Jaký účet vystavila pandemie naší kultuře?

I přesto, že rok 2022 přinesl značné oživení ekonomiky kulturních zařízení, jejich výkony stále zaostávají za posledním předcovidovým rokem.

Koronavirová pandemie, která nás zasáhla počát­kem roku 2020, způsobila nejen závažné problémy zdravotní a sociální, ale také hospodářské. Svou čin­nost byly nuceny – doslova ze dne na den – ukončit ekonomické subjekty závislé na fyzickém kontaktu se zákazníky či návštěvníky, s výjimkou obchodu s potravinami a jiným nezbytným zbožím. Ome­zení pohybu osob včetně uzavření hranic dočasně zastavilo cestovní ruch a mělo zásadní negativní dopad na všechny související aktivity. Mezi ně pa­třila i kultura.

Dvojí kultura

Kultura se řadí mezi nejsložitější oblasti společen­ského života. Není proto divu, že i z ekonomického pohledu se jeví jako nesourodý celek skládající se ze dvou odlišných částí. Do první lze zařadit kulturní služby orientované na publikum, které poskytují insti­tuce kulturního dědictví a dále scénického a částečně i výtvarného umění (označované zkráceně také jako „tradiční kultura“). Mezi poskytovatele těchto služeb patří zejména historické památky, muzea, knihovny, divadla, kulturní domy, hudební soubory a festivaly. Je pro ně charakteristický nízký stupeň ekonomické soběstačnosti a s tím související nezbytnost finanční podpory z veřejných zdrojů.

Druhou část kultury tvoří aktivity zaměřené na ši­roký trh, mezi něž lze zařadit média, tisk, reklamu a design. Svou vahou značně převyšují tradiční kul­turu (např. dosahují až 95% podílu na celkovém hos­podářském výsledku kultury), a výrazně tak ovlivňují ekonomické výsledky kultury jako celku. Pandemie vývoj tržně orientovaných aktivit zásadně neovlivnila. V letech 2020–2021 se každoročně zvyšoval jejich zisk a také průměrné mzdy zaměstnanců. Ztráty způso­bené pandemií se projevily jen v odměňování práce mimo hlavní pracovní poměr. Oproti roku 2019 došlo k poklesu vyplacených ostatních osobních nákladů o 2,7 % a autorských honorářů v oblasti tisku o 12,2 %.

Nesrovnatelně hlubší a všestrannější byly dopady pandemie na kulturní služby zaměřené na publikum.

Ostře sledovaná návštěvnost

V pandemických podmínkách s omezenou mož­ností shromažďování, navíc umocněnou obavami z infekční nákazy, byl vývoj návštěvnosti v centru pozornosti všech kulturních zařízení. Data z rezortní statistiky Ministerstva kultury ukazují, že v dlouho­dobém období měla návštěvnost stabilně rostoucí trend. Mezi roky 2010 až 2019 se zvyšovala průměrně ročně o 2,5 %. Nejrychleji tomu bylo v případě festi­valů (o 6,9 %) a muzeí (o 5 %), nejpomaleji v oblasti divadel (o 2 %).

Ještě v roce 2019 vzrostla celková návštěvnost kulturních zařízení meziročně o více než 5 %. To se však s příchodem pandemie a následných opatření v roce 2020 rázem změnilo a celkový počet fyzických návštěv se meziročně propadl ze 79,5 milionu na 38,1 milionu, tj. o 52,1 %. Nejvíce byly zasaženy kulturní domy (o 66,9 %) a divadla (o 63,7 %), naopak nejméně knihovny (o 40,8 %), které mohly mít během pande­mie otevřená alespoň výdejní okénka.

Druhý rok pandemie (2021) přinesl zvýšení celkové návštěvnosti na 39,1 milionu (meziročně o 2,6 %), avšak i tak zaostal za předpandemickým obdobím o 50,8 %. Nejrychleji se z nízké návštěvnosti zotavovaly kulturní domy a historické památky, na­opak nejpomaleji muzea, hudební soubory a divadla.

