František Janouch přednášel v ČSÚ

Přednáška pojednávala o otázkách týkajících se současné jaderné energetiky a likvidace jaderného odpadu. Byla součástí cyklu Statistici statistikům, který ČSÚ pořádá již několik let. Akci navštívilo více než 60 zaměstnanců Úřadu i zájemců z dalších institucí.
František Janouch se narodil v roce 1931 v Lysé nad Labem. Svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki ho motivovalo věnovat se studiu fyziky. Na vysokoškolská studia odešel do Sovětského svazu, kde vystudoval Fyzikální fakultu Leningradské univerzity. Na Lomonosovově univerzitě v Moskvě poté obhájil kandidátskou disertaci. Po návratu do vlasti byl vedoucím oddělení teoretické jaderné fyziky v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži a docentem na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
V roce 1970 byl z politických důvodů donucen odejít ze zaměstnání. Byl vyslýchán a obviněn Státní bezpečností. Zároveň mu bylo zakázáno přednášet. Emigroval a následně byl zbaven československého občanství, které mu bylo navráceno až v roce 1990. Po svém odchodu do zahraničí nejprve působil v Niels Bohrově Institutu v Kodani. Následně pracoval jako vědecký pracovník ve Stockholmu.
„Právě tato švédská metropole se do curriculum vitae pana profesora Janoucha zapsala velkým písmem. František Janouch tam totiž vedle realizace velmi významných akademických aktivit spoluzaložil v roce 1978 Nadaci Charty 77. Je mi ctí, že jsme tuto významnou osobnost mohli přivítat u nás v ČSÚ. Přednáška pana profesora patřila k nejzajímavějším, které jsme tu dosud měli možnost vyslechnout,“ řekla Iva Ritschelová, předsedkyně ČSÚ.

Dodnes je předsedou Nadace Charty 77

Předsedou Nadace Charty 77, jež byla určena na pomoc disidentům a dalším lidem pronásledovaným komunistickým režimem, je František Janouch dodnes. V roce 1992 byl československým velvyslancem na následné Helsinské konferenci. V letech 1996 až 2000 reprezentoval Evropskou unii v Kyjevě jako evropský zástupce ředitele projektu Science and Technology Center in Ukraine. Kromě toho je voleným členem sněmu Akademie věd ČR a členem vědeckých rad řady institucí.
V průběhu své vědecké profesní dráhy přednášel na desítkách univerzit v Evropě, Spojených státech amerických a v Asii. Uveřejnil kolem stovky vědeckých prací a několik set populárně vědeckých článků. Je také autorem či spoluautorem mnoha knih. Například v titulu Na smutek není čas zachycuje životní osudy Františka Kriegla a jeho korespondenci, kterou s ním vedl. Známá je i jeho další kniha Korespondence 1978–2001, ve které zveřejnil dopisy s Václavem Havlem, s nímž se znal.