Krajina, která nás živí

Zemědělsky obhospodařovaná půda tvoří skoro polovinu rozlohy České republiky.

Obhospodařovanou zemědělskou půdu sleduje ČSÚ od roku 2002. Je to půda, která se aktivně využívá pro zemědělské účely, především pro pěstování zemědělských plodin nebo trvalých porostů a pastvu hospodářských zvířat. Zahrnuje ornou půdu, trvalé travní porosty a trvalé kultury, to jsou především vinice, chmelnice a ovocné sady.

V roce 2024 obhospodařovaná zemědělská půda činila 3 535 tis. ha, tedy 45 % z celkové rozlohy Česka. Od roku 2002 se její výměra zmenšila o 117 tis. ha. Na úkor zemědělské půdy se rozšířily lesní pozemky, zvýšila se také rozloha vodních ploch nebo zastavěných a ostatních ploch s obytnými nebo průmyslovými zónami, logistickými centry či dopravní infrastrukturou.

Obhospodařovaná zemědělská půda (tis. ha)

Zdroj: ČSÚ

Plocha orné půdy ubývá

Z celkové rozlohy obhospodařované zemědělské půdy v loňském roce zabírala největší podíl orná půda (71 %). Ve srovnání s rokem 2002 se zornění, to je podíl orné půdy na obhospodařované zemědělské půdě, snížilo o 4 procentní body. Naopak podíl trvalých travních porostů se zvýšil z 23 % v roce 2002 na 27 % v roce 2024. Trvalé kultury zabíraly v loňském roce 40 tis. ha, to je 1 % z obhospodařované zemědělské půdy.

V roce 2024 zemědělci obhospodařovali 2 525 tis. ha orné půdy, tedy o 242 tis. ha méně oproti roku 2002. Nejvyšší podíl orné půdy na celkové výměře obhospodařované zemědělské půdy vykazovaly kraje Jihomoravský (88 %) a Středočeský (87 %), naopak nejnižší podíl měly kraje Karlovarský a Liberecký (shodně 38 %).

Nejčastěji pěstovanými plodinami na českých polích jsou pšenice, ječmen, kukuřice a řepka, které v loňském roce zabíraly na 72 % orné půdy, podobně jako v roce 2002.

Orná půda zahrnuje také úhor, to je dočasně neobdělávanou zemědělskou půdu. V předchozích dvou letech se plocha úhoru výrazně rozšířila kvůli povinnosti zemědělců vyčlenit část obhospodařované půdy jako neprodukční plochy v rámci pravidel společné zemědělské politiky. V loňském roce úhor zabíral 109 tis. ha, tedy čtyřikrát větší plochu ve srovnání s rokem 2022, kdy dosahoval rozlohy 26 tis. ha. Ve srovnání s rokem 2002 byla loňská plocha úhoru vyšší o 31 %.

Obhospodařovaná zemědělská půda v krajích v roce 2024

Zdroj: ČSÚ

Luk a pastvin je více

Trvalé travní porosty zahrnují louky a pastviny. I když stavy hospodářských zvířat od devadesátých let minulého století klesají, a tím se snižuje i potřeba krmiv, tradiční pastva je stále významná zejména v horských a podhorských oblastech. Její význam se v poslední době ještě zvyšuje s využíváním pastevního chovu masných plemen skotu. Trvalé travní porosty mají také důležité mimoprodukční funkce, zadržují vodu v krajině nebo chrání půdu proti erozi. V loňském roce se na území Česka nacházelo 969 tis. ha trvalých travních porostů, to je o 130 tis. ha více než v roce 2002. Nejvyšší podíl trvalých travních porostů na celkové ploše obhospodařované zemědělské půdy mají kraje Karlovarský (62 %) a Liberecký (61 %), naopak nejmenší kraje Jihomoravský (6 %) a Středočeský (13 %).

Vinice nejsou jen na jižní Moravě

V roce 2024 bylo u nás evidováno 16 996 hektarů vinic. Plocha vinic se v porovnání s rokem 2002 zvětšila o 5 tis. ha. Největší rozšíření vinic ale proběhlo do roku 2005. Od vstupu Česka do Evropské unie podléhá nová výsadba vinic regulacím, a od roku 2016 je možné nové vinice zakládat pouze na ploše odpovídající jednomu procentu celkové výměry vinic předchozího roku. Převážná většina vinic se nachází v Jihomoravském kraji (93 %), v daleko menší míře se réva vinná pěstuje v krajích Zlínském, Ústeckém a Středočeském.

Spíše než do krajů se ovšem vinice regionálně řadí do vinohradnických oblastí. Významnější Moravská vinohradnická oblast zahrnuje podoblasti Mikulovskou, Slováckou, Velkopavlovickou a Znojemskou, Česká vinohradnická oblast se člení na podoblasti Mělnickou a Litoměřickou. Na vinicích převažují bílé odrůdy révy vinné (73 %), nejčastěji pěstovanými jsou Veltlínské zelené, Ryzlink rýnský a Müller Thurgau. Z modrých odrůd je nejrozšířenější Frankovka, Svatovavřinecké a Rulandské modré.

