Michal Vacek: Každou krizi lze považovat za podnět ke změně

Společnost CEEC Research spolupracuje s Českým statistickým úřadem. Jaké informace si vzájemně předáváte a k čemu se tyto informace používají?

Naše společnost zpracovává datové analýzy týkající se stavebnictví, projekce a developerského trhu. Kvartálně monitorujeme jednotlivá odvětví formou osobních schůzek nebo telefonických rozhovorů. Respondenty jsou ředitelé nebo zástupci vedení velkých, středních i malých společností. Na základě poskytnutých informací se snažíme pravidelně vydávat prognózy vývoje trhu. Informace z ČSÚ využíváme k porovnání a ověření našich predikcí.

Z jakých dalších zdrojů získáváte informace o stavebním trhu?

Sledujeme ekonomickou situaci jako celek. Vycházíme například i z informací o veřejných zakázkách od Ministerstva pro místní rozvoj, případně Ministerstva dopravy či průmyslu a obchodu. Často také dostáváme podněty ke zjištění dat k určité problematice od novinářů. Inspirací je v určitém ohledu i ČSÚ, s nímž naše data porovnáváme. Zdrojů je opravdu hodně. Snažíme se využívat všechny, které jsou dostupné, abychom zajistili co nejvyšší kvalitu publikovaných údajů.

Jsou data sbíraná formou rozhovorů s představiteli stavebních firem dostatečně relevantní? Kdy jste se v předpovědích nejvíce mýlili?

Touto činností se zabýváme více než deset let a troufám si tvrdit, že námi publikovaná data jsou velmi relevantní a přesná. Za celou dobu se naše predikce vývoje stavebnictví neshodovala se skutečností pouze výjimečně, a pokud k tomu došlo, rozdíl byl velmi malý. Větší odchylku jsme zaznamenali jen v roce 2009, když na Českou republiku dolehla ekonomická krize. V tomto případě nikdo z dotazovaných ředitelů společností dopředu nečekal, že taková změna nastane. Stejná situace se může opakovat i nyní – data, která jsme získali v prvním čtvrtletí tohoto roku, pravděpodobně nebudou odrážet skutečný vývoj, na nějž nebyl nikdo připraven. Proto jsme se rozhodli pro vydání mimořádných studií ekonomických dopadů covid-19 na jednotlivé segmenty stavebního trhu.

Ing. Michal Vacek

Vystudoval Stavební fakultu Vysokého učení technického v Brně. V rámci studia se zabýval tématem aplikace recyklovaných materiálů v nízkoenergetických a pasivních domech. Od roku 2010 působí ve společnosti CEEC Research, která se zaměřuje na odborné analýzy a studie ve stavebnictví. Měl zde na starosti rozvoj společnosti, byl ředitelem pro Slovensko a v letošním roce byl jmenován ředitelem společnosti.

Co z těchto studií vyplývá? K jakým změnám na stavebním trhu dojde?

Ředitelé stavebních společností jsou v hodnocení situace v souvislosti s vývojem epidemie koronaviru obezřetní. Obecně lze říci, že nikdo neví, co bude zítra, potažmo za týden.
Hlavním zjištěním vyplývajícím z naší mimořádné analýzy je, že 98 procent společností bylo kvůli epidemii nuceno v rámci staveb zavést restriktivní opatření. Více než 85 procent dotázaných uvedlo, že nejzásadněji se nová situace projevila na snížení stavu zaměstnanců, což komplikuje pokračování staveb. Jedná se například o zahraniční pracovníky, kteří u stavebních firem požádali o volno. Více než 90 procent firem také zavádí hygienická a bezpečnostní opatření týkající se zaměstnanců. Téměř všechny tak činí z vlastní iniciativy a ve větším rozsahu, než doporučuje vláda.
Z ekonomických následků očekávají stavební společnosti pokles svého hospodářského výsledku až o 26 procent. Jedná se však o hrubý odhad, protože stavebnictví reaguje na změny na trhu pomaleji.

Že stavebnictví poklesne, o tom asi není pochyb. Co by se však mělo udělat pro to, aby se stavební výroba opět co nejrychleji rozjela na plné obrátky?

Za pozitivum můžeme považovat fakt, že stavebnictví je a vždy bylo poměrně stabilním oborem. Bylo vypsáno velké množství veřejných zakázek, což očekáváme i do budoucna. Ze strany státu zatím nemáme žádné informace o tom, že by své investice omezoval.
Všeobecně lze každou krizi považovat za podnět ke změně. Mnoho ředitelů firem v rozhovorech zmínilo, že vidí přínosy digitalizace, a dokonce vidí i možnost, jak tímto způsobem ušetřit provozní náklady. Dalším pozitivem je klesající cena ropy, která jistě pomůže ušetřit firmám část nákladů spojených s logistikou. Podíl zaměstnaných cizinců teoreticky klesnout může, ale je otázka, jestli by byl o práci na stavbě zájem ze strany českých zaměstnanců. Na příkladu jiných zemí, kde je velký podíl zahraničních pracovníků (nejen v oboru stavebnictví), si můžeme všimnout, že „dělnické pozice“ nebo „práce rukama“ jsou obsazovány právě zahraničními pracovníky. Ze strany občanů daného státu nebývá o tyto pozice zájem. Vidím zde tedy potenciál pro to, aby firmy zlepšily řízení svých lidských zdrojů a dokázaly si lépe udržet kvalitní zaměstnance. I to podle mě patří mezi důležitá opatření, která pomohou dobrému hospodáři krizi přečkat.
Pro co nejrychlejší rozjezd stavebnictví tedy považuji za základní zvýšení objemu veřejných zakázek, případně také kvalitní řízení lidských zdrojů, aby firmy nepřicházely o lidské kapacity.

