Nezaměstnanost prizmatem centra a periferie

Jak v České republice, tak v celé EU, ale i v mikroregionech, je nezaměstnanost především symptomem periferie. Hrozí hlavně v pohraničních oblastech s nedostatečnou infrastrukturou.

Při analýze pracovního trhu z regionálního pohledu je vhodné si osvojit optiku centrum-periferie, která je vedle politických důvodů a historické zátěže hlavní příčinou rozdílů v nezaměstnanosti. Vysvětluje rozdíly v nezaměstnanosti na více úrovních než jen u národního státu, opakuje se v mnoha měřítcích, větších i menších podobně jako fraktály.

V největším měřítku ji vidíme na jednotném pracovním trhu Evropské unie. Centrem EU je nepochybně oblast střední Evropy, protkaná dálnicemi, železnicemi, optickými sítěmi a další infrastrukturou, která umožňuje bleskurychlý přesun dat, zboží i lidí. Míra nezaměstnanosti se zde vloni dostala na dvou- až tříprocentní úroveň. Periferií EU jsou především mediteránní oblasti, hornatá, vyprahlá a obtížně dostupná krajina Španělska, Itálie a Řecka. I za loňského doznívajícího hospodářského boomu tam byla nezaměstnanost mnohonásobně vyšší: v Itálii 10 %, ve Španělsku 14 % a v Řecku dokonce 17 %.

Navíc uvnitř těchto rozlehlých států platí stejný princip a míry se výrazně liší podle oblastí (NUTS 2). V jižní, převážně zemědělské Itálii, najdeme míry kolem 20 % (Calabria, Sicilia, Campania), zatímco průmyslový sever má míry 5 až 6 % a v provincii Bolzano byla pod 3 %. Ve Španělsku je průmyslové centrum na severovýchodě, kde byly míry nezaměstnanosti okolo 10 %, v Navaře jen 8 %. Na druhé straně jsou periferiemi jižní část iberského poloostrova, kde míra přesahuje 20 % (Andalucia, Sur, Extremadura), dále Kanárské ostrovy (21 %), a v afrických enklávách byla míra ještě vyšší: Ceuta (26 %) a Melilla (27 %). V Řecku byla nejvyšší nezaměstnanost na Západě (Dytiki) s 24 %, zatímco na Krétě jen poloviční (12 %), což bylo hodně ovlivněno cestovním ruchem.

I v Německu jako centrálním státě najdeme velké rozdíly, které však mají též historický a politický kontext. Nejnižší nezaměstnanost je dlouhodobě v Horních Bavorách (Oberbayern; 1,9 % v roce 2019), kde ani v nejhorších obdobích posledního dvacetiletí nepřekročila 6 %. Také zbytek Bavorska, Falc a Franky se pohybují kolem dvouprocentní míry. Za periferii SRN lze označit Meklenbursko, Sasko-Anhaltsko a Sasko, tedy část bývalé NDR a také příhraničí s Polskem a ČR. Tam se míry nezaměstnanosti na začátku století pohybovaly až okolo 20 %, vloni však klesly na 4 % v Meklenbursku, i v sasko-anhaltských regionech jsou pod 5 %. Tím se dostaly pod úroveň západního přístavu Brém či hlavního města Berlína (oba nad 5 %). Je tedy jasné, že vhodnou státní podporou je možné ekonomicky zaostalejší regiony rozvíjet a s ohrožením nezaměstnaností bojovat.

Vzdělané metropole a chudá pohraničí

Model, kdy nalezneme velmi nízkou nezaměstnanost v hlavních městech a jejich okolí, a vysokou v pohraničních oblastech, je typický spíše pro méně rozvinuté země východní Evropy. V Maďarsku jsou v Budapešti, centrální oblasti okolo ní a v západním Zadunají míry nezaměstnanosti do 2,5 %, zatímco v severní části kolem Miškolce a Debrecína jsou více než dvojnásobné (Észak-Alföld dokonce 6,3 % v roce 2019). V rumunské metropoli Bukurešť byla míra 2,5 % a v jihovýchodní periferii 6,4 %. V Polsku byly nejnižší míry na západní hranici se SRN (Lubuskie 2,0 %) a v hlavním městě Varšavě (2,1 %), nejvyšší naopak ve východním příhraničí s Ukrajinou a Běloruskem (Lubelskie 5,5 % a Podkarpackie 5,1 %).

