Jak se žilo Čechům ve 14 letech

Součástí šetření Životní podmínky domácností 2019 byl také speciální tematický modul na mezigene­rační srovnání sociálních a materiálních podmínek českých obyvatel. Konkrétní otázky se týkaly rodičů dotazovaného, domácnosti, ve které vyrůstal, její finanční situace a rovněž materiálních podmínek všech dětí v domácnosti. Veškeré otázky směřovaly na období, kdy bylo respondentovi 14 let, tedy ra­ného dospívání.

Modulový dotazník vyplňovaly pouze osoby ve věku 25 až 59 let, čili lidé narození v letech 1959 až 1994.

Roste počet neúplných rodin

Nejprve se zaměříme na rodinné prostředí, v ja­kém respondenti vyrůstali ve 14 letech. Ze zjišťo­vání vyplynulo, že 85,6 % respondentů žilo v da­ném období v úplné rodině s oběma rodiči. Dalších 12,5 % respondentů žilo pouze s matkou, přičemž 5,1 % z nich bylo v kontaktu se svým otcem a 7,4 % s ním v kontaktu nebylo (buď s ním neudržovali styky, nebo svého otce ani neznali, nebo již otec v té době nežil). Pouze 1,4 % respondentů žilo v té době pouze se svým otcem a naprostá většina z nich nebyla v kontaktu se svou matkou. V ojedinělých případech (0,5 %) žili dotazovaní bez obou rodičů, tj. u příbuzných nebo v pěstounské péči.

Podíváme-li se na typ domácnosti podle věku dotazovaných, vidíme nezanedbatelné rozdíly. S klesajícím věkem se snižuje podíl těch, kteří vy­růstali v úplných rodinách. Osoby starší 55 let žily s oběma rodiči v 89 % případů a jen každý devátý člo­věk žil pouze s jedním rodičem. Oproti tomu osoby mladší 35 let žily v úplné rodině s oběma rodiči v 83 % případů a každý šestý člověk žil pouze s jedním ze svých rodičů, zpravidla s matkou.

Pro porovnání lze uvést, že dnešní 14leté děti žijí v úplné rodině s oběma rodiči v necelých 82 % pří­padů. To odpovídá zmíněnému trendu, že se postupně snižuje podíl dětí vyrůstajících v úplných rodinách.

Pozornému čtenáři asi neujde fakt, že osobám, které ve svých 14 letech zažily sametovou revoluci v České republice (listopad ‘89), bylo v době dota­zování přesně 44 let. Tento věk zároveň tvoří hranici u zvolených věkových skupin dotazovaných osob, podle níž tak lze respondenty rozdělit na před-revo­luční a po-revoluční ročníky. Jednou z příčin rozdílů v jejich odpovědích tedy může být i skutečnost, že jedni vyrůstali ještě v socialistickém zřízení a druzí již referovali o období po revoluci.

Velikost obce se moc nemění

Další sledovanou charakteristikou v rámci modulo­vých otázek byla velikost obce, ve které žil dotazovaný ve 14 letech. Obce byly rozděleny do tří kategorií – vesnice či menší města do 10 tisíc obyvatel, středně velká města od 10 do 100 tisíc obyvatel a velká města nad 100 tisíc obyvatel.

Téměř tři čtvrtiny osob, které ve 14 letech žily ve velkém městě nad 100 tisíc obyvatel, v něm žijí i nadále, avšak 18 % z nich se přestěhovalo na ven­kov. Naopak z těch osob, které ve 14 letech žily na vesnici či v malém městě, se pouze 8 % respondentů přestěhovalo do velkého města a bezmála tři čtvrtiny z nich stále bydlí v malé obci. Největší podíl stěhování jsme zaznamenali u středně velkých měst, z nichž se téměř polovina respondentů přesunula na venkov či do velkého města. V mezigeneračním pojetí je tedy typ a velikost obce poměrně stabilní.

Děti jsou vzdělanější než rodiče

V šetření jsme rovněž zjišťovali nejvyšší dokončené vzdělání rodičů respondenta v době, kdy mu bylo 14 let. Dotazovaní, kteří dosáhli maximálně středního vzdělání bez maturity (tj. ukončili jen základní školu nebo obdrželi výuční list), měli v 73 % také rodiče s tímto stupněm vzdělání. Pouze 3,3 % z nich měla alespoň jednoho z rodičů vysokoškoláka. Téměř po­lovina dnešních středoškoláků s maturitou, případně s nástavbou nebo absolventů vyšší odborné školy měla také matku či otce s úplným středoškolským vzdělá­ním. Velká část z nich (41,2 %) ale měla oba rodiče bez maturity. Osoby, které úspěšně dokončily studium na vysoké škole, měly nejčastěji rodiče středoškoláky (44,6 %), avšak 36,1 % z nich mělo alespoň jednoho rodiče s vysokoškolským diplomem.