Významnou součástí stavebního trhu je bytová výstavba. Jak bude podle vás zasažen tento sektor?

Podle informací, které máme z mimořádné studie ekonomických dopadů covid-19, můžeme očekávat pokles na straně nabídky rezidenčních nemovitostí o 2,4 procenta, ale také pokles poptávky. Určitě lze předpokládat, že lidé mohou být při investicích do nemovitostí po nějakou dobu obezřetní, a to zejména v souvislosti s obavami o své vlastní příjmy. Dlouhodobě ale platí trend, že poptávka po nemovitostech převyšuje nabídku. Troufám si tedy říct, že je jen otázkou času, než se celá situace stabilizuje a vrátí do „normálu“.

V posledních letech se hodně hovoří o tom, že se velkým problémem stává nedostatek bytů pro střední příjmové skupiny obyvatel. Lidé za bydlení vynakládají stále větší část příjmů a vlastní bydlení se pro mnoho z nich stává nedostupným. Jaká opatření by bylo vhodné přijmout, aby se bydlení pro běžné občany stalo dostupným?

Tato situace je podle mě dlouhodobě zapříčiněna především faktem, že poptávka převyšuje nabídku. Nepřímým řešením by tak bylo schválení územních plánů a investic na několik let dopředu a vyčlenění dostatečně velkého počtu pozemků právě pro rezidenční výstavbu. Ale to se bavíme o podpoře, která vyžaduje velký zásah do již zaběhnutého procesu fungování naší veřejné správy.
Další z řešení vidím ve zmírnění požadavků na získání hypotéky nebo ve zvýhodnění jistých skupin obyvatel, jako jsou mladé rodiny a podobně. Z vlastní zkušenosti ale mohu potvrdit, že banky i developeři se snaží vyjít svým klientům maximálně vstříc a že v podstatné většině případů lze najít vhodné finanční řešení.
Na druhé straně vidím přínos i v tom, že fungují jistá opatření, aby hypotéka nebyla udělena každému. Pokud by tato opatření neexistovala, hrozilo by předlužování obyvatelstva, což by mělo na celou ekonomiku mnohem horší dopad než současná situace.

Měl by bytovou výstavbu nějak masivněji podpořit stát?

Jak jsem již zmínil, stát by mohl zapracovat na územním plánování a na komunikaci s developery tak, aby se celé stavební řízení co nejméně protahovalo. S tím souvisí i rekodifikace stavebního zákona.

Lidé, zvláště mladí, se stěhují do blízkosti měst a vylidňuje se vzdálenější venkov. Je podle vás reálné tento trend zvrátit a vylidňování a stárnutí venkova zastavit?

Pokud se na tuto situaci podíváme z nadhledu, můžeme si všimnout, že motivace mladých lidí ke stěhování souvisí se studiem nebo následným hledáním zaměstnání. Jak studium, tak lepší pracovní příležitosti bývají dostupné spíše ve větších městech. Jde to tedy ruku v ruce. Není to otázka pouze naší republiky, ale s tímto trendem se setkáváme celosvětově. Neřekl bych, že je vhodné ho nějak zastavovat. Doba se vždy mění a my můžeme na tyto změny reagovat. Pokud bude zajištěno, aby lidé měli ve městech kde bydlet, nevidím v tom problém.

Podobná situace panuje i v centrech velkých měst a jejich okolí. Například z Prahy lidé utíkají do Středočeského kraje, z Brna do Jihomoravského kraje, vylidňují se ale i centra Českého Krumlova, Karlových Varů atd. Jak by se dal znovu nastartovat zájem o bydlení v centrech měst?

Bydlení v centru města je pro mnoho lidí nedostupným. Ať už z pohledu cen nemovitostí, nebo výše nájmu. Také sílící trend sdílené ekonomiky majitele takových nemovitostí motivuje spíše ke krátkodobým pronájmům. S tím souvisejí i náklady na bydlení, které jsou mimo centrum nižší a pro mnoho lidí tak dostupnější.
Jistě by pomohla regulace sdílené ekonomiky a například nastavení vyšší daně pro krátkodobé pronájmy. Také by pomohlo snížení cen nemovitostí nebo nájmů. Podle mého se ale bavíme i o vnímání takového bydlení lidmi – setkávám se s názory, že v centru se hůře parkuje, že je tam hodně turistů a podobně. Nemyslím si tedy, že by zvrácení tohoto trendu bylo pouze v silách nějakých nařízení a podobně. Možná se mění potřeby lidí a nároky na jejich bydlení jako takové.