Digitální služby zjednodušují život občanům a zvyšují efektivitu státu,

říká Martin Mesršmíd, ředitel Digitální a informační agentury (DIA).

Jaké činnosti DIA vykonává?

DIA stojí na čtyřech pilířích. Dva hlavní směry našeho působení jsou služby pro úřady a služby pro občany. Mezi ty první patří sdílené informační systémy, jako základní registry, Národní certifikační autorita, Identita občana a další systémy využívané státními a samosprávními úřady. Služby pro občany jsou reprezentovány zejména Portálem občana, ale také aplikací eDoklady, identitními službami, jako například Mobilní klíč eGovernmentu, datovými schránkami, a patří sem také Identita občana, která slouží jak pro úřady, tak i pro občany.

Vedle toho zajišťujeme činnost legislativní, metodickou a kontrolní. Tu vykonává zejména odbor hlavního architekta, který posuzuje shodu nových projektů s národním architektonickým plánem, závazným pro celou veřejnou správu. Jakýkoliv informační systém, který nějaký úřad buduje, musí být v souladu s národním architektonickým plánem a musí splňovat předepsané požadavky, například na ekonomickou efektivitu.

Posledním pilířem našich aktivit je přímá pomoc úřadům. To je relativně nová záležitost. Od začátku letošního roku budujeme takzvaná kompetenční centra, jejichž odborníci jsou k dispozici úřadům při vytváření nových informačních systémů nebo při změnách těch stávajících. Sdílením našich odborníků jednak šetříme peníze úřadům, které by si musely najímat externí specialisty z komerční sféry, a zároveň zvyšujeme kvalifikaci našich lidí, kteří při práci na různých projektech získávají nové zkušenosti. A nezanedbatelným přínosem je i to, že když už náš člověk na nějakém úřadě dočasně pracuje, rovnou tam může dát do pořádku a správně nastavit komunikaci se systémy DIA, aby mohlo snáz probíhat předávání údajů mezi úřady navzájem a bylo lépe zajištěno právo občanů na digitální služby.

Kolik má DIA zaměstnanců?

Momentálně asi 235, to ale není plný stav. Postupně přibíráme další lidi, některé pozice se však nedaří obsadit dlouhodobě. Tabulkové platy jsou dost nízké, a práce u nás je přitom velmi náročná a zodpovědná.

Ing. Martin Mesršmíd

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor informační management. V praxi mimo jiné působil jako dlouholetý vrcholný manažer firmy Avast, kde se věnoval ochraně digitální identity uživatelů, datové analytice v oblasti velkých dat a tvorbě informačních systémů v oblasti lidských zdrojů a informačních portálů. Ředitelem DIA byl jmenován 1. února 2023.

Je na pracovním trhu dost kvalifikovaných odborníků v oblasti IT?

V současné době ekonomika neroste tak rychle jako v minulosti, takže některé firmy redukovaly stavy svých zaměstnanců. Kdybychom jim dokázali nabídnout dobré platové ohodnocení, měli bychom nyní šanci kvalitní odborníky získat. Veřejná správa má oproti soukromému sektoru totiž obrovskou výhodu v tom, že práce zde má hlubší smysl. Vytváříme systémy, které slouží občanům a zlepšují jim život, které zefektivňují fungování státu, zvyšují bezpečnost… Za to by řada pracovníků byla schopna obětovat třeba 10 nebo 15 procent svého původního platu v soukromém sektoru, ale když mají klesnout s příjmy na třetinu, není to pro ně již přijatelné.

Důsledkem je, že vysoce kvalifikovaní profesionálové raději zůstávají v soukromém sektoru a ten veřejný jim nedokáže být dostatečně atraktivním partnerem. Služby musíme outsourcovat víc, než by se outsourcovat mělo, a mnohdy ani nedokážeme dobře napsat zadání a zkontrolovat výsledek. Trpí tím i dodavatelé, protože když dostanou špatné zadání, významně narůstá riziko, že se něco nepovede. Neschopnost státu dobře zadávat je bohužel hodně vysoká.

Navzdory obtížné situaci má ale DIA za sebou určitě i nějaké úspěchy. Které byste rád vyzdvihl?

