dovozů. V řadě exportně orientovaných zemí se však pohybují okolo 60 %.
Globalizace hodnotového řetězce se netýká jen komodit, jako jsou nerostné suroviny nebo potraviny, ale i řady odvětví zpracovatelského průmyslu. Nejvíce fragmentovaný je výrobní řetězec u výrobků elektrotechnického průmyslu, zejména počítačů a mobilních telefonů. Významným faktorem je přitom relativně vysoká cena těchto výrobků v poměru k jejich hmotnosti, která minimalizuje jednotkové transakční náklady spojené s fragmentací výroby. Přínos spojený s alokací jednotlivých článků hodnotového řetězce do různých zemí podle jejich konkurenční výhody tak převyšuje přepravní náklady s tím spojené.
Globalizaci produkčních řetězců lze názorně ilustrovat na příkladu odvětví výroby počítačů, které uvedeným vývojem prošlo. Zhruba do roku 1980 byla výroba počítačů silně vertikálně integrována. Počítače byly představovány dominantně sálovými počítači, jejichž hardware a software se vyvíjel v rámci jedné společnosti. Ta také zároveň provozovala prodej a marketing. S vynálezem osobních počítačů sestavovaných ze standardizovaných součástek pro masový spotřebitelský trh se počítačové odvětví posunulo směrem k horizontální struktuře. Jedna společnost tedy vyrábí např. pevné disky, další grafické karty, třetí nabízí software apod.
Co zahrnuje hodnotový řetězec
Hodnotový řetězec představuje celé spektrum aktivit, které firmy uskutečňují počínaje navržením určitého produktu až po jeho konečné užití. Patří sem design, výroba, marketing, distribuce a podpora prodeje. Tyto aktivity může zajišťovat buď jedna firma, anebo mohou být rozděleny mezi různé dodavatele. Hodnotový řetězec může vytvářet zboží nebo služby, existovat v rámci určitého území nebo být geograficky široce rozprostřen.
Nový způsob měření obchodu
S rostoucí globalizací produkčních řetězců úzce souvisí nový přístup k měření obchodu, který se více zaměřuje na vyčíslení nepřímých dopadů obchodování. Měření bere v úvahu toky zboží a služeb a identifikuje, ve kterých zemích a odvětvích je v hodnotovém řetězci produktů hodnota přidána. Tyto výstupy jsou obsaženy v databázi obchodu s přidanou hodnotou (Trade in Value Added = TiVA). Jejím autorem je OECD ve spolupráci se Světovou bankou. Nejedná se o běžně publikované statistické výstupy, ale o modelové propočty s využitím různých zdrojů dat a bilancovaných mezi jednotlivými zeměmi. Národní statistické úřady hrají v tomto případě pouze roli dodavatele dat, a to jak o komoditních tocích (input-output tabulky), tak i o zahraničním obchodě. Datově vychází databáze TiVA z databáze tzv. světových input-output tabulek (WIOD – www.wiod.org), která vznikla v rámci projektu financovaném Evropskou komisí za účasti OECD, univerzit a dalších výzkumných institucí. Údaje o obchodování s přidanou hodnotou nelze zaměňovat s tzv. národním pojetím zahraničního obchodu, které ČSÚ publikuje a které vstupuje do výpočtu HDP a běžného účtu platební bilance. V případě národního pojetí zahraničního obchodu se jedná stále o obchod v „hrubém“ vyjádření. To znamená očištěný pouze o tu část, která nepatří do české ekonomiky.
Saldo obchodu se zeměmi podle různých metodik
Při posuzování, který z datových zdrojů je lepší využít pro analýzu zahraničního obchodu, je potřeba vzít v úvahu jejich vypovídací schopnost. Výhodou standardních údajů statistiky zahraničního obchodu je vysoká frekvence, aktuálnost a podrobnost dat. Zobrazují bezprostřední dovoz a vývoz bez dalších návazností (ať už teritoriálních, či odvětvových).
U produktů nezasažených fragmentací, jde zejména o nerostné suroviny, zemědělské produkty apod., je vypovídací schopnost o hodnotě i bilanci obchodu mezi zeměmi dobrá. Naopak data o obchodu s přidanou hodnotou mají svůj smysl pro zachycení komplexních dopadů zahraničního obchodu včetně nepřímých efektů a pro objektivnější vyjádření obchodní pozice země vůči zahraničním partnerům. Využívají se v makroekonomických modelech a v analýzách dopadů vnějších šoků na ekonomickou výkonnost a zaměstnanost v jednotlivých zemích. Periodicita těchto dat je pouze roční a se zřetelným časovým odstupem. Jejich struktura není tak podrobná (asi 18 skupin odvětví) a nejsou k dispozici všechny země (v současnosti 40 zemí).