Směr od západu k východu se uplatňuje také na Slovensku, kde je navíc zdůrazněný polohou metropole na samém jihozápadním okraji státu a také terénem. Bratislavský kraj měl vloni míru nezaměstnanosti 2,4 %, ale východní Slovensko 9,1 %.

Podobný obrázek najdeme rovněž v některých západních zemích, např. v Portugalsku, kde však nejnižší nezaměstnanost byla v oblasti Centro (5 %), a nikoli v samotném Lisabonu (7,2 %), ale vůbec nejvyšší na vzdálených Azorských ostrovech (7,9 %). Také ve Francii jsou poznamenány nezaměstnaností především zámořské departementy, v nichž s výjimkou Martinique dosahovala míra 20 %, na Mayotte dokonce 30 %. Nejnižší míry však byly v horské oblasti Auvergne (5,5 %) a na Korsice (6,4 %), zatímco pařížská oblast měla osmiprocentní nezaměstnanost.

Z mimounijních států jsou značné rozdíly také ve Švýcarsku, kde najdeme výrazně nižší nezaměstnanost v německy hovořících kantonech (Ostschweiz a Nordwestschweiz 3,5 %) ve srovnání s italsky hovořícím kantonem Ticino (6,9 %) a frankofonním Région lémanique kolem Ženevského jezera (7,5 %). V hornatém jižním Srbsku je nezaměstnanost o třetinu vyšší než na severu kolem Bělehradu. V Turecku je velice vysoká nezaměstnanost v jihovýchodní části země obývané převážně Kurdy (31 %), více než dvojnásobná ve srovnání s Istanbulem či Ankarou. Zde mohou hrát roli též politické důvody.

Opačnými příklady, kdy hlavní město má nejvyšší nezaměstnanost ve státě, jsou Belgie a Rakousko. V Belgii můžeme vysledovat jazykové rozlišení, kdy jižní frankofonní část (např. Henegavsko má značně vyšší míry nezaměstnanosti (8,6 %) než severní Flandry (pod 3 %). Dvojjazyčný Brusel však výrazně vyčnívá s třináctiprocentní nezaměstnaností. Rakousko je pak jakýsi zrcadlový obraz Slovenska, kdy nejnižší míry nezaměstnanosti byly v hornatých západních zemích Tyrolsku (2,1 %) a Salzbursku (2,4 %), s postupem na východ se míra zvyšuje a v samotné Vídni již strmě vyčnívá, když přesahuje 9 %.

Regionální rozdíly jsou spíše zanedbatelné ve skandinávských zemích.

Česká centra a periferie

V Česku jsou rozdíly v mírách nezaměstnanosti podobné spíše východním zemím. V centrální oblasti – tedy v Praze a ve středních Čechách – byla míra nezaměstnanosti vloni jen 1,3 %, zatímco v periferní oblasti Severozápad byla 3,0 % a v Moravskoslezsku dokonce 3,7 %.

Pokud použijeme podíl nezaměstnaných osob z úřadu práce, můžeme se na situaci podívat v mnohem podrobnějším detailu, ideálně na úrovni obcí s rozšířenou působností (ORP). Tento ukazatel totiž nepracuje s volnou pracovní silou jako míra nezaměstnanosti a nečerpá z výběrového šetření pracovních sil, u něhož klesá přesnost s regionálním detailem, ale porovnává počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání s celou populací ve věku 15 až 64 let na daném území. Lze ho tak využít mnohem přesněji, i když není mezinárodně porovnatelný.

V tomto pohledu se ukáže, že i v rámci úspěšnějších centrálních krajů najdeme vnitřní periferie. Ve Středočeském kraji jsou nejnižší podíly nezaměstnaných osob u obcí v sousedství hlavního města: k 31. 12. 2019 byl podíl v Říčanech na extrémní úrovni 0,98 %, v Brandýse n/L. 1,14 % a v Černošicích 1,39 %. V samotné Praze byl 1,90 %. Dojíždění do Prahy hraje patrně velkou roli také na Benešovsku, kde byl podíl 1,45 %. Druhé centrum kraje vytvořil automobilový průmysl, který přinesl hodnoty 1,64 % pro Mladou Boleslav a 1,66 % pro Mnichovo Hradiště. Naopak za periferii Středních Čech můžeme bez uzardění označit Příbram (3,51 %), dále jsou poněkud vyšší podíly v Čáslavi, Nymburce a Poděbradech, kde přesáhly 3,4 %.