Struktura obhospodařované zemědělské půdy v roce 2024 (%)

Zdroj: ČSÚ

Sady mizí bez náhrady

Produkčních ovocných sadů v posledních dvou desetiletích výrazně ubylo. V roce 2024 se na území Česka nacházelo 11 824 ha sadů, přičemž v roce 2002 to bylo 20 990 hektarů. Za uvedené období se výměra ovocných sadů zmenšila o 9 tis. ha a z české krajiny zmizelo více než milion ovocných stromů a keřů. Od roku 2020 se plocha sadů snižovala výrazněji, nejrazantněji v posledních dvou letech. Důvodem je dlouhodobě špatná ekonomická situace v odvětví ovocnářství. Nepříznivý průběh počasí snižuje úrodu a to, co se podaří sklidit, pěstitelé jen těžko uplatňují na trhu. Starší a nerentabilní sady se proto likvidují bez náhrady novou výsadbou. Největší rozlohu sadů vykazují kraje Středočeský (20 % z celkové výměry sadů), Jihomoravský (16 %), Královéhradecký (11 %) a Zlínský (10 %). Nejrozšířenějším ovocným druhem jsou jabloně, které se pěstují téměř na polovině z celkové produkční plochy sadů (45 %). Následují slivoně (16 %), višně (10 %), meruňky (7 %), třešně (7 %) a hrušně (6 %).

Produkční plocha sadů podle ovocných druhů v roce 2024 (ha)

Zdroj: ČSÚ

Chmelnice jsou i na Moravě

Česko je po Německu druhým nejvýznamnějším evropským producentem chmele. V loňském roce chmelnice u nás zabíraly 5 521 ha. V roce 2002 plocha chmelnic dosahovala 8 tis. ha, a od té doby se postupně zmenšovala. Pod 6 tis. ha poprvé klesla v roce 2012. Většina chmelnic se nachází v krajích Ústeckém (57 %), Středočeském (31 %) a Olomouckém (12 %). Mezi největší chmelařské oblasti se řadí v Čechách Žatecká a Úštěcká, na Moravě Tršická.

Ekologické zemědělství hlavně na loukách

Ekologické zemědělství se začalo v Česku rozvíjet od devadesátých let minulého století, významněji po vstupu do EU. Ke konci roku 2024 bylo evidováno v registru ekologických podnikatelů Ministerstva zemědělství 5 564 farem s výměrou 604 tis. ha obhospodařované zemědělské půdy. V roce 2002 to bylo 717 farem s 235 tis. ha. Podíl ekologicky obhospodařované zemědělské půdy na její celkové výměře se zvýšil z 6 % v roce 2002 na 17 % v roce 2024. V ekologickém zemědělství převažuje pastevní chov skotu na trvalých travních porostech v horských a podhorských oblastech. V loňském roce se v režimu ekologického zemědělství obhospodařovala polovina z celkové výměry trvalých travních porostů (49 %) a téměř čtvrtina ovocných sadů (23 %). Naproti tomu podíl orné půdy nebo vinic v ekologickém zemědělství na jejich celkové výměře je poměrně malý (5 %, resp. 8 %). V roce 2024 činila průměrná velikost ekofarmy v česku 109 ha.

Průměrná farma má 106 ha

Velikost zemědělských subjektů se v průběhu času výrazně měnila. Od pozemkové reformy v roce 1919 došlo v českém zemědělství k zásadním změnám, které odrážejí vývoj od fragmentace vlastnictví půdy, přes kolektivizaci k současné kombinaci malých a velkých subjektů. Cílem pozemkové reformy, která probíhala v nově vzniklém Československu, bylo přerozdělení šlechtických a církevních velkostatků. Byly vyvlastněny víc než 4 miliony ha půdy, z toho přibližně třetinu tvořily zemědělské pozemky. Půda byla rozdělena především mezi drobné zemědělce, část si ponechal v držení stát. I přes válečné období zůstaly malé a střední zemědělské usedlosti dominantní. To se ale změnilo s nástupem komunistického režimu a kolektivizace. Velikost jednotných zemědělských družstev a státních statků se postupně zvětšovala až na průměrné tři tisíce hektarů. Po roce 1989 probíhala restituční řízení a pozemkové úřady obnovily vlastnické právo k 932 tis. ha zemědělské půdy. Postupně vznikaly rodinné farmy i velké zemědělské podniky. Podle výsledků integrovaného šetření z roku 2023 je průměrná výměra zemědělského subjektu v Česku 106 ha obhospodařované zemědělské půdy a patří k největším v rámci EU. Malé a střední farmy ale přesto hrají důležitou úlohu i v českém zemědělství.

Statistické údaje zveřejňované ČSÚ se týkají zemědělské půdy, která je aktivně využívána pro zemědělskou výrobu.

Naproti tomu katastr nemovitostí (KN) eviduje zemědělskou půdu na základě vlastnických práv. Tato výměra zahrnuje všechny pozemky, které jsou zapsány jako zemědělské, bez ohledu na jejich skutečné využití. Část zemědělských pozemků zapsaných v KN nemusí být aktivně využívána k zemědělské činnosti, může být dlouhodobě ponechaná ladem nebo může sloužit k jiným účelům, ale formálně zůstává zapsaná jako zemědělská půda. Zemědělská půda uvedená v KN zahrnuje také zahrady, ale ty se do obhospodařované zemědělské půdy ČSÚ nezapočítávají.

Rozdíl ve výměře zemědělské půdy KN a ČSÚ vychází z odlišných účelů a metodiky sběru dat, katastr je zaměřen na právní a vlastnický rámec, zatímco ČSÚ sleduje skutečné využívání půdy v zemědělství.