Kolik potravin si vyrobíme sami?

Potravinová soběstačnost je jedním z témat, která zajímají nejen odbornou veřejnost, ale jsou i součástí diskuzí na politické úrovni. Často slýcháme názor, že by Česká republika měla být v produkci základních zemědělských komodit pokud možno co nejméně závislá na dovozu ze zahraničí. Nám statistikům nepřísluší hodnotit, jak by to mělo být správně, ale právě my poskytujeme politikům a dalším odpovědným osobám podklady pro jejich rozhodování.

Od roku 1993 jsme stabilně více než soběstační ve výrobě piva. Nad úrovní 100 % se i přes razantní snížení udržela soběstačnost ve výrobě mléka a také ve výrobě hovězího masa. Z hodnot nad 100 % v roce 1993 se na nižší v roce 2019 dostala soběstačnost v produkci másla, sýrů a tvarohu, jablek a vepřového masa. Pro ostatní sledované komodity byla soběstačnost již v roce 1993 nižší než 100 % a od té doby se ještě snížila: to platí pro drůbeží maso, vejce, mrkev, pšeničnou mouku, cibuli, zelí a rajčata.

Co ovlivňuje potravinovou soběstačnost

Na jedné straně stojí tuzemská výroba rostlinných a živočišných komodit, na druhé straně jejich spotřeba. Nelze opomenout ani vliv nabídky vznikající dovozem potravin nebo surovin k jejich výrobě ze zahraničí.

Jak ukazuje graf, ke snížení tuzemské produkce a zároveň nárůstu spotřeby došlo u pšeničné mouky, mléka, másla, rajčat a cibule. U drůbežího masa, sýrů a tvarohu sice došlo k navýšení tuzemské výroby, ale jejich spotřeba přitom narostla výrazněji. Spotřeba vepřového a hovězího masa, vajec, jablek, mrkve a zelí se snížila, ještě více však poklesla jejich produkce.

Změny v české zemědělské výrobě

Je pravda, že od začátku devadesátých let se zásadně změnily rozsah i struktura výroby v odvětví. Razantně se mezi roky 1993 a 2019 snížily stavy hospodářských zvířat (skot o 43,5 % na 1 418 tis. ks, prasata o 66,4 % na 1 544 tis. ks a drůbež o 18,6 % na 22 979 tis. ks) a ubyly též plochy pro pěstování například obilovin (o 15,8 % na 1 353,6 tis. ha), brambor (o 78,2 % na 22,9 tis. ha), cukrovky (o 44,8 % na 59,2 tis. ha) i nejrůznějších druhů zeleniny (o 69,7 % na 10,7 tis. ha pro zeleninu celkem). Zároveň se však v uplynulém období u mnoha z těchto plodin zvýšily výnosy (o 42,5 % na 5,7 t/ha pro obiloviny, o 16,7 % na 27,2 t/ha pro brambory a o 53,0 % na 61,8 t/ha pro cukrovku), čímž byly úbytky osevních ploch do určité míry kompenzovány. Podobně v živočišné výrobě rostla průměrná dojivost na jednu krávu (o 121,6 % na 8 471 litrů) i průměrná snáška vajec na jednu slepici (o 26,5 % na 306 vajec), stejně jako počet ročně odchovaných telat na 100 krav (o 5,7 % na 93 ks) a ročně odchovaných selat na jednu prasnici (o 70,5 % na 29 ks).

Vlivy na zemědělskou výrobu

Objem rostlinné produkce a potenciál jeho zvyšování závisí na geologických, geomorfologických, pedologických a klimatických podmínkách daného území. Intenzifikace produkce za pomoci hnojiv a pesticidů přispívá ke zvyšování agroenvironmentální zátěže, a proto je použitelná jen do určité míry. Chov hospodářských zvířat je na vnějších podmínkách závislý mnohem méně, ale i zde je potřeba brát ohled na nepříznivé vlivy intenzívního chovu na životní prostředí. Zemědělství je tedy těmito faktory omezeno.

Zemědělskou výrobu negativně ovlivnil také úbytek pracovních sil daný nízkou atraktivitou práce v zemědělském sektoru. Podle statistiky ročních národních účtů bylo v kategorii rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti v roce 1993 zaměstnáno 236,5 tisíce osob, v roce 2019 už jen 138,9 tisíce osob, tj. o 41,3 % méně. Podíl této kategorie na celkové zaměstnanosti klesl ze 4,7 % na 2,6 %.

V neposlední řadě jsou pro primární producenty důležitým faktorem v rozhodování, jakému typu zemědělské výroby se věnovat, ekonomické aspekty. Zemědělské subjekty mají možnost využívat různých cílených dotačních programů (v současnosti zaměřených například na pěstování brambor, chmele, ovoce a zeleniny s velmi vysokou nebo vysokou pracností, chov telat masného typu, chov krav v systému chovu s tržní produkcí mléka a další), významnou roli zde rovněž hraje perspektiva odbytu produktů, ať už na tuzemském, nebo zahraničním trhu.

Ke zvýšení spotřeby přispělo rozšiřování nabídky

Jak již bylo konstatováno v předešlých článcích, spotřeba potravin se od roku 1993 do roku 2019 zvýšila. Příčiny tohoto vývoje je velmi obtížné kvantifikovat na základě statistických dat, neboť nejdůležitější roli hrálo subjektivní rozhodování spotřebitelů. I přesto lze odhadovat, že zvláště na začátku tohoto období patřily k významným faktorům rozšiřující se nabídka především potravin z dovozu a postupné otevírání různých supermarketů a hypermarketů, které mělo za následek změnu nákupního chování – častější nákupy právě potřebných potravin byly do určité míry nahrazeny méně častými nákupy potravin do zásoby. Jedním z důsledků tohoto jevu je i zvyšování produkce potravinového odpadu.

Dovoz (ale i vývoz) potravin se dále navýšil po vstupu České republiky do Evropské unie a tím na jednotný evropský trh. Po roce 2010 došlo k mírnému snížení spotřeby, které pravděpodobně reflektovalo následky ekonomické krize. Od roku 2014 se ekonomická situace českých domácností zlepšuje a opět dochází k růstu spotřeby, respektive nákupů potravin. V neposlední řadě hrál v celém období důležitou roli vývoj spotřebitelských cen potravinářských výrobků, na jehož vyhodnocení však v tomto článku není prostor. Lze však předpokládat, že cenová dostupnost ovlivňuje spíše skladbu a kvalitu konzumovaných potravin než jejich celkové množství.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

Více se dočtete zde: Zemědělství