Národnostně smíšená manželství nebyla populární

Národnostní předsudky bránily přeměně 1. republiky v „tavicí kotlík národů“.

Národnostní míšení prostřednictvím manželství ne­bylo v předválečném Československu rozšířené tak, jak by se dalo vzhledem k mnohonárodnostnímu charakteru republiky očekávat. Smíšené sňatky se nejvíce vyskytovaly u Poláků a Maďarů, naproti tomu Češi a Němci hledali budoucí manžele a manželky především ve vlastní jazykové komunitě. Národnostní faktor byl při volbě partnera dokonce důležitější než náboženský.

Vnitřní a vnější faktory

Na téma sňatečnosti mezi příslušníky různých etnik ve druhém desetiletí 20. století se ve svém článku Národnostní míšení v Československé republice, zveřejněném v časopise Statistický obzor v roce 1934, zaměřil významný demograf a statistik ze Státního úřadu statistického (SÚS) František Fajfr.

Sňatkový výběr podle něho ovlivňovaly jak faktory vnitřní, biologicko-psychologické, jako jsou například vzájemné sympatie snoubenců, tak vnější, sociální, kam řadil mimo jiné nedostatek nevěst u osob žijících v emigraci. V úvodu článku se věnoval otázce mezi­rasového míšení podle tehdy vědci uznávaných ra­sových teorií. Ty podle něj nesloužily jen k ideovému odůvodnění rasových nerovností uvnitř jednoho národa, jako se tomu dělo v jeho době například v nacistickém Německu, ale i mezi národnostmi. Podporovaly totiž národní výlučnost a nechuť k ná­rodnostně smíšeným sňatkům, což do určité míry pozoroval i v Československu. „V našich poměrech se projevuje jako faktor sňatkového výběru zvlášť silný národnost. I odpor proti manželstvím národnostně smíšeným je lidový a dosti silný. Má povahu spíše defenzivní, vyvěraje z obav před odnárodňováním. Ovšem i tento národnostní faktor je v praxi křížen a často inhibován zřeteli jinými, zvláště kulturními a majetkovými,“ vysvětloval Fajfr.

Zdrojem dat pro Fajfrovu analýzu byla statistika o pohybu obyvatelstva, zveřejněná v 77. svazku edice Československá statistika. V ní se zaměřil především na údaje za rok 1927. Během něho bylo v Českoslo­vensku uzavřeno celkem 130 237 manželství, z toho 124 724 mezi páry stejné národnosti. V procentuál­ním vyjádření tvořil jejich podíl 95,77 %.

Podíl smíšených manželství dosahoval v roce 1927 v celém Československu 4,23 %, v samotných Čechách 3,40 %, na Moravě a ve Slezsku 4,37 %, na Slovensku 5,84 % a na Podkarpatské Rusi 4,97 %. Nejmenší zájem o partnery z jiné jazykové skupiny tedy vykazovali obyvatelé Čech.

Předsudky jako ve Spojených státech

Poté Fajfr blíže prozkoumal kritéria výběru partnerů u jednotlivých národností. Jak bylo v té době politicky prosazováno, Češi a Slováci v této statistice patřili do společné československé skupiny. V roce 1927 tvo­řily sňatky osob se stejnou národností v případě Če­choslováků 91,46 %, Rusínů 93,59 %, Poláků 75,40 %, Němců 92,59 %, Maďarů 90,62 % a Židů 96,04 %.

Z výsledků vyplynulo, že národnostní míšení sňat­kem nebylo v Československu zdaleka rozšířené. Ex­trémní neochota k nim panovala mezi Židy, Rumuny na Podkarpatské Rusi a Romy. Nechuť k výběru part­nera z jiné etnické skupiny u nás dosahovala podle Fajfra míry, která se vyskytovala v jeho současnosti v silně rasově segregovaných Spojených státech ame­rických mezi bělochy a černochy. Typická hodnota pro rasově nesmíšená manželství zde činila 90 %, při­čemž například v Bostonu vykazovala mezi bělochy 92,4 % a černochy 93,7 %.

Náboženství hrálo menší roli

Podíl nově uzavřených manželství partnerů jiného náboženství v roce 1927 tvořil 12,29 %. Nábožensky jednotných tedy bylo 87,71 % svazků. V případě věří­cích hlásících se k římsko-katolické církvi dosahoval podíl párů shodné víry 73,77 %, u řecko-katolické 84,23 %, českobratrské 80,60 %, československé hu­sitské 79,40 %, u osob bez vyznání 49,87 % a u izrael­ské víry 90,50 %. Důraz na uzavírání manželství mezi věřícími stejného vyznání nebyl u ženichů a nevěst tak velký jako v případě národnosti. Pozoruhodný byl nicméně vysoký podíl nesmíšených sňatků u osob ru­sínské národnosti (93 %) a současně se hlásících k řec­kokatolické církvi (83 %), která u obyvatel Podkarpat­ské Rusi převládala. To svědčilo o určité izolovanosti zdejšího slovanského obyvatelstva. Pravděpodobným důvodem byly podle Fajfra kulturní a majetkové fak­tory. Zaujalo ho rovněž, že procento nesmíšených sňatků u vyznavačů izraelské víry bylo nižší než podíl židovské národnosti u obou novomanželů.

