Jiří Obst: Největší předností je včasnost

Přestože ČSÚ provádí konjunkturální průzkumy dlouhodobě, zvláště letošní rok poznamenaný koronavirovou krizí je výrazně zviditelnil. Co je jejich cílem?

Konjunkturální průzkumy mají za cíl poskytovat aktuální informace pro hodnocení a analýzu ekonomického vývoje a detekci bodů zvratu v ekonomických cyklech. Představují klíčový doplněk konvenčních statistik, které jsou k dispozici obvykle s poměrně dlouhým časovým zpožděním. Právě včasnost je jejich největší předností. Výsledky konjunkturálních průzkumů jsou publikovány ještě před skončením konkrétního měsíce, zatímco na výsledky konvenčních statistik si uživatelé musí počkat ještě minimálně dalších 35 dní od konce tohoto měsíce.

Čím je tato včasnost konjunkturálních průzkumů umožněna?

Včasnost je dána především tím, že konjunkturální průzkumy zjišťují téměř výlučně kvalitativní, nikoli kvantitativní data. Dotazníky obsahují omezený počet otázek, které jsou formulovány tak, aby je respondent mohl zodpovědět rychle bez nutnosti dohledávat data ve vnitropodnikových informačních systémech.

Je mimo včasnosti ještě něco dalšího, co konjunkturální průzkumy odlišuje od konvenčních statistik?

Určitě. Konjunkturální průzkumy jsou v zásadě unikátním zdrojem informací o očekáváních respondentů ve vztahu k relevantním ekonomickým výstupům jako jsou produkce, poptávka, příjmy domácností apod. Navíc umožňují sledovat informace o ekonomických jevech, pro které neexistují nebo existují pouze v omezené míře relevantní kvantitativní údaje. Například stupeň využití výrobních kapacit, bariéry růstu produkce nebo odhadovaná doba zajištění práce na základě aktivních zakázek.

Absolvoval Provozně ekonomickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze. Podílí se na mezinárodním projektu The Joint Harmonised EU Programme of Business and Consumer Surveys při Evropské komisi. Od roku 1997 působí v Českém statistickém úřadě v oddělení konjunkturálních průzkumů. V roce 2001 absolvoval půlroční odbornou stáž v Eurostatu. Vedoucím oddělení konjunkturálních průzkumů je od února 2014.

Mají konjunkturální průzkumy také nějaké slabé stránky?

Neznám statistiku, která by je neměla. Konjunkturální průzkumy sledují sentiment aktérů ekonomického dění. Sentiment každého jednotlivého respondenta, podnikatele nebo spotřebitele je ale vždy do jisté míry ovlivněn jeho subjektivním vnímáním aktuální situace. Pro jednoho respondenta může být očekáváné snížení produkce o dvě procenta drobný výkyv, který hodnotí jako neměnnost ve srovnání se stávajícím stavem, jiný respondent může stejný pokles vnímat jako zhoršení. Včasnost je proto v případě konjunkturálních průzkumů vykoupena jinou dimenzí kvality, a to přesností. Každopádně, základním úkolem konjunkturálních průzkumů, jak jsem již zmínil, je včas indikovat další vývoj ekonomického cyklu a tento svůj úkol plní dobře. Kvantifikovat intenzitu růstu či poklesu, jeho odvětvovou strukturu a další parametry, to je úkolem jiných statistik.

Jak se vlastně konjunkturální průzkumy provádějí?

Šetření probíhá pravidelně každý měsíc v oblasti průmyslu, stavebnictví, obchodu a vybraných odvětví služeb. Zjišťování názorů podnikatelů probíhá pomocí jednoduchých otázek v konjunkturálním dotazníku, které se týkají mnoha oblastí. Pro příklad můžeme uvést otázky směřující na očekávanou výrobní, stavební či obchodní činnost, očekávanou zaměstnanost, ekonomickou situaci či jak se budou vyvíjet ceny výrobků, zboží nebo služeb. Tyto otázky jsou z velké míry harmonizované, neboť konjunkturální průzkumy jsou dlouhodobě součástí informačního systému Evropské unie. Podstatnou výhodou pak je i mezinárodní srovnatelnost těchto průzkumů.

Konjunkturální průzkumy se ale neprovádějí jen mezi podnikateli…

To je pravda, nedílnou a podstatnou součástí konjunkturálních šetření jsou i spotřebitelské průzkumy, které dávají odpovědi na otázky, jak spotřebitelé ve výhledu dvanácti měsíců hodnotí celkovou hospodářskou situaci a svou vlastní finanční situaci. Výsledky vypovídají o jejich obavách z růstu cen a nezaměstnanosti, úmyslech spotřebitelů spořit, o sklonu k nákupům a o konkrétních záměrech pro nákup vybraných předmětů dlouhodobé spotřeby.

