Migranti míří do Německa

Eurostat představil statistiky, které poskytují informace o fungování dublinského systému, jenž stanovuje, která země EU je příslušná k posouzení žádosti o azyl.

V roce 2023 zaslaly země EU 186 910 odchozích žádostí o určení příslušnosti k posouzení žádosti o azyl a účinně provedly 16 869 odchozích přenosů do jiných zemí EU. Ve stejném období bylo zaznamenáno 163 415 příchozích žádostí a 14 414 příchozích předání z jiných zemí EU.

Nejvíce odchozích žádostí s využitím dublinského postupu zaslalo Německo (74 620) a Francie (48 724), což představuje 40 % resp. 26 % celkového počtu odchozích žádostí zaznamenaných v roce 2023. Následovaly Belgie (14 079), Rakousko (13 558) a Nizozemsko (9 955). Těchto 5 zemí EU odeslalo 86 % všech odchozích žádostí o určení příslušnosti k posouzení žádosti o azyl v loňském roce.

Největší počet odchozích převodů vykázaly rovněž Německo (5 049) a Francie (2 739), následované Nizozemskem (1 807), Kyprem (1 539), Belgií (1 241) a Rakouskem (1 240). Při podrobnějším pohledu na údaje je zřejmé, že některé země sice evidují vysoký počet odchozích převodů, ale jejich míra převodů (vypočtená jako poměr skutečných odchozích převodů k počtu odchozích žádostí) není tak vysoká, protože počet jejich odchozích žádostí je mnohem vyšší. Například v šesti již zmíněných zemích EU byla nejvyšší míra převodů zaznamenána na Kypru, a to 74 % (1 539 odchozích převodů k 2 067 odchozím žádostem), zatímco Německo a Francie zaznamenaly mnohem nižší míru, a to 7 %, resp. 6 %.

Nejvíce příchozích žádostí v roce 2023 obdržela Itálie (42 468), následovaná Bulharskem (18 145), Rakouskem (17 476) a Německem (15 567). Tyto čtyři země EU obdržely v loňském roce 57 % všech příchozích žádostí.

Zdaleka největší počet příchozích předání vykázalo Německo (4 269, tj. 30 % z celkového počtu) a Rakousko (2 166; 15 %), zatímco Francie (1 682; 12 %) a Nizozemsko (1 034; 7 %) rovněž zaznamenaly více než 1 000 příchozích předání.

Více se dočtete zde.

V roce 2022 bylo v Česku evidováno celkem 1 694 žádostí o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Další údaje z oblasti statistik mezinárodní ochrany nejdete zde.

Co je to Dublinský systém

Dublinský systém je označením pro mechanismus, kterým je v rámci členských států Evropské unie, a dále Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska určován jediný stát, který projedná žádost cizince o mezinárodní ochranu a ve věci rozhodne, ať je žádost o mezinárodní ochranu podána kdekoliv na území těchto států. Cílem dublinského systému je eliminovat jev zvaný „asylum shopping“, kdy řízení o žádosti cizince je vedeno současně nebo postupně několika členskými státy, do kterých se cizinec účelově přemísťuje, a současně předejít situaci označované jako „refugee in orbit“, kdy se naopak žádný stát nepokládá za příslušný k meritornímu posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, neboť aplikuje princip třetí bezpečné země na členské státy Evropské unie, ve kterých žadatel o mezinárodní ochranu pobýval před příchodem do státu, který nyní žádost hodnotí. Pro žadatele o mezinárodní ochranu Dublinský systém obecně znamená, že má právo na meritorní posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu pouze v jednom členském státě Evropské unie (tzv. „one-chance-only princip“).

Zdroj: MV ČR