Přejít k obsahu

Kniha o jménech inspiruje už dvě generace rodičů

Pavel Černý

14. 08. 2024

  • Rozhovory

Už téměř půl století mají rodiče při hledání vhodného jména pro své potomky možnost hledat inspiraci v knize „Jak se bude Vaše dítě jmenovat?“ od Miloslavy Knappové. My jsme autorku pozvali na krátký rozhovor.

Vaše kniha vyšla poprvé v roce 1978. Kolika dalších vydání se dočkala?

Šesté, poslední vydání vyšlo v roce 2017.

Co vás k zájmu o jména přivedlo?

Jako zaměstnankyně Ústavu pro jazyk český jsem měla v pracovní náplni též ověřování oficiálních podob jmen pro zápis do matriky a touto agendou jsem se později zabývala i jako soudní znalkyně.

Můžete uvést nějaké příklady neobvyklých jmen, která rodiče vybrali svým dětem?

Setkala jsem se s případy, kdy rodiče chtěli (bezúspěšně) zvolit pro dítě jako jméno i jméno obecné (Video), přezdívku (Rambo) či jméno umělecké (Iša).

Máte vy osobně nějaká oblíbená jména?

Líbí se mi jména spíše kratší, pravopisně i výslovnostně bezproblémová.

Vzpomenete si na jména, která byla oblíbená a častá v době vašeho mládí, a nyní se už užívají jen velmi řídce?

Tehdy byla jako doznívající jev národního obrození rozšířena jména původem slovanská, která se dnes volí podstatně méně, převážně už jen z rodinných tradic.

Několik let jste působila v kalendářní komisi ČSR. Kdo, a na základě jakých podkladů rozhodoval o tom, že nějaké jméno bude z kalendáře vyřazeno a jiné ho nahradí?

Kalendářní komise fungovala v době, kdy bylo v kalendářích u nás vydávaných uváděno jednotné ka¬lendárium. Jeho nečetné obměny vycházely z frekvence jmen. Například Těšivoje nahradil Leoš, Hyacintu Petra.

Myslíte si, že jméno může nějak ovlivnit chování či povahu svého nositele? Předurčit jeho budoucnost?

Prozatím jsem se nepřesvědčila o tom, že by jméno ovlivnilo chování či předurčilo budoucnost svého nositele.

Jaký vztah máte vy osobně k vašemu vlastnímu jménu a příjmení? Jste na ně pyšná, nebo jste měla období, kdy jste se chtěla jmenovat jinak? Spojujete je s nějakým příběhem či významem?

Své jméno i příjmení (zděděné či vyvdané) beru jako danost, kterou akceptuji. O jejich změně jsem nikdy neuvažovala.

Rozhovor si můžete přečíst v prázdninovém dvojčísle časopisu Statistika&My, které je věnováno jménům v Česku.