Co vyjadřuje indikátor důvěry, v jakém intervalu se pohybuje a jaká je jeho „optimální“ hodnota?

Indikátor důvěry je vlastně průměr sezónně očištěných sald dílčích vybraných ukazatelů, ze kterých se konkrétní indikátor sestavuje. Jinými slovy, respondent v podnikatelské části konjunkturálních průzkumů může na většinu otázek zjišťovaných dotazníkem odpovědět výběrem jedné ze tří nabízených odpovědí: zlepší/nezmění/zhorší; dobrá/uspokojivá/špatná apod. U každé konkrétní otázky se zjistí procentuální podíl kladných a záporných odpovědí se zohledněním významu jednotlivých respondentů a jejich rozdíl, tzv. saldo. Salda následně očistíme od sezónních vlivů, aby bylo možné výsledky srovnávat v čase. Hodnota konkrétního indikátoru je pak průměrem sezónně očištěných sald otázek vstupujících do jeho výpočtu. Hlavními výstupy jsou samozřejmě dílčí odvětvové indikátory důvěry podnikatelů a indikátor důvěry spotřebitelů, z nichž se pak sestavuje souhrnný indikátor důvěry, označovaný také jako indikátor ekonomického sentimentu. U těchto indikátorů zjednodušeně platí, že čím vyšší kladná hodnota daného indikátoru je, tím lépe. To značí, že se důvěra v ekonomiku zvyšuje, firmy jsou v dobré kondici a lze očekávat dobrá čísla i v tvrdých sektorových datech.

Jakou váhu při sestavování souhrnného indikátoru mají jednotlivé dílčí indikátory?

Váhový systém při konstrukci souhrnného indikátoru důvěry je určen metodikou Evropské komise. Nejvyšší váhu má průmysl, konkrétně 40 %, následují služby se 30 %, spotřebitelé, kteří mají 20 %, a obchod a stavebnictví mají shodně váhu 5 %. V kontextu celkové struktury naší ekonomiky to zhruba odpovídá, ale v Evropě jsou i státy, kterým tato metodika nemusí úplně sednout.

Jak dlouhé časové řady indikátorů důvěry máme k dispozici? Od kdy se indikátory u nás zjišťují?

Konjunkturální průzkumy se začaly na našem území zjišťovat již v 60. letech minulého století. Ale pokud se ohlédneme na samostatnou Českou republiku, tak v průmyslu, obchodě a stavebnictví provádíme tyto průzkumy vlastně od roku 1993. Průzkum ve službách byl pak zařazen v průběhu roku 2002, kdy také začala užší spolupráce s Evropskou komisí a konjunkturální průzkumy se staly součástí harmonizovaného systému. Kompletní časové řady tedy máme a můžeme poskytnout od roku 2002, respektive od roku 1993.

Došlo v průběhu zjišťování indikátorů k nějaké změně metodiky?

Metodika výpočtu jednotlivých indikátorů se od roku 2002 nezměnila, což je na jedné straně výhodou, na druhé straně nevýhodou. Mezi benefity můžeme zařadit srovnatelnost výsledků a díky ní délku časových řad. Ty pak lze využívat například v ekonometrických modelech pro predikci referenčních ukazatelů jako hrubé přidané hodnoty v jednotlivých odvětvích. Naopak váhy, které jsou daným odvětvím přiděleny, se mohou v čase měnit a nemusí tak úplně odpovídat struktuře ekonomiky, což ale není tak výrazný problém v případě českých dat.

Letos v souvislosti s koronavirem jsme zaznamenali velké meziměsíční výkyvy indikátorů důvěry. Došlo k podobným skokům i někdy v minulosti?

V době, kdy udeřila koronavirová krize poprvé a ekonomika byla v podstatě vypnuta, jsme zaznamenali bezprecedentní pokles. Je to vidět i v našich výstupech, konkrétně v odvětvových grafech. Krize zaskočila všechny, některé firmy musely ze dne na den dočasně přerušit svou činnost, a to se samozřejmě odrazilo nejen na našich indikátorech, ale později i v tvrdých datech. V minulosti jsme nic podobného nezaznamenali, a to ani v době velké finanční krize v roce 2008, kdy pokles důvěry v ekonomiku byl sice výrazný, ale pozvolný.

Pro indikátory důvěry platí, že je lze mezinárodně srovnávat. Jak si tedy nyní stojí ČR ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi?

