Jak se bydlelo před sto lety Pražanům

V roce 1921 bydlelo ve vlastním bytě pouze šest procent obyvatel Prahy. Šedesát procent Pražanů obývalo jednopokojový byt s kuchyní. Jen 36 % bytů disponovalo pitnou vodou, 37 % vlastní splachovací toaletou a 18 % mělo koupelnu.

Údaje o bytových poměrech poskytl soupis bytů provedený v roce 1921 spolu se sčítáním lidu. Data zveřejnil Státní úřad statistický v roce 1928 v časopise Zprávy Státního úřadu statistického Republiky československé.

Statistici odhalili extrémní rozdíly

V hlavním městě napočítali statistici 166,7 tisíce soukromých bytů, z toho 171 prázdných. Jen pro srovnání: v roce 2011, kdy u nás proběhlo zatím poslední sčítání lidu, domů a bytů, bylo v Praze 45,7 tisíce neobydlených bytů. V roce 1921 výrazně převažovaly nájemní byty (87 %), jen 6 % domácností bydlelo ve vlastním. Už vlastník dvoupokojového bytu byl v té době považován za bohatého. Sedm procent tvořily služební byty, v nichž obyvatelé neplatili nájem. O devadesát let později se situace výrazně změnila: v nájemních bytech žilo 34 % obyvatel hlavního města (všech Čechů 24 %), 29 % Pražanů mělo byt v osobním vlastnictví (v celém Česku 22 % obyvatel), 11 % bydlelo ve vlastním domě (39 % Čechů) a 13 % v družstevním bytě (10 % Čechů).

Prvorepublikové byty pod lupou

Celkový počet obytných místností v roce 1921 byl 389,6 tisíce. Na jeden obydlený byt tehdy připadalo průměrně 2,3 obytné místnosti. Celkem 87 % z nich bylo určeno výhradně k bydlení, zbývajících 13 % bylo živnostenských, tedy sloužily k bydlení i provozování živnosti. Mezi takové statistici řadili vedle obydlí různých řemeslníků rovněž byty advokátů, lékařů atd. Zajímavostí je 10 tisíc místností určených služebným, což znamená, že každá dvacátá pražská domácnost měla před sto lety prostory k ubytování služebnictva.

Téměř každý dvacátý byt se nacházel ve sklepě nebo v suterénu (4 %). V přízemí bylo 29 % bytů, v 1. patře 26 %, ve 2. patře 21 %, ve 3. patře 15 % a ve 4. nebo vyšším patře 5 % bytů. Pouze jednou místností disponovalo 10 % bytů, pokoj a kuchyň mělo 60 % bytů, dva pokoje s kuchyní mělo 18 % bytů, tři místnosti a kuchyň mělo 10 % bytů. V současnosti jsou třípokojové byty s kuchyní v Praze nejrozšířenější, tvoří čtvrtinu obydlených bytů. Více než čtyři místnosti s kuchyní měla dvě procenta bytů. Celkem 1 341 bytů bylo šestipokojových a 61 bytů mělo dokonce více než 10 místností.

Každá pátá domácnost měla podnájemníky

V pražských bytech žilo 646 211 osob. V průměru tedy na jeden byt připadalo 3,9 osoby a 1,7 osoby na jednu obytnou místnost. V roce 2011 byla průměrná zalidněnost pražského bytu 2,2 osoby a průměrný počet osob na obytnou místnost byl 0,8. Téměř 95 % bytů obývala v roce 1921 jedna rodina, alespoň jednoho podnájemníka mělo 19,7 % bytů.

Ve zveřejněných tabulkách nacházíme i extrémy – například v pěti bytech o jedné místnosti bez kuchyně žilo 13 a více osob. Podobný počet osob obýval sedmnáct jednopokojových bytů s kuchyní. Naopak, v 15 bytech s více než pěti pokoji žil jen jediný obyvatel.

Byty bez vody

Na jedné straně reprezentativní vily, na druhé městské dělnické domy, které mnohdy postrádaly hygienické a technické zázemí. Pitná voda byla dostupná ve 36 % bytů, do většiny bytů (55 %) se musela voda donášet z jiné části domu. Na pumpu nebo jiný zdroj mimo domov byli odkázáni obyvatelé 8 % bytů. Prádelnu mělo pouze 0,5 % bytů a koupelnu 18 % bytů. Vlastní toaletou se splachováním disponovalo 37 % bytů, obyvatelé většiny bytů (61 %) se museli spokojit se společnými WC. V roce 2011 mělo 99 % bytů vodovod z veřejné sítě, teplou vodu, splachovací záchod a koupelnu. Plyn ke svícení byl před sto lety zaveden v 8 % bytů, plyn k vaření a topení v 15 % bytů. Elektřina sloužila ke svícení ve 38 % bytů, k vaření a topení byla používána pouze v 0,5 % bytů.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

Více se dočtete zde: Sčítání lidu, domů a bytů