DIA byla formálně založena 1. ledna 2023. Opravdu fungovat začala až 1. dubna, kdy došlo k delimitaci odborů Ministerstva vnitra a Správy základních registrů do DIA. Předtím jsme neměli vůbec nic. Já jsem pyšný na to, že se z nesourodých odborů, které na DIA přešly, podařilo vytvořit jednu fungující organizaci, která má za sebou už významné výsledky. Letos v létě se například podařilo spustit Registr zastupování, v němž jsou informace o fyzických osobách, které zastupují nějakou firmu nebo jinou právnickou osobu. Například jednatel společnosti tak díky tomu může činit digitálně úkony za tuto společnost.

Registr budeme dále rozšiřovat i o zastupování fyzických osob, kdy třeba někdo pověří příbuzného, aby ho zastupoval v dědickém řízení, zmocní někoho k vyřízení pojistné události, k provedení změny v katastru a podobně. Zmocněnec se pak bude moci přihlásit na Portálu občana a učinit za zmocnitele nějaký úkon. Doplněny budou rovněž implicitní mandáty vyplývající třeba ze vztahu rodič-dítě, opatrovník-opatrovaný a podobně.

Redesignovali jsme také Portál občana, který dostal nové funkce, propojil se s datovými schránkami a umožňuje zasílání SMS nebo e-mailových notifikací, když se například blíží konec platnosti dokladu. Myslím, že to jsou velmi užitečné funkce, které lidem šetří čas a zvyšují jejich pohodlí a jistotu, že jim neuteče něco důležitého ve vztahu s úřady.

Dalším důležitým krokem bylo spuštění projektu eDoklady. Jeho působnost se postupně rozšiřuje a od 1. ledna 2025 by už eDoklady měly přijímat kompletně všechny úřady v Česku včetně obcí.

Vedle těchto velkých projektů pracujeme také na méně viditelných úkolech. Posílili jsme například kapacitu Identity občana, aby byla schopná zvládnout sílící nápor vyvolaný nárůstem užívání služby eDoklady. Současně pracujeme na obnově hardwaru základních registrů, což považuji za jeden z našich nejdůležitějších projektů. Základní registry běží už asi 12 let na stejném hardwaru, a je nejvyšší čas zařízení obnovit. Nyní tedy tato velice náročná akce probíhá, a přitom dochází k drobnějším zlepšením. Už dnes však musíme myslet dopředu, a proto intenzivně uvažujeme i o tom, jak budou základní registry pokračovat dál. Zhruba za pět nebo šest let by měly přejít do státního cloudu a spolu s tím bude třeba vymyslet jejich novou strukturu a napojení na ostatní digitální služby.

To tedy byly úspěchy. Co se naopak nedaří tak, jak jste si na začátku svého působení v DIA představoval?

Ve všech úřadech narážíme na nedostatek kvalifikovaných oborníků, jak jsem o tom už hovořil. To omezuje jak spolupráci úřadů mezi sebou, tak i jejich schopnost plnit povinnosti vyplývající ze zákona o právu na digitální službu. Často jsou na ministerstvu nebo jiném úřadě pouze jeden nebo dva lidé, kteří dané problematice perfektně rozumějí, a všechny úkoly a požadavky se proto směřují na ně. Oni jsou pak samozřejmě přetížení a nestíhají. Potřebné procesy proto probíhají velmi pomalu. Než se vytvoří zadání, než se vypíše výběrové řízení na dodavatele, než se uzavře smlouva s vybraným dodavatelem, než se vyřeší všechny problémy, které zakázku provázejí… Vše trvá velmi dlouho a je to značně neefektivní.

Je tedy právo občanů na digitální služby, které má platit od února 2025, ohroženo?

Nejprve je třeba upřesnit, že právo na digitální služby platí už asi čtyři roky. Od února 2025 se ho ovšem občané budou moci intenzivněji domáhat. Na povinnosti úřadů obsloužit občana digitálně se nic nezmění.

To, že tato povinnost není v mnoha oblastech dosud splněna, je velká chyba a ostuda. Do února se nejspíš podaří naplnit katalog služeb, které úřady občanům poskytují. Horší už to bude s formuláři, s jejichž pomocí mohou občané digitální službu vyřídit. V současné době má tyto formuláře méně než 10 procent všech agend. My to velmi intenzivně řešíme, jednáme s úřady a s tvorbou formulářů se jim snažíme pomoci. Už teď ale víme, že mnoho agend se do února zdigitalizovat nepodaří.