Konečně v roce 2022 se celková návštěvnost zvýšila o dalších více než 22 milionů (o 58,2 %), přesto však ještě zůstala pod úrovní roku 2019 o více než 19 mi­lionů návštěv (o 24,2 %). K předpandemické úrovni návštěvnosti se nejvíce přiblížily hudební soubory, kulturní domy a historické památky (s méně než 20% propadem návštěvnosti v porovnání s rokem 2019), naopak nejméně festivaly (–31,9 %) a dále di­vadla (–28,3 %). Zajímavé je porovnání s kiny, jejichž o 26,3 % nižší návštěvnost oproti roku 2019 ukazuje, že v tomto směru divadla mírně zaostávala.

Počty návštěvníků kulturních zařízení (mil.)

Vstupné přesto dále rostlo

V souvislosti s výrazným poklesem návštěvnosti by se dalo předpokládat, že poskytovatelé kulturních služeb budou lákat návštěvníky na snížené vstupné, zejména v prvním pandemickém roce 2020. Ale ne­bylo tomu vždy tak. Průměrné vstupné se snížilo jen v objektech kulturního dědictví, a to v památkách (ze 108,5 na 95 Kč) a v muzeích (ze 70,1 na 60,4 Kč), což je v obou případech zhruba o 13 %. Naopak ve scé­nickém umění vstupné dále vzrostlo. V divadlech o 11,5 % (z 216,9 na 241,8 Kč), v kulturních domech o 13 % (ze 72,9 na 82,4 Kč) a na hudebních vystou­peních o 4,8 % (z 229,5 na 240,5 Kč).

V roce 2022 již průměrné vstupné převýšilo úro­veň dosaženou v roce 2019 ve všech kulturních zaříze­ních. V oblasti památek a muzeí jen o 2,7 % a o 5,8 %, ale v divadlech o 22,2 % a v oblasti hudby až o 79 %.

Méně cest, vyšší podíl přespolních návštěvníků

Snad nejvýraznějším důsledkem pandemie bylo ome­zení pohybu osob, které zasáhlo zejména cestovní ruch, jak mezistátní, tak v menší míře i domácí. Kul­turní hodnoty či události bývají často spojeny s kon­krétním místem, a značná část milovníků kultury je za nimi proto nucena cestovat do jiného regionu či do zahraničí.

Těsný vztah mezi kulturou a cestovním ruchem je proto více než zřejmý. Potvrzují to také statistické údaje obsažené v satelitním účtu cestovního ruchu. Vyplývá z nich, že cestovní ruch stojí za zhruba po­lovičním podílem z celkové návštěvnosti. V období před pandemií (2014–2019) byla s návštěvou zařízení tradiční kultury spojena každá čtvrtá až pátá cesta. V roce 2020 to byla jen každá šestá až sedmá cesta a v roce 2021 každá pátá cesta. Z dat účtu lze také propočítat, že navýšení počtu cest o jeden milion zvýší návštěvnost zařízení tradiční kultury o zhruba 412 tisíc návštěv. Ještě výraznější je nárůst návštěv­nosti objektů kulturního dědictví v případě cest nere­zidentů (až o 579 tisíc). Zahraniční návštěvníci dávají (zřejmě s ohledem na jazykovou bariéru) přednost návštěvám objektů kulturního dědictví před akcemi scénického umění.

Z demografických údajů a dat o počtu a účelu cest příjezdového a domácího cestovního ruchu lze také odvodit změnu struktury návštěvnosti. Celkovou návštěvnost kulturních zařízení můžeme rozložit do tří složek na návštěvnost „místní“, tj. osob bydlí­cích v daném místě, dále „přespolní“, tj. osob, které podnikly cestu v rámci domácího cestovního ruchu, a konečně „zahraniční“ zahrnující návštěvy občanů z jiných zemí. Zatímco v roce 2019 byla polovina ná­vštěv tvořena místními návštěvníky, více než třetina přespolními a 15 % zahraničními, tak v roce 2020 sice zůstal poloviční podíl místních návštěvníků, podíl zahraničních návštěv však klesl jen na 7 % a naopak přespolních vzrostl na více než 40 %.

Návštěvníci kulturních zařízení podle původu (mil.)

Finanční dopady pandemie na kulturu si přiblí­žíme v některém z příštích vydání našeho časopisu.

Článek si můžete přečíst v prosincovém dvojčísle čísle časopisu Statistika&My.