Druhá světová válka a statistika

I do vývoje jednoho z největších a nejničivějších konfliktů v historii lidstva zasahovala významným způsobem statistika.

Už v době před druhou světovou válkou, od jejíhož skončení letos uplyne 80 let, měla statistika dobře propracované teoretické postupy, které bylo možné prakticky aplikovat na záležitosti vojenského charakteru. Její metody se proto uplatnily i jako součást mnoha strategických vojenských rozhodování a při posuzování rozsahu ztrát.

Statistika sloužila všem

Ve Spojených státech amerických vedla druhá světová válka k vytvoření několika významných skupin statistiků, zejména na univerzitách Columbia a Princeton. Obdobná situace panovala také ve Velké Británii. Existuje řada důkazů, že čísla a „statistika“ byla pro ministerského předsedu Winstona Churchilla směrodatná při hodnocení vývoje, formování názorů, rozhodování, kontrole úspěchu a v neposlední řadě mu sloužila také jako pomůcka v politických debatách. Očividně dával přednost faktům a ověřitelným informacím. Na to upozornil Sir John Colville, bývalý Churchillův blízký spolupracovník, ve své knize Downing Street Diaries 1939–1945: „Winston nechal profesora Lindemanna a mě přinést některé své oblíbené statistiky a tabulky a začal vysvětlovat situaci s dodávkami.“

Ani Německo se Sovětským svazem nezůstávaly pozadu. Německé armádní velení vycházelo ze statistických dat od začátku války. Jako příklad lze uvést analýzu a výběr strategických cílů pro bombardování během Blitzkriegu v roce 1940. Před provedením operací shromažďovaly vojenské jednotky podrobné statistiky o hustotě osídlení, výrobních kapacitách a strategických objektech, jako byly továrny na výrobu zbraní a infrastruktura. Tyto statistiky se používaly k určení, které cíle mají být bombardovány, aby se co nejvíce oslabila schopnost protivníka pokračovat v konfliktu. Zjevným příkladem bylo německé obejití francouzského opevnění Maginotovy linie v květnu 1940 přes Belgii.

Letecká bombardování

Piloti bombardérů měli za války nejnebezpečnější práci. Velení RAF, které zabezpečovalo noční mise, bylo známo, že se do konce války vrátilo méně než 50 % jeho pilotů. Bombardéry, které byly relativně pomalé a hůře ovladatelné vzhledem ke svému nákladu, jen nesnadno unikaly útokům stíhacích letounů. Stejný problém řešilo i americké strategické letectvo. Americké úřady se tedy soustředily na posílení těch částí bombardérů, vykazujících silné poškození (což letadla činilo ještě těžšími). To však nevedlo k výraznému úspěchu, a proto byl přizván analytický tým v čele s Abrahamem Waldem (1902–1950). Jeho úkolem bylo prozkoumat rozsah poškození na letadlech vracejících se z misí s cílem poskytnout rady, jak minimalizovat ztráty bombardérů zapříčiněné nepřátelskou palbou. Wald na základě sekvenční analýzy přesvědčil letectvo, aby se zaměřilo na posílení částí letadel, konkrétně motorů a střední části trupu, která sice vykazovala známky poškození, ale dokázala se vrátit. Argumentoval tím, že poškozením zmíněných částí může dojít k daleko větším ztrátám. Jeho práce zachránila nejenom mnoho letounů, ale hlavně jejich posádek.

Německý tankový problém

Německé tanky a zbraňové systémy měly svá sériová čísla vedená v lineárním pořadí. Spojenci jich byli schopni získat nebo ukořistit pouze omezený počet, ale i s tímto vzorkem dokázali odhadnout celkový počet nepřátelských tanků a zbraňových systémů s neuvěřitelnou přesností. Tradiční metody odhadu německé výroby naznačovaly, že nepřítel vyrábí tanky v počtu 1 400 měsíčně. Pomocí statistické analýzy ze získané techniky a vyhodnocením výrobních čísel byl tento počet revidován na 256 kusů měsíčně. Objevené německé výrobní záznamy po skončení války potvrzovaly, že předpověď statistiků byla téměř dokonalá. Skutečná měsíční výroba činila 255 tanků!

Lidské zdroje

V průběhu druhé světové války bylo mobilizováno přibližně 127,2 milionu lidí. Světová populace v roce 1940 činila zhruba 2,3 miliardy lidí, což znamená, že pět až šest procent bylo odvedeno do armády. Z každých 25 mobilizovaných osob byla alespoň jedna žena. Nejvíce mobilizoval Sovětský svaz, který měl ve zbrani a válečné výrobě kolem 34,5 milionu osob, což činilo zhruba 35 procent mužské populace této země. V relativním vyjádření to však bylo Německo, které zmobilizovalo největší podíl své mužské populace – přibližně 42 % mužů. Sovětský svaz však po většinu válečného období každoročně dosahoval nejvyššího počtu aktivního vojenského personálu, který v posledních válečných letech čítal více než 12 milionů osob. Právě dostupnost lidských zdrojů v SSSR byla rozhodujícím faktorem pro konečné vítězství nad Německem v roce 1945.

Počty osob nasazených do II. sv. války (tis.)

Zdroj: statista.com

Ruku v ruce s tím však rostly ztráty na životech. Jedno z nejvíce šokujících využití statistik v tomto kontextu představuje shromažďování údajů o holocaustu. Říšský spolek Židů v Německu (Reichsvereinigung der Juden) zpracoval na pokyn Hlavního úřadu říšské bezpečnosti podrobné přehledy obsahující informace o obyvatelstvu, emigraci, narození a úmrtí Židů. Nacistický režim použil statistická data k organizování a systematickému vyvražďování milionů lidí. Statistické záznamy byly vedeny také o Romech, politických oponentech a dalších skupinách. Systém shromažďování těchto údajů nejen usnadnil genocidu, ale rovněž pomohl nacistům vést evidenci o počtech obětí. V tomto případě byla statistika zneužita k jednoznačnému porušování lidských práv.

Statistika jako nástroj pro válečnou ekonomiku

Neméně důležitou oblastí, kde se statistika během druhé světové války ukázala jako nezbytná, byla ekonomie. Válka vyžadovala obrovské množství materiálu, zbraní, munice a zásob. Způsob, jakým byly tyto prostředky distribuovány a jak byly organizovány výrobní kapacity, byl v mnoha ohledech řízen pomocí statistických analýz. Například ve Spojených státech byla během války vytvořena série statistických modelů pro predikci výrobních potřeb a pro optimalizaci výroby zbraní a munice. Analýza výrobních kapacit a odhadování potřeby materiálu byly klíčové pro zajištění dostatečného zásobování vojenských sil a pro udržení válečného úsilí.

Z výše uvedeného je jasně patrné, že statistika promlouvala do válečného konfliktu více, než je všeobecně známo.

Zdroje:

George CLARK – Alex GONYE – Steven J. MILLER: Lessons from the German Tank Problem – dostupné z: https://arxiv.org/pdf/2101.08162;

Stephen E. FIENBERG: Statistical Developments in World War II: An International Perspective. In: A Celebration of Statistics. The ISI Centenary Volume, 1985, s. 25-26;

www.statista.com.