Návraty do staré vlasti

Po druhé světové válce zamířilo do Československa velké množství krajanů z celého světa.

Do Československa se v prvních třech letech po druhé světové válce oficiálně vrátilo přes sto tisíc krajanů ze zahraničí. Nejčastěji pocházeli z Volyně (nyní Ukrajina, pozn. red.) a Rumunska, ale přicházeli také z Jižní Ameriky, Asie, a dokonce z Afriky a Pacifiku. Ve stejném období se od nás vystěhovalo více než 6 tisíc osob, většinou do Spojených států a Kanady.

Reemigranti převažovali

Statistické údaje o poválečné reemigraci do Československa nalezneme v článku „Zahraniční stěhování v roce 1947“, zveřejněném v roce 1948 v časopise Statistický zpravodaj. Autor, podepsaný iniciálami J. Š., hned v úvodu poskytnul základní údaje o migraci za rok 1947. V tomto období se z Československa vystěhovalo do zahraničí 2 155 osob, což bylo méně než 40 % průměru let 1932 až 1936. Přistěhovalectví naproti tomu nebývale stouplo na 52 142 osob, přičemž se jednalo výlučně o reemigranty. Bilance zahraničního stěhování byla podle něj zajímavá tím, že od roku 1945 si udržovala stále vysokou aktivitu na rozdíl od předválečného období, kdy se do republiky přistěhovávalo výrazně méně lidí. V roce 1947 činil migrační přebytek téměř 50 tisíc osob.

Zaplnit místa po chybějících Němcích

„Reemigrace, návrat krajanů v cizině trvale usedlých a vracejících se na vládní výzvu, má za motiv důvody politické a hospodářské, totiž získati spolehlivé občany a dobré pracovníky, kteří by pomohli nahraditi odsunuté Němce,“ vysvětloval autor článku. Reemigrace začala ihned po skončení války. Do konce roku 1946 se organizovaně vrátilo do Československa 54 306 osob a podobně tomu bylo i v roce 1947, kdy dorazilo 52 142 osob. Celkový počet byl podle statistiků ve skutečnosti o něco vyšší, protože část lidí přijížděla neorganizovaně a neobjevovala se v žádné evidenci, což se dělo především v prvním poválečném roce. Mnozí navrátilci přijeli ze Sovětského svazu s československými armádními jednotkami a v tuzemsku pak zůstali. Další krajané z ciziny byli dříve zavlečeni na práci do Německa a po skončené válce se již nevrátili do svého bydliště, ale zamířili ihned do Československa.

Z Volyně a Rumunska na základě smlouvy

Rok 1947 byl z pohledu migrace významný dvěma zásadními událostmi. Jednak příchodem volyňských Čechů, který umožnila smlouva se Sovětským svazem podepsaná 10. července 1946. Možnost opustit SSSR využilo 33 050 osob, tj. 63,4 % ze všech reemigrantů. Dále to byl návrat krajanů z Rumunska v počtu 13 597 osob. Ti tvořili 26,1 % navrátilců.

Dle profesního složení byli volyňští Češi z 80 % samostatní rolníci, z 18 % námezdně pracující a ze 2 % živnostníci. Pocházeli z oblastí Dubno, Rivno, Luck, Šepetovka, Zdolbuniv, Žitomyr, Malín, Verba, Senkevyčivka a Ozerany. Do Československa dorazili v 91 vlakových transportech vypravovaných od února do června 1947. Nový domov nalezli převážně na Žatecku, Podbořansku, Chomutovsku, Mikulovsku a ve Slezsku, ale i jinde.

Druhá smlouva o přestěhování Čechů a Slováků byla sjednána s Rumunskem. Zdejší krajané se k emigraci hlásili ve velkém množství, protože v této balkánské zemi panovala po válce kritická situace v zásobování. Přesídlence z Rumunska tvořili převážně skláři, horníci, cihláři, zedníci a zemědělští dělníci, tedy povolání, kterých byl v tuzemsku nedostatek. Měli se tak stát cenným přínosem pro hospodářskou obnovu země. Celkem k nám v 18 transportech dorazilo 4 414 rodin složených ze 13 575 osob. Další občané z Rumunska pak přišli neorganizovaně na vlastní pěst.

Přicházeli z celého světa

V roce 1947 dorazilo do Československa také mnoho krajanů z Rakouska (1 018), Francie (659) a Německa (1 131). Poněkud větší byla skupina původem z Jugoslávie (1 526), která tvořila 2,9 % reemigrantů. Protože neexistovala mezistátní smlouva řešící převod majetku, mnozí etničtí Češi a Slováci se nakonec rozhodli zůstat v původní domovině.

Výzvy k návratu vyslyšeli dokonce i potomci pobělohorských exulantů z Polska (116). Krajané se vraceli rovněž ze zámoří. Převládali mezi nimi Češi z Argentiny (482), jejichž příchod uspíšila několikaletá neúroda bavlníku, nechyběli ovšem ani reemigranti z Číny (16), Tahiti (8), Indie (8), Iránu (7) a různých koutů Afriky (28). Další Češi a Slováci přijeli z Bulharska (132), Maďarska (33), Velké Británie (6), Belgie (14), Kanady (57), USA (78), Brazílie (23) a jiných oblastí světa. V roce 1947 bylo také vypátráno a rodičům navráceno 156 dětí unesených nacisty. Z nich 79 přišlo z amerického okupačního pásma Německa, 50 z pásma sovětského, 23 z Rakouska a 4 z Polska.

Ze Sovětského svazu a dalších východoevropských zemí se celkem vrátilo 93,2 % všech reemigrantů, ze západní Evropy 5,4 %, z Ameriky 1,2 % a z ostatních zámořských států 0,2 %. Jednalo se o osoby, které přicestovaly prostřednictvím oficiální přesídlovací akce ministerstva sociální péče. Do statistiky nebyli zahrnuti příchozí z Maďarska, kteří reemigrovali na základě československo-maďarské dohody o výměně obyvatelstva. Ta byla založena na reciprocitě, a neměla proto vliv na zvýšení populace státu.

Ven z republiky jen několik tisíc

Až do konce února 1947 bylo opuštění Československa možné s běžným pasem. Povolení k vystěhování bylo vydáno od roku 1945 celkem 3 971 osobám. Zvláštní vystěhovalecké pasy byly zavedeny v březnu 1947, a od té doby jsou dostupné podrobné údaje o odchozích.

Od března do konce roku 1947 byly pasy vydány 2 155 osobám, z toho 1 641 majitelům pasů (76,1 %) a 514 ostatním členům rodiny (23,9 %). Konkrétně se jednalo o 882 mužů (40,9 %) a 1 273 žen (59,1 %). Českou národnost uvedlo 981 osob, slovenskou 793, ruskou 31, židovskou 98, jinou 100 a 152 osob neudalo žádnou. Na evropské státy připadalo 267 emigrantů (12,4 %), na severní Ameriku 1 125 (52,2 %), střední Ameriku 9 (0,4 %), jižní Ameriku 532 (24,7 %) a na ostatní zámořské státy 222 osob (10,3 %).

Podíly migrantů v roce 2021 podle zemí původu (%)

V současné době přesná statistika Čechů vracejících se po dlouhodobém pobytu za hranicemi do vlasti neexistuje. Pro zajímavost tedy nabízíme graf zobrazující, jaký podíl imigrantů do evropských zemí tvoří přistěhovalci z EU oproti příchozím z jiných států.

Článek vyšel v březnovém vydání časopisu Statistika&My.