O 27 milionu obyvatel méně

Podle projekce demografického vývoje Europop2023 se do konce tohoto století sníží počet obyvatel EU o 6,1 %.

Koncem března 2023 zveřejnil Eurostat svou nejno­vější dlouhodobou projekci obyvatelstva s názvem Europop2023. Ta nabízí pohled na očekávaný de­mografický vývoj od roku 2022 až do roku 2100 pro všechny členské státy Evropské unie (27) a také pro tři země Evropského sdružení volného obchodu (EFTA) – Island, Norsko a Švýcarsko. Projekce obyvatelstva, které zpracovává Eurostat, jsou deterministické, tj. předpokládají naplnění konkrétních předpokladů o budoucím vývoji plodnosti, úmrtnosti a migrace. Ty jsou v dlouhodobém horizontu založeny na me­todě částečné konvergence, tj. na vzájemném přibli­žování hodnot vybraných demografických ukazatelů, resp. jejich shodě za horizontem projekce. Například se předpokládá, že úhrnná plodnost (průměrný po­čet dětí, který by se narodil jedné ženě během jejího reprodukčního období za předpokladu zachování měr plodnosti daného roku) bude ve všech pozorova­ných zemích směřovat k hodnotě 1,77 dítěte na jednu ženu (dosažené ale později než v roce 2100). Totéž se předpokládá v případě naděje dožití, která se očekává rostoucí pro všechny země v průběhu celého projek­tovaného období. Konvergence je zanesena i do mig­race – rozložení přistěhovalých by mělo v budoucnu odpovídat podílu dané země na celkové populaci EU a míry vystěhování by měly odpovídat průměru EU.

Projekce Europop2023 zahrnuje základní variantu projekce, tzv. baseline, a dalších pět „what–if “ (co se stane, když) scénářů. V tomto článku jsou představeny pouze výsledky základní varianty projekce, která je považována za nejpravděpodobnější.

Změna počtu obyvatel mezi roky 2022 a 2100 (%)

Nejlidnatější zůstane Německo

Prahem projekce (posledními reálnými údaji) jsou počty obyvatel k 1. lednu 2022. V prvních pěti le­tech se očekává, že počet obyvatel Evropské unie každoročně poroste. Mezi lety 2022 a 2026 (k 1. 1.) se zvýší o 1,5 %, ze 446,7 milionu na 453,3 milionu. V dalších letech až do konce století bude populace EU naopak podle projekce početně slábnout. Do roku 2050 poklesne na 447,9 milionu (o 1,2 % mezi roky 2026 a 2050) a do roku 2100 na 419,5 milionu (o 6,3 % mezi roky 2050 a 2100). Celkový úbytek obyvatel EU od roku 2022 do 2100 by měl činit 27,3 milionu (6,1 %).

K poklesu počtu obyvatel mezi uvedenými roky dojde u 15 členských zemí EU. Největší, více než čtvr­tinové úbytky obyvatel by měly zasáhnout populaci Lotyšska (–37,8 %), Litvy (–36,7 %), Řecka (–30,4 %), Chorvatska (–26,9 %) a Bulharska (–25,8 %). Naopak u 12 členských států očekává projekce navýšení veli­kosti populace. Největší přírůstky obyvatel nastanou v případě Lucemburska (+54,5 %), Malty (+45,7 %) a Švédska (+27,0 %).

Pořadí 27 zemí EU podle počtu jejich obyvatel by nemělo doznat výraznějších změn. Stejně jako v roce 2022 by mělo i na konci století zůstat nejlidnatější Německo (84,1 mil.), následované Francií (68,0 mil.), Itálií (50,2 mil.), Španělskem (45,1 mil.) a Polskem (29,5 mil.). Na konci pomyslného žebříčku se udrží Malta (0,8 mil.), Lucembursko (1,0 mil.) a Kypr (1,0 mil.) a z páté nejnižší pozice se na čtvrtou posune Lotyšsko (1,2 mil.), čímž vystřídá Estonsko (1,3 mil.).