To je velice zajímavá otázka s ohledem na to, že teď se opravdu nacházíme v době, kdy panuje velká nejistota nejen mezi firmami, ale i mezi spotřebiteli. Na jaře ekonomika utrpěla v podstatě ze dne na den velký šok, ze kterého se teď nejen u nás, ale i v Evropě vzpamatováváme. Navíc prozatímní vývoj naznačuje, že se koronavirová krize vrací, i když všichni věříme, že tentokrát již takový dopad na ekonomiku mít nebude. Aktuálně se mezi podnikateli důvěra v ekonomiku zase postupně zvyšuje, ale u lidí panují stále velké obavy. V mezinárodním srovnání ovšem nevyčníváme, z pohledu vývoje indikátorů důvěry evropských států nebo i souhrnného indikátoru EU27 jsme v podstatě někde uprostřed.

Když se podíváte zpětně na zjištěné indikátory důvěry a následný skutečný vývoj ekonomiky. Do jaké míry indikátory predikují skutečnost?

To je otázka, které se věnujeme dlouhodobě nejen my, ale také naši zahraniční kolegové nebo třeba akademici. Například ve Švýcarsku využívají konjunkturální data pro předpovědi vývoje zaměstnanosti, což je problematika, kterou se nyní zabývá také Evropská komise. I v ČR v posledních několika letech vyšla řada odborných článků například ve Statistice (pozn. red. recenzovaný vědecký časopis vydávaný ČSÚ), které potvrzují predikční vlastnosti zejména některých dílčích odvětvových indikátorů. Navíc naše interní analýzy potvrzují, že vhodná změna mixu vstupních ukazatelů, případně vhodnější úprava vah jednotlivých dílčích indikátorů, by mohly přispět ke zlepšení predikčních vlastností kompozitních ukazatelů. Toho bychom jednou v budoucnosti, pokud to dovolí čas a kapacity, chtěli využít při konstrukci národního indikátoru ekonomického sentimentu, který by více odpovídal českým specifikům.

Tématem tohoto vydání je pivo. Dal by se zjistit indikátor důvěry v odvětví pivovarnictví nebo v oblasti pohostinství?

Určitě. Konjunkturální průzkumy v rámci průmyslu zjišťujeme i mezi pivovary, ve výběrovém souboru máme velké, střední, ale i malé pivovary. Krize samozřejmě postihla i tento mě blízký sektor. Uzavření hospod, restaurací a barů znamenalo dramatický pokles spotřeby čepovaného piva, na kterém jsou mnohé pivovary závislé. Na druhou stranu v době krize bylo krásné sledovat solidaritu lidí, kteří rádi podpořili svůj pivovar nebo svého výčepního a pravidelně zakupovali alespoň lahvové pivo, nebo si nechali na doma na večer načepovat do džbánku přes okénko. Krize tak změnila i chování některých spotřebitelů, kteří, ač dříve chodili třeba jen na čepované do své oblíbené hospody, si dnes kupují pravidelně pivo i domů. Jelikož se v této oblasti pohybuji, tak vím, že mnoho hospod, pivních barů a restaurací stále své zákazníky vyhlíží a situace se zdaleka nevrátila do předkrizového stavu. Konec prázdnin a návrat do normálního života byl vyhlížen s nadějí, ale současná situace a poslední opatření moc optimismu nepřinášejí.

Když už jsme u piva. Vím, že tento tradiční nápoj je vaším životním koníčkem. Vedete si vy osobně nějaké pivní statistiky?

To jste se mě měl zeptat hned na začátku rozhovoru a ke konjunkturám bychom se možná ani nedostali. Máte pravdu, pivo je mým životním koníčkem. Rád se mu věnuji ve svém volném čase, kdy ochutnáváme s přáteli piva z celého světa nebo se účastním různých degustací. Mám takový svůj osobní, v podstatě nedostižný cíl, ale to je na tom to krásné. Rád bych ochutnal od každého pivovaru světa alespoň jedno pivo. V Česku mám ochutnaná piva ze všech pivovarů s výjimkou dvou, což je dáno tím, že tyto dva pivovary vznikly zhruba před čtrnácti dny a ještě jsem se k nim nedostal. Čímž asi i odpovídám na vaši otázku ohledně osobních pivních statistik, které si samozřejmě vedu. Mám osobní databázi a pro mě, ale i podobně „postižené beergeeky“ existují i zajímavé pivní aplikace typu Beerborec nebo Ratebeer.

Abychom tedy byli konkrétní, můžete uvést nějaké zajímavé číslo z vašich pivních statistik?

Nejpodstatnější asi bude, že aktuálně mám ochutnáno 5 792 různých druhů piv z celkem 1 949 pivovarů světa.

Rozhovor si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.