Při nenaplnění zákona a absenci digitální služby se úřady vystavují dvěma hrozbám. V prvé řadě občané mohou učinit podání libovolným způsobem, a úřad ho musí přijmout. Mohou třeba napsat e-mail, dopis nebo SMS, a úřad takové podání nemůže odmítnout. To bude náročné zejména na lidské kapacity. Druhé riziko spočívá v tom, že občané se mohou domáhat náhrady škody, která jim vznikla, pokud jim nebylo umožněno digitální podání a oni museli na daný úřad dojet osobně. Může to být úhrada jízdenky, ale třeba také náhrada ušlé mzdy nebo něco jiného. To je velmi nepříjemná věc, a úřady proto musejí usilovat o to, aby do února připravily digitální formuláře pro maximum svých služeb.

Do digitalizovaných formulářů by se přitom měla automaticky předvyplňovat data, která už občan státu někdy poskytl. A to jsou nejen údaje ze základních registrů, ale také třeba dosažené vzdělání, registrační značka auta nebo číslo bankovního účtu. I v tomto směru mám jisté obavy, protože úřady si mezi sebou data dostatečně nevyměňují a nesdělují si, jaké údaje o občanech mají ve svých systémech k dispozici. Jedním z našich úkolů je tedy motivovat úřady a napomáhat jim ke sdílení a předávání informací.

Naplnění zákona o právu na digitální služby by mělo občanům zjednodušit a zlepšit komunikaci s úřady. Co přinese státu?

Hlavním přínosem by mělo být zvýšení efektivity státní služby. Pod pojmem „digitalizace“ si lidé dnes představují hlavně obslužné kanály pro koncového uživatele. Tedy nějaký portál či aplikaci, přes které občan může úřadu poslat své podání. To je určitě velmi užitečné, nicméně často se stává, že úřad s tímto datovým podáním pracuje stejně, jako kdyby přišlo na papíře. Úředníci si ho posílají mezi sebou a přidávají k němu svá vyjádření, schválení či připomínky. Portál pro občana jakožto vnější systém, a naproti němu vnitřní systém úřadu jsou samostatné systémy oddělené podatelnou. Správně by to ale mělo být tak, že občan vloží svoje podání rovnou do agendového systému úřadu a ten jej přiřazuje jednotlivým úředníkům. Komunikace s občanem by se tak stala přirozenou součástí workflow v rámci úřadu. To je základ efektivního fungování digitálních služeb.

Ideál, ke kterému chceme směřovat, je ještě o krok dál a představují ho proaktivní služby. Dnes nutíme občana, když se dostane do nějaké životní situace, aby si sám ohlídal svoje povinnosti či možnosti a učinil kroky, které jsou potřeba k jejímu vyřešení. Přitom by spoustu věcí za něj mohl dělat automaticky stát. Například v případě svatby, narození dítěte, změny bydliště a podobně by občan obdržel zprávu, co se pro něj mění, na co má nárok a co by měl udělat. Z informací, které má stát k dispozici, by se automaticky vyplnila všechna potřebná podání i žádosti, a občan by je už jenom odsouhlasil, nebo zamítl. Od toho jsme zatím bohužel ještě hodně vzdáleni.

Víte o nějaké zemi, kde to už takto ideálně funguje?

Kompletně celá veřejná správa na takového úrovni není asi nikde, ale velmi pokročilí jsou v digitalizaci v Dánsku, ve Velké Británii nebo v Estonsku. Některé agendy tam uvedeným způsobem už začínají řešit.

Proč pod DIA přecházejí Registr osob a Registr obyvatel?

Hlavní motivací je mít správu všech registrů na jednom místě. Už od zahájení naší činnosti provozujeme Informační systém základních registrů, přes který uživatelé získávají ze základních registrů data nebo je do něj vkládají. Provozujeme rovněž Registr práv a povinností, který určuje, kdo má k jakým datům přístup. Vedle toho zajišťujeme technickou správu Registru obyvatel, zatímco Ministerstvo vnitra mělo na starosti věcnou správu. My jsme spravovali a provozovali databázi, ministerstvo řešilo situace, kdy někdo rozporoval údaje v registru, chtěl nějaká data editovat nebo změnit. Od listopadu přebíráme i tuto věcnou správu, protože je jednodušší a efektivnější řídit vše z jednoho místa.

A na tomto jednom místě je dobré mít i Registr osob, který dosud velmi profesionálně provozoval ČSÚ. Vzhledem k tomu, že data o fyzických osobách z Registru obyvatel jsou s daty o právnických osobách v Registru osob provázána, dává smysl spravovat oba registry společně a využívat přitom vzájemné synergie, která je přínosná i pro další vývoj do budoucna.