V Jihočeském kraji najdeme vyšší podíly převážně v příhraničí s Rakouskem, nepěkně vystupuje Českokrumlovsko s 3,98 %. Naopak centrálními oblastmi jsou Třeboňsko (1,58 %), Písecko (1,67 %), Českobudějovicko (1,71 %) a Trhové Sviny (1,79 %). Překvapující je Blatná (1,68 %).

V Plzeňském kraji má místní metropole podprůměrný podíl, avšak ještě nižší také nalezneme v jejím nejbližším okolí: Přeštice (1,61 %), Stod (1,62 %) a Blovice (1,81 %). Nízká je nezaměstnanost též na Klatovsku (1,73 %). Periferií je především pohraniční Sušicko (3,80 %), vyšší nezaměstnanost byla rovněž v ORP Tachov (2,81 %) a Kralovice (2,85 %). U druhé jmenované jde o tzv. vnitřní pohraničí, v tomto případě infrastrukturně zanedbaný mikroregion na hranici s kraji Karlovarským, Ústeckým a Středočeským.

V Karlovarském kraji mají nízkou nezaměstnanost Aš (1,52 %) a Cheb (2,00 %), úzce sousedící s Bavorskem, vysoké podíly jsou na Sokolovsku (3,80 %) a Kraslicku (3,45 %), které jsou postižené následky těžby uhlí v nedávné historii. Podobné příčiny má situace v Ústeckém kraji, kde pozitivně vystupují Roudnice n/L. (2,63 %), přináležející geograficky spíše Středním Čechám, lázeňské Teplice (2,65 %), ale také Bílina (2,54 %), naopak velmi vysoké podíly najdeme na Chomutovsku (5,15 %) a Mostecku (5,00 %).

Liberecký kraj měl celkově podíl pod 3 %, avšak Frýdlantsko, schované za horami, mělo 4,57 %. Naopak Česká Lípa (2,23 %), Turnov (2,24 %), Železný Brod (2,48 %) a Jablonec n/N. (2,58 %) měly podíl hluboko pod průměrem. Podobná je situace v Královéhradeckém kraji, kde najdeme dvojnásobný podíl nezaměstnaných osob na Broumovsku (5,57 %), které je od zbytku kraje odříznuto skalními stěnami. V Kostelci nad Orlicí byl podíl nezaměstnanosti naopak jen 1,11 %, v krkonošském Vrchlabí 1,41 % a v Rychnově nad Kněžnou 1,49 %, což připomíná situaci na Mladoboleslavsku vzhledem k blízké automobilce. Těsně s ní sousedí také ORP Žamberk (1,27 %) a Ústí nad Orlicí (1,28 %), které už patří do Pardubického kraje. V něm najdeme vysokou nezaměstnanost ve vzdáleném cípu – v Moravské Třebové (4,40 %).

Na poklidné Vysočině není překvapivě tak významná Jihlava jako krajská metropole (2,53 %). Průmyslovým centrem zde je Havlíčkův Brod (2,05 %) se sousedním Humpolcem (2,21 %) a Chotěboří (2,24 %), zatímco periferiemi jsou především Telč (4,38 %), sousední Třebíč (3,57 %) a Moravské Budějovice (3,19 %), ale na druhé straně také Světlá nad Sázavou (3,60 %) jako vnitřní pohraničí se Středními Čechami.

Rozlehlému Jihomoravskému kraji dominuje metropole Brno (3,36 %), která však zdaleka nemá nezaměstnanost tak nízkou jak obce v její dojezdové vzdálenosti, čímž v menším napodobuje Prahu. Jde především o Ivančice (1,63 %), Šlapanice (1,94 %), Blansko (1,71 %), Rosice (2,11 %) a Slavkov u Brna (2,15 %). Na druhé straně tu jsou periferie převážně v pohraničí: Znojmo (5,39 %), Hodonín (4,98 %), Veselí n/M. (4,49 %) a Mikulov (4,16 %), ale také poněkud odříznutý Kyjov (4,33 %).