Źebříček zemí podle počtu obyvatel

Převaha zemřelých nad živě narozenými

Demografický vývoj EU jako celku bude charakteri­zovat neustálá převaha zemřelých obyvatel nad živě narozenými dětmi. Ta se propíše až do každoročního celkového úbytku obyvatel s výjimkou prvních čtyř let, kdy budou ztráty obyvatel přirozenou měnou ještě vykompenzovány kladným přírůstkem stěhováním (rozdíl mezi přistěhovalými a vystěhovalými). V dalších letech projektovaného období se očekává, že kladné migrační saldo již tyto přirozené ztráty nedokáže vy­rovnat, a proto bude docházet k poklesu počtu obyvatel EU. K největším celkovým úbytkům obyvatel by mělo docházet v období let 2055–2064, kdy každý rok v EU ubude přes 800 tisíc lidí.

Nepřetržitě záporný přirozený přírůstek postihne většinu členských zemí s výjimkou osmi (Dánsko, Francie, Irsko, Kypr, Lucembursko, Malta, Nizozem­sko, Švédsko). Naproti tomu u přírůstku stěhováním se očekává, že bude ve všech zemích (až na výjimky) od 30. let do konce století kladný. Pro prvních deset let projekce se pracovalo s předpokladem, že bude docházet k odlivu převážné části (dvou třetin) ukra­jinských uprchlíků ze zemí, které jim poskytly dočas­nou ochranu před válkou, zpět do rodné země. To se promítlo do výše projektovaného migračního salda, které bude v některých zemích dočasně záporné.

Seniorů bude třetina

Současný trend stárnutí obyvatel EU by měl podle projekce nadále pokračovat. Podíl osob starších 65 let (tzv. seniorská složka populace) na celkovém počtu obyvatel EU vzroste z 21,1 % (94,3 mil. osob) k 1. 1. roku 2022 na 29,0 % (129,8 mil. osob) v roce 2050 a do roku 2100 se očekává nárůst až na 32,5 % (136,1 mil. osob). To znamená, že se mezi roky 2022 a 2100 zvýší podíl seniorů na celkové populaci EU o 11 procentních bodů a jejich počet absolutně o 41,8 milionu osob.

Na úrovni jednotlivých zemí se zastoupení osob starších 65 let na celkovém počtu obyvatel v roce 2022 pohybovalo mezi 14,8 % (Lucembursko) a 23,8 % (Itálie). Do roku 2100 by se mělo dané rozpětí po­sunout na 30,2 % (Česko) až 35,9 % (Malta). Nárůst podílu seniorů v populaci by se tak měl u zemí EU pohybovat mezi 8,5 p. b. (v Portugalsku z 23,7 % na 32,2 %) a 17,9 p. b. (v Irsku z 15,0 % na 32,9 %). Společně s Portugalskem se nárůst podílu seniorů o méně než 10 procentních bodů očekává v Německu (z 22,1 % na 31,3 %), Česku (z 20,6 % na 30,2 %) a Řecku (z 22,7 % na 32,6 %). Naopak, o více než 15 procentních bodů by se měl zvýšit kromě Irska také v případě Lucemburska (z 14,8 % na 32,3 %) a Malty (z 19,2 % na 35,9 %).

Seniorská složka populace bude jediná, která re­lativně, ale i absolutně, u všech 27 zemí v období let 2022–2100 poroste. Zastoupení dalších dvou hlavních věkových složek v populaci, dětské (osoby ve věku 0–14 let) a produktivní (osoby ve věku 15–64 let), by mělo naopak spíše slábnout.

Reálný a projektovaný podíl osob podle věkových kategorií (%)

Pokles váhy dětí (0–14 let) na celkové populaci EU se má nejvíce projevit do poloviny 30. let, kdy se sníží z počátečních 15,0 % (66,9 mil. osob k 1. 1. 2022) na 13,6 % (61,6 mil. osob k 1. 1. 2035). Na této hladině zůstane až do počátku 50. let. Poté se očekává další mírné snížení, do konce století až na úroveň 13,2 % (55,2 mil. osob.). V jednotlivých zemích bude během období let 2022–2100 podíl dětí v populaci různě ko­lísat. Avšak při porovnání počátečního a koncového roku projekce by měl být v budoucnu nižší téměř ve všech zemích, s výjimkou Portugalska (12,8 % v roce 2022 a 13,1 % v roce 2100). Rozpětí podílu dětí v jed­notlivých zemích EU se mezi roky 2022 a 2100 posune z 12,7 % (Itálie) až 19,7 % (Irsko) na 11,4 % (Malta) až 14,5 % (Slovensko). Největší pokles podílu dětí na celkovém počtu obyvatel se do konce století očekává v Irsku (z 19,7 % v roce 2022 na 13,1 % v roce 2100), ve Švédsku (ze 17,6 % na 14,2 %) a ve Francii (ze 17,5 % na 14,1 %), naopak k nejmenší změně by mělo dojít v případě obyvatelstva Německa (z 13,9 % na 13,6 %), Maďarska (ze 14,6 % na 13,9 %) a Řecka (z 13,7 % na 12,9 %).