Jednotlivé kroky související s převodem probíhají už více než rok, byla k tomu vytvořena pracovní skupina, probíhala školení, někteří odborníci z ČSÚ a z Ministerstva vnitra, kteří se o registry starali, k nám přecházejí, převádějí se smlouvy, majetek a činí se celá řada dalších administrativních úkonů. Je to poměrně složitý proces, ale díky kvalitní spolupráci s ČSÚ a s Ministerstvem vnitra a ochotě jejich odborníků podělit se s našimi lidmi o své znalosti všechno běží dobře a já věřím, že pro drtivou většinu uživatelů to nepřinese žádné komplikace.

Kde se fyzicky nacházejí data základních registrů a jak důkladně jsou chráněna?

Jsou uložena ve dvou velkých serverovnách, v nichž běží i další významné systémy státu. Obě datacentra se nacházejí v různých lokalitách a jsou velmi dobře zabezpečená. Ochrana je tak kvalitní, že si nemyslím, že by hrozil kybernetický útok přímo na ně. Větší riziko představují útoky na jednotlivé občany – koncové uživatele, což bývá obvyklý cíl kybernetických podvodníků. Nejčastěji se jedná o phishingové útoky, kdy útočníci podvrhnou stránky nějaké státní instituce nebo identity občana a lákají z lidí jejich osobní nebo přihlašovací údaje. Když se jim to podaří, mohou s odcizenou identitou za občana činit různé úkony a získávat pro sebe prospěch. Tomu se snažíme předcházet zejména osvětou i dalšími opatřeními. Jedním z nich je například přechod webů státu na doménu gov.cz. Podle toho si může každý ověřit, zda se jedná o skutečný web úřadu, nebo o podvrh.

Jaké nejvýznamnější úkoly vás čekají v příštích měsících či letech?

Letos by měla doběhnout obnova hardware základních registrů a v příštím roce bychom chtěli definovat architekturu nových základních registrů a začít kreslit plán přechodu do cloudu.

Chystáme se také řešit přihlašování do portálů veřejné správy prostřednictvím NIA. Systémy eGovernmentu vznikaly před 12 až 15 lety, kdy byly požadavky skromnější. Pokud se ale stane to, o co usilujeme, tedy že se do eGovernmentu přihlásí všichni občané, tak to ten systém neustojí, protože na takovou zátěž není dimenzován. Stát musí být schopný digitálně obsloužit všechny občany a identita občana musí být dimenzována na deset milionů lidí. Proto je to třeba řešit.

Velmi významným úkolem, na němž také pracujeme, je Evropská digitální peněženka. Já bych ji dokonce označil za naprosto nejdůležitější projekt centrální digitalizace. Díky ní se jednak významně sjednotí nakládání s digitální identitou, a zároveň občané získají daleko větší kontrolu nad vlastními daty, protože si je budou sami držet. Peněženka bude obsahovat nejen data ze základních registrů, ale i další potvrzení, která nejsou v základních registrech, například potvrzení o dosaženém příjmu, o bezdlužnosti, o studiu a podobně. Tyto informace bude možné přenášet mezi soukromým sektorem a státem. Občan si do digitální peněženky nahraje vybrané dokumenty, a pak se jimi bude moci prokazovat, komu uzná za vhodné. Příjemce přitom bude mít jistotu, že se jedná o pravdivé a ověřené údaje.

Celý projekt má být dokončen v roce 2026, a už nyní na něm intenzivně pracujeme.

Název evokuje, že se jedná o společný projekt celé Evropské unie…

Ano, vychází se z evropského nařízení eIDAS. V současné době se tvoří prováděcí předpisy a hledá se shoda na konkrétních ustanoveních. Pokud budou prováděcí předpisy nechávat jednotlivým státům příliš velkou volnost, tak hrozí, že si to každý udělá trochu jinak, a pak jednotlivá národní řešení spolu nebudou fungovat. Nejasnost panuje například ohledně vazby právnické a fyzické osoby. V některých státech by mohla mít samostatnou peněženku i právnická osoba, zatímco u nás a v dalších zemích právnickou osobu vždy zastupuje fyzická osoba. Podobné problémy nastávají s digitálními podpisy a v dalších oblastech. Věřím však, že se vše podaří vyřešit a do roku 2026 digitální peněženku spustíme.

Rozhovor vyšel v posledním letošním tištěném vydání časopisu Statistika&My.