Kultura na krizi doplatila

Kultura představuje složitou oblast činností jak z pohledu uměleckého, tak i technického a ekonomického. To se odráží ve značně diferencovaných výsledcích kulturních oborů i poskytovatelů služeb. Ukazuje se, že bez veřejné finanční podpory se neobejdou dokonce ani kulturní aktivity, které jsou orientované na publikum a návštěvnost. Výdaje spotřebitelů za kulturu totiž nefigurují na nejvyšších příčkách z pohledu stupně jejich nezbytnosti.

Finanční zdroje poklesly

V porovnání s rokem 2010 klesly v roce 2011 celkové zdroje, tj. veškeré příjmy institucí s převážně kulturními aktivitami, včetně investičních dotací, přírůstku stavu úvěrů a půjček, darů apod., téměř o 12 % (viz tabulka).
Nejvíce se snížily zdroje, které plynou z podnikové sféry (–13 %) a z domácností (–10 %), naopak nejméně klesly z veřejných rozpočtů (–4,3 %). Mírně vzrostly provozní výdaje (+1,8 %), a naopak se výrazně snížily investiční výdaje (–24 %). Podíl veřejných výdajů na kulturu se na celkových konsolidovaných výdajích veřejných rozpočtů snížil z 2,26 % (v roce 2010) na 2,17 %, přičemž nejvíce prostředků bylo věnováno z obecních a městských rozpočtů (18,2 mld. Kč, z toho více než 27 % na investice), dále z rozpočtů na regionální úrovni 8,3 mld. Kč (z toho 8,4 % na investice) a ze státního rozpočtu včetně Státního fondu kultury ČR a Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie 8,2 mld. Kč (z toho 23 % na investice).
Co se týče rozdělení veřejných prostředků do jednotlivých oblastí kultury, více než 27 % jich bylo použito v kulturním dědictví, 18,5 % v uměleckém vzdělávání, přes 14 % v interpretačním umění a nad 11 % v oblasti státní správy kultury. Naopak finanční zdroje, které pocházely z domácností a z podnikové sféry směřovaly zejména do tržně orientovaných oblastí médií (kino, rozhlas, televize, audiovize, knihy a tisk), reklamy a architektury.

Odlišné ekonomické modely

Ze samotné podstaty uměleckých aktivit vyplývá, že jejich výsledky lze jen obtížně zařadit mezi ostatní běžně reprodukovatelné služby a zboží. Také činnost některých kulturních institucí, zejména v oblasti veřejných služeb, se primárně neřídí finančními kritérii a není plně založena na komerční bázi. Nedokonalé či zcela chybějící reakce na tržní podněty – ať už z důvodu obtížného ocenění kulturních statků, či poskytování služeb široké veřejnosti – vedou k omezení v tvorbě zdrojů, které je nutné nahrazovat dotacemi z veřejných prostředků, dary apod. V kultuře se tak profilují dvě zcela rozdílné sféry, a to jak z pohledu obsahu prováděných aktivit, tak i způsobu hospodaření a dosažených ekonomických výsledků.
Do prvé z nich můžeme zařadit kulturní činnosti, které jsou určeny pro publikum v daném místě a čase (kulturní dědictví, interpretační umění, část výtvarného umění) a také správu a podpůrné činnosti v kultuře, jež zajišťují zejména neziskové instituce. Do druhé patří oblasti audiovize, nakladatelství, reklamní a architektonické činnosti a design (tj. oblasti označované někdy za kulturní a kreativní průmysly).
Zatímco celkový stupeň soběstačnosti (tj. relace mezi tržbami za vlastní výkony a celkovými výdaji) v roce 2011 dosáhl 89,1 %, v kulturním dědictví to bylo jen 21,6 % a v interpretačním umění 34,4 %. Naopak v oblasti tisku, architektury a reklamy překročil úroveň 100 %.
Porovnáme-li výsledky podle jednotlivých sektorů kultury, zjistíme, že nejnižší byly v oblasti tradičního umění na úrovni 41 %. Mnohem příznivější byly v kulturních průmyslech (film a video, televize, rozhlas, videohry, knihy a tisk), kde dosáhly 93 % a vůbec nejlepší, ve výši 99 %, byly v tzv. kreativních průmyslech (design, reklama, architektura).

Podobně diferencované jsou i další ekonomické výsledky: úroveň ziskovosti (ztrátovosti), produktivita, průměrná mzda či investice.
V roce 2011 činila průměrná mzda v kultuře 24 704 Kč (tj. o 1 077 Kč či 4,6 % více než celostátní průměr). Mzdy se v jednotlivých kulturních oblastech pohybují od zhruba 16 tis. Kč (v knihovnách) až po necelých 38 tis. Kč (reklamě). Zatímco v sektoru kultury dosáhla průměrná mzda pouhých 17 635 Kč, v kulturních průmyslech (v médiích) to bylo 26 801 Kč a v krea­tivních průmyslech až 33 489 Kč (viz graf). Podle odhadů za nižší než celostátní průměrnou mzdu (23 627 Kč) pracovalo zhruba 64 % zaměstnanců.
Rozdílné ekonomické podmínky našly odraz v investiční aktivitě. Při průměrné intenzitě investic v přepočtu 140 tis. Kč na jednoho zaměstnance činily v oborech tradičního umění jen 62 tis. Kč, v průmyslech  kreativních 158 tis. Kč a v kulturních až 196 tis. Kč. Nejvyšších hodnot bylo dosaženo v oborech audiovideo, designu a reklamy. Nadprůměrná investiční činnost (krytá z podstatné části dotacemi) souvisela s péčí o historické památky.

Více se dočtete zde: Kultura , Příjmy, výdaje a životní podmínky domácností