Neumíme žít s těmi, kdo se od nás liší

Nerovnost v přístupu k péči o duševní zdraví záleží především na tom, kde lidé žijí. Podle Atlasu mentálního zdraví, který vydala letos v létě Světová zdravotnická organizace (WHO), má celosvětově jeden psychiatr či psycholog na starosti průměrně 20 tis. potenciálních klientů. V nízko- a středně příjmových regionech je tento poměr ale 1:100 000, zatímco ve vyspělých regionech připadá na jednoho psychologa či psychiatra pouze 2 tis. potenciálních pacientů. Pouze dvě z pěti zemí uvedly, že mají alespoň dva funkční programy zaměřené na prevenci v oblasti duševního zdraví. Naprostá většina z nich se realizuje v Evropě a severní Americe. Z poloviny se jedná o programy zaměřené na všechny věkové skupiny, desetina cílí na děti, 9 % se věnuje dospívajícím, 12 % směřuje na dospělé a pouhá 2 % programů se zaměřuje na seniory.

Výdaje na duševní zdraví zůstávají nízké

Výdaje na péči o duševně nemocné se značně liší a pohybují se v rozmezí průměrných dvou amerických dolarů na obyvatele ve skupině nízkopříjmových regionů až po průměrných 50 dolarů ve vysokopříjmových regionech. Většina těchto výdajů směřuje především na financování psychiatrických klinik, které ale poskytují péči jen velmi omezenému okruhu klientů. V zemích severní Ameriky a v Evropě se situace od zbytku světa liší nejenom ve výši výdajů, ale i v jejich struktuře, kdy větší část směřuje i na denní stacionáře a chráněné bydlení.
Přitom ale není nikterak výjimečné, že když má někde vzniknout zařízení pro psychicky nemocné pacienty, lidé z okolí proti tomu protestují. Stigma duševní nemoci stále představuje téměř ve všech společenstvích v léčbě psychicky nemocných velký problém nejen v méně rozvinutých zemích, ale i v těch vyspělých. Nastartovat kampaň, která by si kladla za cíl tento stav změnit, je jedním ze závěrů, k nimž přispělo i poslední šetření WHO na toto téma.

Psychická choroba znamená konec přátelství

I když ale stigmatizace duševně nemocných trápí i další země, v České republice je problém ze strany společnosti, alespoň v porovnání s Velkou Británií, větší. Prokázaly to výsledky srovnávací studie Národního ústavu duševního zdraví, která se uskutečnila na konci roku 2013.
Ve Velké Británii by kvůli propuknutí duševního onemocnění svého kamaráda rozhodně opustila 2 % dotázaných. V České republice by takové onemocnění bylo důvodem ke konci přátelství pro 12 % respondentů. Naopak v přátelství by i přes tuto skutečnost rozhodně pokračovalo 56 % Britů. V Česku by rozhodně přátelství zachovalo jen 8 % lidí.
Zatímco 56 % dotázaných Britů by buď vůbec, nebo skoro vůbec nevadilo žít s někým, kdo má psychické onemocnění, u nás by to bylo jen necelých 15 %. Pracovat s někým s psychickým onemocněním by nevadilo 68 % Britů, ovšem jen necelé pětině Čechů. Bydlet v sousedství duševně nemocného nevadí 72 % Britů a čtvrtině Čechů.
Více ZDE a ZDE.