Na obě strany

Česko je díky své geografické poloze, omezené velikosti domácího trhu i silné průmyslové základně předurčeno k intenzivní spolupráci s okolními ekonomikami. Ote­vřenost tuzemského hospodářství se projevuje i v obou hlavních složkách zahraničního obchodu. V roce 2019 se na celkové produkci v ekonomice hodnota vývozu zboží podílela 27,8 %, u dovozu pak 25,9 %. Byť se dlouhodobý růst obou těchto ukazatelů v posledním pětiletí zastavil, patřilo Česko stále do první desítky států EU s nejvyšší zbožovou vývozní i dovozní ná­ročností. Mezi zeměmi s nejvyšší náročností byly na předních místech Slovensko, Maďarsko a Slovinsko, a to jak u vývozů, tak u dovozů. Jelikož páteří zbožo­vých obchodů ČR je zpracovatelský průmysl (v roce 2019 vytvářel 95,6 % vývozu a 92,2 % dovozu), další část rozboru zacílíme právě na něj.

Zpravidla přebytková bilance

Z Česka se v roce 2019 vyvezly zbožové produkty zpracovatelského průmyslu v nominální hodnotě 3 531 mld. korun, dovoz pak činil 3 271 mld. Do­sud nejvyššího přebytku (281 mld.) bylo dosaženo v roce 2014, kdy došlo k silnému oživení zahraniční poptávky po předchozí recesi. Kladné saldo zahra­ničního obchodu je pro tuzemský zpracovatelský průmysl typické. I v pohledu po jednotlivých měsí­cích bylo za celou poslední dekádu docíleno deficitu pouze třikrát. Významný byl přitom jen hlubší deficit z dubna 2020 (–19,3 mld. Kč) odrážející výjimečnou situaci, kdy vlivem protipandemických opatření i sil­ného krátkodobého poklesu zahraniční poptávky došlo k faktickému zastavení produkce některých průmyslových podniků. Vývoz motorových vozidel tak meziročně propadl o 80 %, dovoz o 70 %. To při­spělo k tomu, že přebytek obchodu v celém zpraco­vatelském průmyslu za tři čtvrtletí 2020 meziročně klesl téměř o třetinu (na 154 mld. Kč).

Zatímco vývoz i dovoz produktů zpracovatelského průmyslu vykazovaly po většinu poslední dekády zřetelný růstový trend, hodnota ostatního zboží, které představují převážně zemědělské a surovinové položky, oscilovala, zejména v důsledku její citlivosti na cenový vývoj.

Vývozu dominují investiční artikly, dovozu meziprodukty

Dominantní část vývozu zpracovatelského průmy­slu ČR dlouhodobě tvoří motorová vozidla (včetně dílů a příslušenství). V roce 2019 se podílela 28,9 %. S odstupem následovaly další převážně investičně zaměřené produkty – stroje a zařízení a též počítače, elektronické a optické přístroje (každá z obou skupin se podílela téměř z osminy). Významnou váhu měla i elektrická zařízení (8,8 %) a kovodělné produkty (6,5 %). V dovozech byla váha produktů rozložena rovnoměrněji. Za motorovými vozidly (17,1 %) fi­gurovaly počítače, elektronické a optické přístroje (12,6 %) a stroje a zařízení (10,7 %). Zvýšenou roli měly i chemické látky a přípravky (8,6 %), které spolu s dalšími artikly majícími převážně charakter mezi­produktů (koks a rafinované ropné produkty, pry­žové a plastové výrobky, základní kovy, kovodělné výrobky či elektrická zařízení) tvořily téměř 40 % dovozu zpracovatelského průmyslu.

Přebytek obchodu ČR s produkty zpracovatel­ského průmyslu se státy EU v poslední dekádě po­siloval, schodek s ostatními zeměmi se prohluboval. V roce 2019 činilo saldo s EU +601 mld. Kč, s mimounijními státy –322 mld. Kč. V obchodu s EU dominovala motorová vozidla – jak na straně vý­vozu (29,3 %), tak i na dovozu (20,0 %). To platilo pro většinu významných unijních partnerů vyjma Nizozemska, u nějž ve vývozu tvořily nejsilnější položku počítače, elektronické a optické přístroje a v dovozu produkty chemického průmyslu. Ve skladbě dovozů se lehce vymykalo např. Rakousko, u něhož mírně převažovaly základní kovy, a Itálie se stroji a zařízeními. I ve vztahu se státy mimo EU, na které však připadala jen pětina vývozů a necelá třetina dovozů ČR ve zpracovatelském průmyslu, hrála důležitou roli motorová vozidla. Například v rámci vývozu do Ruska tvořily automobily 30 %, u Velké Británie 37 %. Mimounijnímu dovozu vý­razně dominovaly počítače, elektronické a optické přístroje (29 %), z nichž bezmála dvě třetiny připa­daly na obchod s Čínou.

Tři pětiny produktů s kladnou bilancí

Přestože kladné saldo obchodu s motorovými vozidly, v roce 2019 ve výši 461 mld. Kč, tvořené zejména pře­bytky s Německem, Francií a Velkou Británií, bylo pro tuzemský průmysl klíčové, příznivé bilance dosáhly i plné tři pětiny hlavních produktů zpracovatelského průmyslu. Naopak hlubší deficity byly spojeny hlavně s obchodem se základními kovy (–123 mld. Kč) a pro­dukty chemického průmyslu (–111 mld. Kč). V obou těchto kategoriích se deficity v poslední dekádě vcelku plynule navyšovaly.