Situace v národnostních menšinách

Zajímavé výsledky přinesl pohled na sňatkovou stra­tegii polské menšiny. Smíšená manželství v ní byla relativně častá. V úhrnu za roky 1925, 1927 a 1930 činila u ženichů 10,4 %, u nevěst 21,4 %. V případě Poláků bylo československo-polských manželství 82,7 % a německo-polských 16,4 %, u Polek tento podíl dosahoval 81,6 % a 17,4 %. „Polská národnost tvoří nečetnou menšinu, ale kromě toho ještě kulturně i majetkově, a popřípadě i jazykově nevelké rozdíly od národnosti československé nebo německé ji neisolují, a tedy nechrání před smíšenými manželstvími. V ostatních zemích republiky přistupuje k tomu ještě, zdá se, nedostatek nevěst polské národnosti,“ shrnul Fajfr. Z úhrnu polských ženichů v uvedených třech letech totiž uzavřelo manželství mimo zemi moravskoslezskou 17,04 % (683), z úhrnu polských nevěst 10,62 % (450), tedy jen 120 manželství bylo ryze polských.

Specifikem Slovenska byly podle Fajfra maďarské nevěsty. Z úhrnného počtu 5 035 smíšených man­želství za tři zmiňované roky 1925, 1927 a 1930 byla maďarská nevěsta evidována v 1 819 a českosloven­ská v 1 926 případech. Při srovnání s podílem obou národností žijících na Slovensku (podle sčítání lidu z roku 1930 to bylo 4,8 % versus 66,9 %) došel autor analýzy k závěru, že k národnostnímu míšení man­želství mezi československým a maďarským oby­vatelstvem docházelo z obou stran poměrně často. S druhou národností uzavřelo manželství ve zmiňo­vaných letech z úhrnného počtu smíšených manžel­ství 61,5 % československých a 76,7 % maďarských ženichů a 48,5 % československých a 80,4 % maďar­ských nevěst. „Kulturní a majetkový faktor tu kříží národnostní zřetel, zvláště u srovnání s obyvatelstvem karpatoruským, třebas československé národnosti příbuznějším,“ shrnul sňatkovou situaci na Sloven­sku budoucí poválečný předseda SÚS.

Na Podkarpatské Rusi žila etnika s výjimkou čes­koslovenského velmi izolovaně. Češi i Slováci, často státní zaměstnanci, tu měli nedostatek vhodných protějšků své národnosti, a obraceli se proto k ru­sínským a maďarským nevěstám. Podíl národnostně nesmíšených sňatků dosahoval v roce 1927 v případě československé národnosti 72,38 %, rusínské 92,95 %, maďarské 89,64 % a židovské 99,07 %.

Každý desátý novomanžel v současnosti pochází z ciziny

Na rozdíl od minulosti dnes statistiky sledují pouze údaje o počtech sňatků s cizinci. V současnosti zhruba jedna desetina manželství bývá v Česku uzavírána snoubenci, z nichž alespoň jeden má jiné než české státní občanství. Po historicky zaznamenaném nej­vyšším podílu v roce 2021, který činil 12,1 % (celkem 5 653 sňatků), došlo v roce 2022 k jeho dalšímu mír­nému navýšení o 0,2 p. b. na 12,3 % (celkem 6 723 sňatků). V roce 2022 bylo mezi ženichy 7,5 % cizinců (celkem 4 116) a mezi nevěstami 6,8 % cizinek (cel­kem 3 754). Žena s českým státním občanstvím se nejčastěji sezdala s ženichem-cizincem s občanstvím Slovenska (1 031), Německa (254) a Velké Británie (176). V předchozích dvou letech byl místo občana z Velké Británie třetím nejčetnějším občan Ukrajiny. Pokud před oltářem stál ženich s českým a nevěsta s cizím státním občanstvím, šlo nejčastěji o ženu s občanstvím Slovenska (1 058 sňatků), dále Ukra­jiny (521) a Ruska (254), přičemž toto pořadí platilo v celé poslední dekádě.

Od roku 2013 také narůstal počet sňatků mezi cizinci navzájem. Zatímco před deseti lety bylo ta­kových sňatků v Česku uzavřeno 243, v roce 2022 to už bylo 1 147. V procentuálním vyjádření vycházel podíl sňatků, kdy oba partneři byli cizinci, v roce 2013 na 0,5 % a v roce 2022 na 2 % ze všech sňatků uzavřených v České republice.

Více údajů o sňatcích v Česku naleznete v demografické statistice na webu ČSÚ zde.

Pozn: úvodní foto: bejvavalo.cz