Zastoupení osob v produktivním věku (15–64 let) v celkové populaci EU se má mezi roky 2022 a 2100 snížit z 63,9 % (285,5 mil. osob) na 54,4 % (228,1 mil. osob). Největší pokles daného podílu je předpokládán v případě populačně nejmenšího státu EU Malty (z 67,4 % na 52,7 %), poté u Lucemburska (z 69,3 % na 54,6 %) a Španělska (z 65,9 % na 53,6 %). Naopak nejmenší změnu lze očekávat v populaci Švédska (z 62,1 % na 55,4 %), Francie (z 61,5 % na 54,0 %) a Česka (z 63,3 % na 55,8 %). Rozmezí hodnot, kterých nabývá podíl osob ve věku 15–64 let na celkovém počtu obyvatel jednotlivých zemí, se má posunout z 61,5 % (Fran­cie) až 69,3 % (Lucembursko) v roce 2022 na 52,7 % (Malta) až 55,8 % (Česko) v roce 2100.

Poměr počtu ekonomicky aktivního a neaktivního obyvatelstva (%)

Ekonomicky neaktivní přibudou

Stárnutí obyvatel povede k růstu věkového mediánu, který rozděluje populaci na dvě stejně početné části, přičemž polovina populace je mladší a druhá starší než mediánový věk. Ten se má v EU jako celku navýšit mezi lety 2022 a 2050 ze 44,4 roku na 48,0 roku a poté do konce století na 50,2 roku. Jeho zvýšení v čase je očekáváno u všech členských zemí. Největší, o více než 10 let do konce století, se předpokládá u zemí, které měly věkový medián v roce 2022 nejnižší. Bude se jednat o Kypr, Irsko, Lucembursko a Maltu (z 38,3 až 40,4 roku v roce 2022 na 48,6 až 53,3 roku v roce 2100). Naopak nejmenší změna, o méně než 5 let, se předpokládá u Portugalska, Německa, Řecka, Česka a Maďarska (z 43,8 až 46,8 roku v roce 2022 na 48,4 až 50,3 roku v roce 2100). Zatímco nejvyšší věkové mediány měly v roce 2022 obyvatelstva Itálie (48,0 roku), Portugalska (46,8 roku) a Řecka (46,1 roku), v roce 2100 se k Itálii (53,0 roku) přidají Malta (53,3 roku) a Litva (52,6 roku). K zemím na opačném konci spektra se budou v roce 2100 řadit Švédsko (48,2 roku), Slovensko (48,4 roku) a Česko (48,4 roku).

Z pohledu ekonomické aktivity bývá obyvatelstvo charakterizováno tzv. indexem ekonomické závislosti. Ten udává počet osob mladších 19 let a starších 65 let (ekonomicky neaktivní) na sto osob ve věku 20 až 64 let (potenciálně ekonomicky aktivní). K 1. 1. 2022 připadlo v EU na 100 potenciálně ekonomicky aktivních 70 osob ekonomicky neaktivních. Do roku 2100 se očekává růst indexu, přičemž v posledním projektovaném roce by měl dosáhnout úrovně 101 osob ekonomicky neaktivních na sto potenciálně ekonomicky aktivních. Na úrovni jednotlivých zemí se rozpětí indexu posune z 56 (Lucembursko) až 81 (Francie) v roce 2022 na 96 (Kypr) až 106 (Litva a Malta) v roce 2100. Projekce Europop2023 očekává, že na konci století bude počet potenciálně ekono¬micky neaktivních osob převažovat nad osobami ve věku ekonomické aktivity (index ekonomické zá-vislosti vyšší než 100) u více než poloviny členských zemí. Největší nárůst indexu mezi roky 2022 a 2100 se pak předpokládá u Malty (z 58 na 106), Lucem¬burska (z 56 na 99) a Litvy (z 65 na 106), naopak nejmenší u Švédska (ze 77 na 98), Francie (z 81 na 104) a Česka (ze 71 na 97).

Článek si můžete přečíst v prvním letošním vydání časopisu Statistika&My.