Za posledních patnáct let došlo v celkové bilanci obchodu k největším změnám u motorových vozidel. Přebytek obchodu zde postupně narůstal, v roce 2019 byl oproti polovině minulé dekády více než trojná­sobný. Z ostatních hlavních produktů se ale bilance citelněji zlepšila již jen u počítačů, elektronických a optických přístrojů, jejichž schodek se zredukoval o dvě pětiny. Naopak přebytek obchodu se stroji a za­řízeními se mírnil. Zatímco prohlubování obchod­ního deficitu u potravin, oděvů či farmaceutických produktů probíhalo plynule a dlouhodobě, u tabá­kových výrobků, usní a obuvi k němu došlo vlivem sílících importů v posledním pětiletí.

Téměř dvě třetiny na export

Na zahraniční obchod je možné nahlížet i komplex­něji. Jeho údaje lze provázat s tuzemskou produkcí či s konečným užitím produktů (na spotřebu, inves­tice či tvorbu zásob). K tomuto účelu slouží soustava input-­output tabulek tvořící určitou nadstavbu ná­rodního účetnictví. Sestavení těchto tabulek je velmi náročné na datové zdroje i metodické postupy, proto se běžně publikuje v pětiletých intervalech. Z dosud nejaktuálnějších údajů z roku 2015 vyplývá, že 64 % tuzemské produkce zpracovatelského průmyslu puto­valo na export. To nepřímo potvrzují i novější údaje podnikových statistik. Dle nich patřil k nejvýrazněj­ším proexportním odvětvím farmaceutický průmysl, v němž podíl tržeb z přímého vývozu tvořil přes 80 % všech tržeb z průmyslové činnosti. Více než 70% podíl měly tržby z přímého vývozu také v automobilovém, strojírenském, elektrotechnickém průmyslu či ve vý­robě počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení. Nadprůměrnou vývozní orientací se ale vyznačují i některé malé obory, např. textilní, oděvní či kožedělný průmysl, v nichž z hlediska výkonových ukazatelů rozhodně nepřevažují podniky pod zahra­niční kontrolou. Naopak na domácí trh je tradičně zaměřena produkce potravinářství, výroby nápojů, tiskárenství či výroby stavebních hmot.

Závislost na dovozu

Zpracovatelský průmysl v ČR se vyznačuje i vyso­kou dovozní náročností. Plných 60 % hodnoty jeho dovozů bylo v roce 2015 užito pro mezispotřebu, tedy jako vstupy do další výroby (z více než tří čtvr­tin v rámci samotného zpracovatelského průmyslu, zbytek v ostatních odvětvích). Z hlavních produktů vykazuje nejvyšší dovozní náročnost kategorie koks a rafinované ropné produkty, a to jak z pohledu me­zispotřeby, tak i produkce. Silnou závislost na přímých dovozech mají rovněž motorová vozidla (včetně dílů a příslušenství), neboť více než 50 % vstupů užitých při jejich produkci muselo být dovezeno (například komponenty pro výrobu motorů či elektrických ob­vodů nebo IT produkty užité na lince či ve vývoji a designu). Skutečná dovozní náročnost produkce je však nepochybně ještě vyšší, neboť i část mezivstupů pocházejících od dodavatelů z tuzemska zahrnuje pro­dukty, k jejichž výrobě bylo třeba užít importované vstupy (např. ropu na výrobu pneumatik či textilie a kůže pro potahování sedaček či čalounění). Odhad tohoto nepřímého vlivu na dovozní náročnosti již ale vyžaduje sofistikované metody aplikované na detailní údaje celého dodavatelsko­-odběratelského řetězce.

Z pohledu spotřeby

Na přímou dovozní náročnost lze nazírat také op­tikou spotřeby. Podíl výdajů na produkty pocháze­jící z dovozu (resp. nakoupené od nerezidentských jednotek) na všech výdajích na konečnou spotřebu domácností přesahoval u tabákových výrobků, usní a obuvi 95 %. Vysoký byl též u elektrických zařízení a motorových vozidel. Více než 75% podíl měly do­vozy také např. u oděvů, textilií, chemických látek a přípravků či kovodělných výrobků. Naopak u ná­bytku, dřeva a dřevěných produktů, tiskárenství (např. noviny) či nápojů výrazně převažovaly výdaje za produkci z tuzemska. V kategorii potravinářských produktů připadala na tuzemské produkty, které zahrnují i hodnotu zemědělských produktů ze se­bezásobení, polovina spotřeby domácností. I zde je třeba počítat, že jde jen o přímý vliv, celková dovozní náročnost spotřeby je u každého produktu navýšena o importované mezivstupy, které byly k jeho tuzem­ské výrobě zapotřebí (například energetické suroviny, základní kovy, chemické produkty).

Zpracovatelský průmysl v Česku je tedy charak­teristický nejen svou vývozní otevřeností, ale rovněž dovozní náročností. Obojí souvisí i s vysokou rolí za­hraničního kapitálu v tomto odvětví. Silná vývozní otevřenost znamená jak intenzivnější zapojení do globálních výrobních řetězců a snazší přístup k nej­modernějším technologiím umožňujícím posilo­vání konkurenceschopnosti, tak i hrozbu v podobě vyšší citlivosti na vnější ekonomické šoky. Vysoká závislost průmyslu na mezivstupech pocházejících z dovozu snižuje podíl přidané hodnoty, kterou tu­zemské podniky vkládají do své produkce i do ná­sledného vývozu. Zatímco podíl celkového exportu zboží a služeb na HDP činil v roce 2016 v ČR 79 %, podíl přidané hodnoty obsažené ve vývozu byl ve stejný rok dle nejaktuálnějších expertních odhadů OECD o 17 procentních bodů nižší.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

Více se dočtete zde: Průmysl, energetika