V Olomouckém kraji jsou rozdíly dané zejména terénem tohoto protáhlého regionu od nížinné Hané po Jeseníky. Centrem je metropole Olomouc (2,48 %), avšak nižší nezaměstnanost najdeme v sousední Litovli (1,80 %) a v Prostějově (1,97 %). Vysoká nezaměstnanost je na Jesenicku (4,88 %), odříznutém horami, a na Mohelnicku (4,54 %).

Ve Zlínském kraji jsou rozdíly spíše nižší a situace naší optice centrum-periferie výjimečně nenasvědčuje; nejnižší a nejvyšší nezaměstnanost byla v sousedních Valašských Kloboukách (1,68 %) a Valašském Meziříčí (3,06 %). Samotný Zlín (2,22 %) je jen mírně pod průměrem kraje, lepší je situace v blízkých Otrokovicích (1,81 %).

O to větší rozdíly najdeme v Moravskoslezském kraji, který je nejen svou celkovou úrovní podílu nezaměstnaných osob (4,44 %) pokládán za příklad strukturně postiženého regionu. V nejvíce zatížené Orlové (7,71 %) je nezaměstnanost pětkrát vyšší než v Hlučíně, který by svou hodnotou 1,50 % zapadal spíše někam do centra Čech. Pohodověji je také v podbeskydském Frenštátu pod Radhoštěm (1,93 %), v Jablunkově (2,28 %) nebo Třinci či Opavě (shodně 2,44 %). Velmi vysokou nezaměstnaností trpí buďto mikroregiony zničené dolováním (Karviná 7,64 %; Havířov 6,81 %), nebo fyzicky vzdálené od centra a infrastrukturně zanedbané: Vítkov (6,19 %), Krnov (6,18 %) a Bruntál (5,55 %).

Co s tím?

Principy, které vytvářejí rozdíly v nezaměstnanosti, jsou vedle daných terénních (ne)výhod jasné: nadanější mladí lidé odcházejí studovat do center, kde pak často zůstávají a podílejí se na produkci s vyšší přidanou hodnotou. Na periferiích zůstávají lidé s nižším kvalifikačním a vzdělanostním kapitálem, tvoří se zde méně bohatství, a nabízí se tak méně příležitostí schopným podnikatelům, což odrazuje od chuti investovat. Touto tržní dynamikou se vazba stále posiluje.

Rozdělení mezi centrum a periferii se prostřednictvím nabídky a poptávky po pracovní síle přenáší do odlišností v cenách, včetně ceny práce, tedy v mzdových hladinách, často i u stejného zaměstnavatele. Na tuto skutečnost reagoval Nejvyšší soud, když v kauze České pošty stanovil, že za stejnou práci musí vyplácet v různých krajích ČR stejné mzdy, a vyvolal tím v srpnu značně bouřlivou diskuzi.

Rozlišení na periferie a centrum by však nemělo být chápané jako neměnné prokletí, což dosvědčuje situace v nejvyspělejších evropských státech, které dokážou sociální situaci vyrovnávat podpůrnými programy. Navíc periferie mají často krásnou přírodu, čistý vzduch, historické pamětihodnosti a lákají na odpočinek a turistiku. S pokračující digitalizací práce bude stále jednodušší přesun i kvalifikačně nejnáročnějších pracovních míst z center – většinou přelidněných, hlučných a páchnoucích výfukovými plyny – do těchto příjemnějších míst.

Periferní české regiony však samy mají většinou nedostatečné příjmy na infrastrukturní rozvoj i propagaci cestovního ruchu a jejich nelehkou situaci nyní ještě významně ztížila koronavirová pandemie. Rozvoj zanedbaných mikroregionů musí být tedy řešen z úrovně státního rozpočtu. Řešení na celoevropské úrovni je pak, nepochybně, úkolem pro rozpočet EU.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

Více se dočtete zde: Zaměstnanost, nezaměstnanost