Česká republika je součástí globálních řetězců
Podíl domácí přidané hodnoty na vývozu dosahoval v roce 2009 v České republice 61 %, což bylo pod průměrem zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ilustruje to vysoké zapojení České republiky do globálních hodnotových řetězců.
Ve srovnání s polovinou 90. let se snížil, ale nikoliv dramaticky, což svědčí o tom, že charakteristika České republiky jako malé otevřené ekonomiky má dlouhodobý charakter.
Nejvyšší podíl zahraniční přidané hodnoty je v elektrotechnickém průmyslu, kde tvoří téměř dvě třetiny a v čase výrazně narůstal. Relativně vysoký, ale v čase stabilní, je rovněž ve výrobě dopravních prostředků, kde tvoří téměř polovinu, a v textilním průmyslu (44 %).
Z hlediska teritoriální struktury zůstává i pohledem přidané hodnoty hlavním obchodním partnerem České republiky Německo, ale hodnota vývozu a dovozu je nižší. To odráží na jedné straně pozici Německa jako prodejního kanálu pro české výrobky určené do zemí konečného spotřebitele (zejména Spojených států), ale i prostředníka pro dovozy z jiných zemí EU. Měření pohledem přidané hodnoty rovněž snižuje váhu Číny na celkovém dovozu České republiky.
O čem údaje vypovídají
Služby tvoří okolo dvou třetin HDP ve většině vyspělých ekonomik.
Podíl na obchodě však, měřeno v hrubých ukazatelích, dosahuje typicky méně než čtvrtiny celkového obchodu. Pokud však započítáme přidanou hodnotu služeb v produkci zboží určeného na vývoz, tento podíl tvoří např. ve Spojených státech, Velké Británii, Francii, Německu a Itálii více než 50 % celkového vývozu.
Ve většině ekonomik je okolo jedné třetiny dovážených meziproduktů určeno pro vývoz. Obvykle platí, že čím menší země, tím větší je tento podíl. Ale i ve velkých ekonomikách typu Spojených států a Japonska dosahuje mezi 15 a 20 %. Ve většině ostatních zemí je však podíl dovážených meziproduktů obsažených ve vývozu výrazně vyšší. To platí i pro země, jako jsou například Maďarsko nebo Česká republika.
Pokud se zaměříme na vybraná odvětví, pak podíl dovozu na vývozu dopravních prostředků a součástek se pohybuje u hlavních producentů mezi třetinou a polovinou. Ve Spojených státech a Japonsku je to zhruba pětina s ohledem na větší podíl domácích subdodavatelů. Obdobně to platí i pro Itálii, kde je významná síť malých a středních podniků.
Pokud porovnáme Německo se Spojenými státy, pak vyjádřeno vývozem přidané hodnoty, je předstih Německa podstatně menší než v hrubém vyjádření (pouze o 5 % oproti 25 %). Obdobná schémata jsou i v jiných sektorech.
Například v Číně a Koreji (což jsou největší světoví vývozci elektroniky) se dovozní náročnost vývozu pohybovala okolo 40 %. V Mexiku to bylo dokonce více než 60 %.
Kromě výše uvedených odvětví vykazuje vysokou dovozní náročnost také výroba textilních produktů, která se například v Číně blíží 85 %.
Obchod „sama se sebou“
Při měření zahraničního obchodu podle přidané hodnoty tvoří určitý podíl na dovozu do určité země také část výrobků původně vyvezených z dané země (tj. daná země má nepřímý obchod „sama se sebou“). Ve Spojených státech se tento podíl pohybuje okolo 5 % dovážených meziproduktů, v Číně je o něco vyšší (7 %). U elektroniky tento podíl dosahuje 12 % v Číně a okolo 5 % v Koreji.
Zatímco celková obchodní bilance země je při měření podle přidané hodnoty stejná jako v hrubém vyjádření, její teritoriální struktura se může výrazně lišit.
Například přebytek obchodu Číny se Spojenými státy byl v roce 2009 o více než 40 mld. USD (25 %) nižší, pokud jej měříme přidanou hodnotou. Částečně to odráží vyšší podíl čínských dovozů s původem v USA, ale rovněž fakt, že třetinový podíl čínského vývozu má původ v zahraničí. Kupříkladu významná část vývozu přidané hodnoty z Koreje a Japonska prochází Čínou na své cestě ke konečným spotřebitelům, což vede k výrazně nižšímu obchodnímu deficitu Číny vůči těmto zemím a zároveň vyšším přebytkům Japonska a Koreje s jinými zeměmi.
Obdobně je výrazný obchodní deficit Koreje s Japonskem v hrubém vyjádření téměř eliminován, pokud jej měříme přidanou hodnotou.
Více se dočtete zde: Inflace, spotřebitelské ceny , HDP, národní účty