Celkově můžeme říci, že z výsledků je jasně pa­trný pozitivní posun ve vzdělání českých obyvatel oproti jejich rodičům. Téměř třetina osob (30,8 %) dosáhla vyššího stupně vzdělání, než měli jejich otec či matka. Více než polovina (54,4 %) má stejné vzdě­lání jako jejich rodiče a pouze každý sedmý člověk získal nižší vzdělání, než měli jeho rodiče. Pokud se zaměříme zvlášť na vzdělání matky a otce, zjistíme, že nárůst vzdělání dotazovaného oproti matce je o jeden procentní bod vyšší než nárůst vzdělání oproti otci.

Mladší hodnotí finanční situaci lépe

V loňském modulu byla také otázka na to, jak respon­dent vnímal finanční situaci své rodiny v době, kdy mu bylo 14 let. Obecně Češi vnímali finanční situaci své rodiny v mládí jako spíše dobrou až dobrou. Při bližším pohledu a rozdělení dotázaných do věkových skupin se ukázalo, že s rostoucím aktuálním věkem respondentů bylo jejich hodnocení méně příznivé.

Pokud bychom chtěli porovnat, jak se stejným re­spondentům daří dnes, máme k dispozici ukazatel, jak domácnost respondenta v současnosti vychází se svým čistým měsíčním příjmem.

Skoro polovina osob, které v současnosti vycházejí se svým měsíčním příjmem snadno až velmi snadno, vnímala finanční situaci své rodiny ve 14 letech jako dobrou či velmi dobrou. Jenom 3,8 % z nich ozna­čila finanční situaci rodiny v té době jako špatnou až velmi špatnou. Naopak 13 % osob, které nyní vychá­zejí se svými měsíčními příjmy s obtížemi až velkými obtížemi, vnímalo finanční situaci své rodiny jako špatnou už v mládí. Přesto 26,6 % dotázaných, kteří mají aktuálně nedostatek příjmů, hodnotilo finanční situaci své rodiny ve 14 letech jako dobrou, nebo do­konce velmi dobrou.

Z tohoto subjektivního hodnocení nelze přímo usoudit, zda si lidé pohoršili, nebo polepšili oproti mládí. Jedná se o mírně odlišné otázky. Někteří re­spondenti mohli mít tendenci idealizovat svoje dětství, pro jiné mohlo být obtížné vzpomínání na období 14 let. Současnost člověk častěji posuzuje vůči ostat­ním a mnohdy má náročnější představy. Přesto nám tohle srovnání může poskytnout zajímavý pohled na finanční situaci Čechů z aktuální doby a z jejich mládí.

Poslední okruh otázek se týkal materiálních pod­mínek dětí v domácnosti respondenta v jeho 14 le­tech. Otázka zněla, zda měly všechny děti z domác­nosti dostupné určité položky. Jednalo se o možnost odjet alespoň na týdenní dovolenou, letní tábor či školu v přírodě, dále zda mohly děti jíst denně maso a zda měly všechny děti z domácnosti k dispozici základní školní pomůcky, jako jsou sešity, učebnice, psací a výtvarné potřeby, kružítko nebo kalkulačka. Cílem bylo zjistit, zda si to rodina v té době mohla dovolit, anebo tuto možnost neměla z finančních či jiných důvodů.

Odpovědi dotazovaných se poměrně významně li­šily podle stáří respondenta. Osoby starší 55 let mohly odjet v mládí na týdenní dovolenou či dětský tábor v 74 % případů, zatímco u osob mladších 35 let ne­mělo ve 14 letech problém s týdenní dovolenou 84 % z nich. Možnost jíst denně maso mělo v období 14 let věku 78 % občanů starších 55 let, zatímco mladší lidé mohli konzumovat maso v té době v 88 % případů. Na dotaz, zda měly všechny děti k dispozici základní školní pomůcky, odpovědělo kladně 97 % starších a 99 % mladších respondentů, kteří byli v rámci še­tření osloveni.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

Více se dočtete zde: Kultura , Příjmy, výdaje a životní podmínky domácností