Co ovlivňuje výši platů? Pohlaví a dobrý obor

Máloco se v naší zemi za posledních 25 let tak proměnilo jako odměňování za práci. Na konci 80. let minulého století pobírali nejvyšší platy horníci. Platilo: „Su havíř a kdo je víc!“ V době, kdy běžná výplata byla kolem 3 000 Kčs, dostávali horníci mzdu přes 7 000 Kčs hrubého. V současné době je však toto odvětví v útlumu a hornické výplaty se sice nad celkovým průměrem pohybují, ale už ne zdaleka s tak velkým předstihem. Přitom riziko závalu a zdravotní následky související s vykonáváním této profese nepominuly.
Mezi současné „vítěze“, tedy nejlépe placené zaměstnance, nepochybně patří pracovníci v bankách a pojišťovnách. V dobách vlády Komunistické strany Československa byly jejich platy podprůměrné, ale hned na začátku 90. let začaly prudce stoupat. Za posledních 15 let jsou průměrné mzdy v peněžnictví a pojišťovnictví oproti jiným odvětvím dokonce dvojnásobné. Zároveň je zde ve výdělcích mnohem vyšší různorodost.
Nejrychlejším šplhounem na příčkách odvětví s nejvyššími platy jsou v posledních letech informační a komunikační technologie. S minulým stoletím je porovnávat nelze, protože tehdy ještě ani neexistovaly, anebo měly jinou formu – telefony byly pouze pevné, počítače sálové, programování probíhalo pomocí děrných štítků a internet nikdo neznal. S raketovým rozvojem informačních a komunikačních technologií rostly rychle i platy v tomto odvětví. Dnes již dosáhly úrovně mezd vyplácených v bankách.
Některé „zvyklosti“ se u nás ale nezměnily. Platy učitelů jsou stále podstatně nižší než mzdy ostatních skupin vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců. Podceňování těch, kteří se starají o rozvoj dalších generací, je zřejmě historickým reliktem z dob Rakouska-Uherska.
Také výplaty žen jsou stále neporovnatelné se mzdami mužů, třebaže dnes ženy patří na trhu práce k té vzdělanější skupině. V mladé generaci už má dokonce vysokoškolské vzdělání více žen než mužů.
Nižší mzdy žen jsou dané hlavně tím, že ženy musí většinou odpracovat ještě jednu směnu v domácnosti, v péči o děti a nemocné, a tuto společensky užitečnou, ba nezbytnou práci, odvádějí bez nároku na odměnu.